Jak to hraje? Cumbal – Zorro

Když se čtyři hardrockoví buldozeři zavřou do kumbálu, aby vytvořili poctivý tvrdý nářez s vtipnými texty plnými nadsázky, nemůže to dopadnout jinak, než založením zajímavé kapely Cumbal.

Hardrockový mostecký kvartet Cumbal vznikl v roce 2010 a ke svým sedmým narozeninám na jaře sobě a hlavně svým fans nadělil už druhé cédéčko Ještě větší sračky než jsme doufali. Tento projekt, stejně jako všechny předchozí nahrávky, vznikl v mosteckém studiu Ponte Records na přelomu ledna a února 2017 pod kuratelou Romana Dobreva. Pro dnešní pitvu jsem z CD vybral pacienta jménem Zorro. Roušku, rukavice, skalpel a jdeme na to.

Rozbor mixu – refrén od 2:11 po 2:48

Pánové se s tím tedy rozhodně nemažou. Žádné složité vymýšlení, kombinování. Prostě volume doprava a přímý tah na branku. Obdobně je pojatý i zvukový design songu. K rozboru jsem vybral poslední dvojitý refrén, který je oproti slokám obohacen o vyhrávky v kytarách a další podpůrné hlasy.

Základy: Jednoduše funkční úderné bicí nekompromisně drtí čtyři doby každého taktu. Velký buben má dostatečné tělo i tečku; mistr zvuku se ale nesnažil o zbytečný metalový zvuk, který mnohdy ostrostí úderů až obtěžuje. Malý bubínek má průraznou barvu a dobře odděluje lehké doby od těžkých. Tomy nejsou v závěrečných refrénech vůbec použity. Je škoda, že jsou nemálo potlačeny činely i hihatka, což snižuje barevnou plasticitu bicích a zbavuje je akcentů, které by posluchači pomohly zpřehlednit strukturu a dělení refrénu.
Basa má hutné tělo a v mixu se prosazuje prakticky jen svým basovým spektrem, jak to u podobných žánrů někdy bývá. Svou barvou se příliš do středů netlačí a nechává je kytarám a zpěvu.

Doprovody: Celé frekvenční středové pásmo opanují průrazné kytary, které se v refrénu vyšvihnou do vyšší polohy a stávají se tak ještě naléhavějšími než ve sloce. Jsou umístěny po stranách, aby nechaly uprostřed místo zpěvu a bicím. Připadají mi postaveny hlavně na kontaktních mikrofonech, jsou tedy konkrétní a přítomné. Možná by jim slušelo méně agresivních středů zhruba kolem 2 kHz (ať už způsobem snímání nebo korekcemi), aby se udělalo více místa zpěvu a nahrávka tak byla přehlednější a čitelnější.

Zpěvy: Sólový zpěv je zapasovaný do zvukové masy kapely, přesto je ale čitelný a srozumitelný, což u bigbítových produktů české provenience nebývá vždy samozřejmostí. Po stranách mu sekundují další dva hlasy, které ale nejsou příliš konkrétní a sólový zpěv spíše pocitově podporují, než by s ním tvořily trojhlas. Kdyby byly konkrétnější a hlasitější, refrén by se jistě nakopnul a od sloky barevně zvednul.

Efekty: Prostorové efekty jsou střídmé, aby zbytečně nezamazávaly nahrávku a ta neztratila na údernosti. Možná by bicím slušela větší ambience (ať už natočená nebo postprodukčně vyrobená), aby tyto dostaly větší šťávu a zvukově se oddělily od kytar. Na kytarách je lehce přidán široký jasný hall, který se projevuje zvláště na konci songu. Zpěv i bubínek mají každý svůj monofonní hall umístěný uprostřed. Více ve vychytávce 1.

Závěr

Zorro kapely Cumbal je syrová tvrdá nahrávka, která je svým zvukovým pojetím spíš agresivnější a sušší. Nehraje si na obrovský pompézní zvuk, který by se ani k tomuto žánru nehodil. Až na středové kytary v refrénu se mi zdá mix vyvážený a naplňuje všechny potřebné bigbítové atributy. Šlape, tlačí, má drajv a party jsou čitelné i srozumitelné. Nemalý podíl na tom má i jednoduchá a funkční aranž. Věřím, že příznivci poctivého českého hardrocku si přijdou na své.

Vychytávka 1: Zajímavé a nestandardní pojetí prostorů spočívá v tom, že kromě kytar je každý nástroj (zpěv, bubínek i sólová kytara) obohacen svým monofonním hallem, který je ve stereobázi umístěn na stejné místo, jako jeho zdroj. S trochou nadsázky to vyznívá, jako by každý hrál na své vlastní chodbě. Na druhou stranu se tak party v naplněném a nadupaném mixu od sebe oddělují.

Vychytávka 2: Doprovodné kytary působí jako pouze kontaktně snímané (mikrofony přímo u reproduktorů). Kdyby byly více uplatněny i ambientní kondíky nebo zadní mikrofon (pokud se natáčelo na otevřené aparáty), mohl by být zvuk kytar hutnější a zřejmě by se i lépe pojily s bicími. I basa by se pak mohla projevit v konkrétnější barvě.

Vychytávka 3: Sólo kytary (1:34 – 1:52) je zvukově pojato poněkud nestandardně. Bývá zvykem, že sólo vystřídá přítomný zpěv, a je tedy také přítomné a konkrétní, tedy blízko posluchači. V songu Zorro je kytarové sólo nejvzdálenějším partem, jehož „odtlačení“ od posluchače je navíc podpořeno bohatým monofonním hallem. Protože doprovodné kytary po stranách uberou na forsáži a hrají v nižší poloze, toto pojetí sólu nijak neubližuje a všechny kadence jsou jasně čitelné.

Příště

V dalším díle seriálu si dovolím zvukově popsat baladu Seven Days. Nebude se ale jednat o track ze Stingova CD Ten Summoner's Tales. Rozebereme záznam z Gordonovy vily, kde si to titíž muzikanti střihli naživo i s obrázkem. Dějí se tam moc pěkné věci.

Pokud se hezké věci dějí i ve vaší nahrávce, neváhejte a pošlete nám ji k rozboru. Už se na ni těším.