Jak složit hit – alternativní návod

OSA přišla s návodem, jak napsat opravdický hit. Kumštýři už se mu za to vysmáli. Teď je řada na nás.

Na novém blogu OSA se objevil dokonale protiřečící si návod Jak složit hit. Na jednu stranu prý ani žádný univerzální návod není. Na tu druhou je prý nejdůležitější dodržet strukturu klasické písně. Jenom zamlčeli, že hlavně pro jejich byznys. Kde je nouze o nápady, tam se teprv dobře kšeftuje. A nápad je ve skutečnosti to úplně poslední, co od vás OSA čeká. Spíchnete pro ni předvídatelný prefabrikát, který ví, jak, komu a za kolik prodat, a bude spokojenost.

Buďme však fér. OSA má především chránit duševní vlastnictví, tudíž ani za nikoho nic vymýšlet nemá. Může však váš výtvor dostat opravdu daleko, když zvětří skutečný potenciál, viz kritérium výše. Jen si předtím zacpěte nos, neboť svůj úspěch postavíte na oholených kostrách všech, kteří se kdy otřeli o duševní vlastnictví.

Naneštěstí není nic jednoduššího než složit oblíbenou písničku. Průměrným Čechům se trefíte do noty jako s brokádou do stodoly. Jenže pak máte k dobru tak dva, tři roky, než se objeví jiná, ještě větší píčovina, a pak se vrcholem vaší „ten years challenge“ stane tak rotace v libovolném oldies rádiu. Jestli vám to takhle stačí, nečtěte dál.

Hit se zpravidla narodí jako nechtěňátko. Často jde taky o úplnou blbost, nehodnou vašich tvrdě vydřených schopností, viz basová linka z Under Pressure nebo úvody Nothing Else Matters a Sweet Child O‘ Mine. A čím víc ho budou všichni žrát, tím víc se vám ty tantiémy budou zajídat.

Taky stopáž nebo kompozice jsou svátosti tak pro (lidi z) konzervy. Proč tak bazírovat na necelých čtyřech minutách, když rádia už skousla Another Brick In The Wall, Stairway To Heaven, Bohemian Rhapsody i November Rain v plné délce.

Co tedy počít? Hoďte za hlavu selfmotivační shit a zaručené rady, jak kreativitu odbrzdit. Hit se nedá vysedět. Slepice snášející zlatá vejce jsou – ano, uhodli jste – jenom v pohádkách. Geniální nápady dostanete asi jako střevní chřipku. Bez varování a naprosto nevhod. Proto neuvažujte o ničem, co vás napadne, rovnou jako nabubřelý elitář nebo chamtivý Trautenberk. Kdo o sobě tvrdí, že je hitmaker, buď lže, nebo to zapadá do jeho rapového ego tripu. Anebo zběhl od kolotočů a říká si Michal David.

Pravý hit má kouzlo nechtěného, a proto jeho potenciál nejspolehlivěji rozpoznáte nejdřív sami na sobě. Nejprve (a ještě dlouho potom) se za něj budete stydět, poněvadž na vás práskne víc než, než by vám bylo příjemné. Určitá míra autocenzury je samozřejmě na místě. Jen myslete na to, že hudba je duševní práce, a při té vždy pracujete s věrným odrazem sebe samých, tak opatrně, ať si neublížíte!