Jak si zamknout aparát

Společné zkušebny jsou díky ceně pro většinu kapel prakticky existenční nutností. Bohužel, dost často nejsou všechny kapely plné Mirků Dušínů, s kterými jsme si už ve školce na pískovišti odpřísáhli pokrevní bratrství, ale častěji z náhodných cizinců, sehnaných někde přes internet. A tak se stalo, že prakticky každá zkušebna, kterou jsem doposud prošel, trpěla stejným problémem. Na začátku každé zkoušky si člověk všimne, že má přestěhovaný a přenastavený aparát a sem tam v něm ještě trčí zapíchnutý cizí kabel. Životnost koncových lamp se v takové zkušebně rozhodně ani náhodou neblíží vysněným dvěma rokům a tradičně za to nikdy nikdo nemůže.

V první fázi přichází cedulky se slušným nápisem v duchu "Tento aparát není erár". Záhy následují cedulky s nápisem v jiném duchu. Ve fázi druhé už člověk obchází či obepisuje kapely, apeluje, hrozí, prosí nebo nabízí domluvu. Tato fáze pravidelně končí tím, že i ten poslední 16tiletý kinder-punkový kytarista odpřísáhne na Cobainův hrob, že on by na to určitě nikdy nehrál. Následně vznikají akční plány o instalaci kamer nebo namátkovém chození na cizí zkoušky, které zpravidla nikdo nikdy nerealizuje. Jak dál?

Přicházíme k řešením, které fakticky znemožní používání aparátu. Šťastlivci jezdící na zkoušky autem mají jasno. Jedinci s aparátem na americké zásuvky a trafem patrně taky. Ani jedno z toho se mě netýká. Vlastním Peavey Classic 50. Po chvíli přemítání mě ale trklo jakou pěkně využitelnou vlastnost tento aparát (spolu s mnoha dalšími) má. Šňůra do zásuvky není vyměnitelná, ale je vevnitř přímo připájená ke zdroji. Tedy, pokud se mi povede nějak zamknout konec šňůry, na aparát si nikdo nezahraje.

Celé řešení je tak jednoduché, že nechápu proč jsem to neudělal dřív. Stačí najít libovolnou dřevěnou krabičku, visací zámek a petlici. V mém případě je petlice nahrazena koženým páskem který poslouží úplně stejně, a který byl zrovna po ruce. Myslím že není třeba jakkoliv popisovat postup výroby. Je to tak jednoduchá věc že se asi vše zjistí z obrázku.

Výsledek? Cena 40 korun (za zámek), čas výroby kolem jedné hodiny včetně prohledávání baráku ve snaze najít materiál, a spolehlivě vyřešený problém. Jediná škoda je, že jsem na to nepřišel dřív.