Jak to hraje? Interpret Neznámý – Finančník

Šlapající rytmika, úsečné funkční kytary, výtečně frázující dechová sekce a charismatický zpěv. Tak by šla stručně charakterizovat sestava Interpret Neznámý. Jak ale dobře uchopit takovéto těleso ve studiu?

Story

Jak už jsem v minulém díle avizoval, vrhneme se dnes s lupou na singl brandýské kapely Interpret Neznámý s názvem Finančník. Produkce songu byla v rukou Michala Janečka ze studia Franz Kavkaz. Podle informací bubeníka bandu Honzy Lesňáka probíhalo nahrávání pod časovým tlakem, navíc kapela nehrála dohromady. I to mohou být příčiny některých nedokonalostí. Že to ale kapele šlape, dokazuje druhé live video. Vlastně šlapalo. Interpret Neznámý už bohužel neexistuje. Vezměme tedy dnešní článek jako jakýsi tribute.

Rozbor mixu – refrén 3:16 - 3:38

Celý song se nese v rytmu ska, což se nejvíce projevuje v úsečných slokách. Refrény hrané v houpavém halftime už jsou aranžérsky bohatší. Bicí groove je podpořen Tomy a kytary už nešlapou tak úsečně. Ve druhé polovině s expresivním zpěvem vše jistí dechová sekce začínající v unisonu a končící ve vícehlase. Proto se podíváme na 3. refrén.

Základy
První polovina refrénu je vyrobena groovem bicích postaveném na Floor Tomu v levé části stereobáze. Nepříliš tučný Velký buben je umístěn v centru báze stejně jako Malý bubínek. Oba nejsou příliš výrazné, nahrávka tak pumpuje méně, než by mohla. Tenké kontaktně snímané činely tvoří ve stereobázi bodové ostrůvky. Basová kytara umístěná uprostřed se pohybuje ve střední poloze a díky nedostatku spodků přenechává veškerá nízká frekvenční pásma Tomu. Když se ale tento ve druhé polovině refrénu odpojí, nahrávce zmizí bytelná podezdívka. Kdyby byl groove Tomu použit naopak pouze ve druhé polovině refrénu, bylo by jím tak kompenzováno přibytí středových kmitočtů (dechy, expresivní zpěv) a refrén by mohl mít lepší gradaci.

Doprovody
Ska rytmus základů podporují dvě výrazné kytary umístěné na okrajích stereobáze. Ty se podílejí velkou měrou na výsledném zvuku nahrávky. Po odsekávaných osminách ve sloce hrají v refrénu volnější akordy a dávají refrénu v halftime větší vzdušnost.
Dechová sekce je směstnána kolem už tak přehuštěného centra stereobáze. Je postavena hlavně na zvuku saxofonů. Kulatý zvuk trubky na sebe nijak výrazně neupozorňuje a sekci jen barevně doplňuje. Zvuk trombónu, který je na videoklipu, jsem ve zvuku nenašel; v 3D mixu je naznačen na svém pravděpodobném místě v levé části sekce. Pokud v nahrávce skutečně není, omlouvám se za mystifikaci.

Zpěvy
V celém refrénu je pouze sólový zpěv. Je logicky umístěn uprostřed a v rámci celého mixu je dominantní. Nahrávka rozhodně netrpí syndromem nemála českých produktů - zpěv zapasovaný do podkladů až na úroveň obtížné srozumitelnosti textu. Ve druhé polovině se expresivně dostává do horní polohy, což spolu s připojením dechů způsobí zdůraznění středových barev.

Efekty
Nahrávka je suchá bez výraznějšího použití jakýchkoli prostorů. Kontaktní snímání je lehce kompenzováno kratší ambiencí, která se ale díky své nízké hlasitosti a temnější barvě prosazuje jen v děravých slokách a dechových mezihrách. Ač nejsem příznivcem přílišného efektování, nahrávce by jistě prospělo více prostoru a vzdušnosti. Škoda, že se např. u bicích a dechové sekce nenatočila nebo postprodukčně nevytvořila projasňující ambience.

Závěr

Song na mě působí dojmem opatrného suchého mixu před masteringem. Nahrávce něco brání, aby k posluchači dorazila v plné síle a forsáži, jakoby někdo před bednami zatáhl závěs a basové reproduktory malého průměru neměly patřičný rozkmit.
Ač má pravé i levé křídlo stereobáze spoustu volných míst, většina nástrojů se tlačí kolem středu. Na nahrávce se uplatňuje prakticky pouze kontaktní snímání. Důsledkem toho vyznívají nástroje jako separované bodové zdroje. U zpěvu nebo kytar to až tak nevadí, ale např. dechy by mohly tvořit zvukově kompaktnější sekci. Nejvíce se to dotýká bicích, kde jsou jednotlivé bubny ostře separované a hlavně činely působí solitérně osamělým dojmem. Škoda, že se ambience nevytvořila ani postprodukčně při mixu. Tomy jsou zvukově nejbasovějším partem nahrávky (ještě hlubším než VB a Basa), což spolu s potlačenými činely nepovažuji za příliš vhodné pojetí zvukového designu.
Celek pak působí poněkud sterilnějším dojmem, zřejmě důsledek nahrávání per partes. Podle některých záznamů na YouTube je ale znát, že kapela šlape a je dobrým živým organizmem s notnou dávkou exprese. Zřejmě by bylo vhodnější udělat live nahrávku, aby se nevytratilo to, co je na této muzice nejdůležitější. Exprese, drive a naléhavost.

Nerad bych, aby dnešní rozbor vyzněl výrazně kriticky, nebo aby dokonce udělal kapele či mistrovi zvuku medvědí službu. Sám mám se studiovou prací pod tlakem nejednu neblahou zkušenost. Snažil jsem se jen posoudit výsledek; a o ten by mělo jít především.

Vychytávka 1: Nahrávka je spíše než na bicích a base postavena na kytarách se zpěvem. Protože kytary se ve slokách pohybují po lehkých dobách, je tak docíleno nadnášení v duchu reggae. Jejich uvolněním v refrénu je vhodně podpořen halftime.

Vychytávka 2: Bicí mi připadají zbytečně upozaděny. Malému bubínku by určitě slušela jasnější barva a možná i víc prostoru, aby se mohl podílet na barvě nahrávky. Potlačené činely mají svůj podíl na menším projasnění bicích i některé akcenty tak nevyzní v plné barvě.

Vychytávka 3: Dechová sekce precizně ladí a téměř strojově dokonale frázuje. Je možné, že se postprodukční editace dotáhla dál, než by bylo zdrávo. Pokud ale k žádnému dolaďování a posouvání nedošlo, hluboce se ukláním před sehraností a muzikantským uměním pánů dechařů.

Příště

V dalším díle spolu s americkou kapelou Toto nabrousíme ostří kopí a vypravíme se na kontinent jižně od Středozemního moře zkoumat zákonitosti afrických savan. Těšme se na notoricky známou Afriku.