Jak to hraje? M Efekt – Ej, padá, padá rosenka

Oldřich Veselý byl bezesporu jednou z nejvýraznějších hudebních osobností české hudební scény. Od šedesátých let zanechal nesmazatelnou autorskou stopu v oblasti rockové, scénické i studiové tvorby. Počínaje letošním lednem je bohužel nutno psát v čase minulém. Dnešní článek bych tedy chtěl pojmout i jako poctu Oldovi.

Story

Zpěvák, klávesák a skladatel Oldřich Veselý výrazně vstoupil na brněnskou hudební scénu ve druhé polovině 60. let, kdy (ač členem kapel Great Music Factory a Atlantis) už od roku 1967 zásoboval legendární Synkopy 61 autorskými skladbami. Jejich členem se stal až roku 1974. Výsledkem bylo pouze EP Formule 1 ('75). Rok nato přijal nabídku do progresivně rockové kapely M Efekt, kde autorsky a interpretačně ovlivnil dvě zásadní alba Svitanie ('77) a Svět Hledačů ('79). V roce 1980 se vrátil do Brna, aby přetvořil Synkopy v art rockovou sestavu, s níž následně vydal tři autorská alba. Sluneční hodiny ('81), Křídlení ('83) a Zrcadla ('86). Těchto pět projektů je kritiky i fanoušky shodně označováno za vrchol české art rockové produkce. Deskou Dlouhá noc ('90) na dlouho ukončil svou aktivní hudební činnost, aby se věnoval studiové i autorské práci pro divadlo, film a televizi. V roce 2005 začal vystupovat s kapelou E-Band, s níž natočil své poslední album Restart ('11). Od ledna roku 2018 už opět jammuje s Vladem Čechem, Radimem Hladíkem a dalšími v muzikantském nebi.
V dnešním díle se koukneme na jedno z nejslavnějších rockových zpracování lidové písničky Ej, padá, padá rosenka z alba M Efektu Svitanie, které vzniklo ve studiích slovenského vydavatelství Opus v Pezinoku.

Rozbor mixu – 3. sloka 5:48 - 6:47

Po úvodním kvintově–kvartovém motivu, který nás v různých obměnách provází celou skladbou, se otevře pompézní široký úvod. Pak se skladba uklidní do dvou slok, po nichž vše spěje k dlouhému, ale od Radima úžasně vystavěnému a gradujícímu kytarovému sólu, v němž podklady neomylně tendují k unisono variaci úvodního motivu. Pak už se vše chystá k závěrečné třetí sloce. A právě tu si dnes rozebereme.

Základy
Rytmická baterie Čechových kontaktně sejmutých bicích má trošku užší stereobázi. Znějí dynamicky, přirozeně a na svou dobu mají progresivní zvuk. I když Vlado ve 3. sloce použil jen Tom1, v 3D mixu jsem naznačil i Floor Tom. Nezaměnitelná nápaditá Frešova basa umístěná uprostřed má jasnou konkrétní barvu a prosazuje se nejen v basovém frekvenčním spektru.

Doprovody
Třetí sloku otevírají široké snové smyčce Hohner string bohatě efektované hallem. Poté se přidá na levoboku Hladíkova kytara hraná stylem violin, aby ji následovaly s bicími a basou i varhany GEM tvořící na pravém křídle její protiváhu. Na konci sloky ještě proběhne reminiscence kvintového leitmotivu na ARP syntetizér, která přivádí písničku k dalšímu tracku.

Violin neboli houslové hraní na kytaru spočívá v práci s potenciometrem hlasitosti. Ostré nástupy tónů jsou potlačovány a během znění se přidává vibráto. Zvuk tak připomíná hru na smyčcové nástroje.

Zpěvy
V celé písničce se vyskytuje pouze jeden sólový zpěv umístěný uprostřed stereobáze. Díky Oldřichově vysoko posazené poloze a barvě se bez problémů prosazuje, i když nepatří k nejpřítomnějším partům.

Efekty
Zřetelný je jen široký bohatý hall, který je nejvíce aplikován na zadní plány (smyčce, varhany). Zpěv je jím okořeněn méně, aby nebyl příliš vzadu. Bicí, basa a kytara jsou ponechány suché. Tak jsou krásně definovány tři vrstvy mixu, které jej činí přehledným a posluchačsky srozumitelným.

Blue Effect – Ej, padá, padá rosenka. Lucerna Music Bar 2007

Závěr

Zvukové zpracování je poplatné době v tom nejlepším slova smyslu. Zdravý konkrétní zvuk má krásné přirozené středy, je dynamický, čistý. Nedělá si ambice na nadhodnocené zvonivé výšky ani hutné subbasy rozeznívající skleničky v domácím baru. Aranž není přehlcena nadbytečnými party, vše je čitelné, přehledné, barevně i ve stereobázi vyvážené. Studia Opusu byla tehdy v nonartificiálních žánrech o notný kus dál než studia česká.

Penelopa 1 z muzikálu Odysseia. hudba: Oldřich Veselý, text: Pavel Vrba

Vychytávka 1: V Pezinoku fungovalo nejlegendárnější studio Opusu v zámku, který patřil tamějším vinařským závodům. Sál, kde se natáčelo LP Svítání, sloužil i veřejnosti. Někdy se prý muselo všechno sbalit, večer proběhl ples, a ráno mohlo natáčení pokračovat dál.

Vychytávka 2: Dovolím si ocitovat část rozhovoru, který jsme s Oldou před čtyřmi lety udělali do Muzikusu:

Měl jsem italské varhany GEM, ve kterých byl přidělán na táhlovém potenciometu interval 5–1/3, takže se jím dala tato kvinta plynule přidávat. Dodávalo to kterémukoli rejstříku charakteristickou barvu, projevovala se hlavně při spuštění funkce percussion. Pokud si vzpomínám, v pezinockém studiu existovala možnost použít i hammondky, ale nakonec byly prostě lepší GEM snímané přes Leslie box. Možná hrál roli i faktor zvyku, píseň jsme měli v koncertním repertoáru už nějakou dobu. Varhany pod kytarovým sólem doplňuje i ostinátní syntezátorová linka na monosynt ARP 2600. Ve třetí sloce po instrumentální mezihře varhany plynule vymizí a nahradí je string syntesizer Hohner. Přesné číselné označení modelu si už nepamatuji.
Na nahrávce Rosenky, stejně jako na albu, je použitý již zmíněný ARP 2600, byl ve studiu k dispozici. Byl pekelně složitý na ovládání, a protože tehdy synťáky ještě nedisponovaly pamětí pro ukládání, trvalo dlouho, než se našel použitelný zvuk. Navíc oscilátory měly tendenci se vzájemně rozlaďovat, takže práce s ARPem byla zdlouhavá. Na rozdíl od Moogů, které měly otočné potenciometry, byl ARP vybaven drobnými táhlovými poťáky strašně citlivými na jakýkoli dotek, plynulá změna například polohy filtru byla poměrně obtížná. Barvy se hledaly vždy empiricky. A protože šestnáctistopá technologie dovolovala mít na každý nástroj alespoň jednu stopu, bylo možné dodatečně opravovat a měnit rejstříky, když se „nepotkaly“ s ostatními nástroji.

Příště

V dalším díle se koukneme na snovou feérii Motýl kapely uBer, která je doplněna animovaným videoklipem z dílny Petra Hlouška. Už se těším, až se s vámi proletím na barevných křídlech pokrytých chitinovými šupinkami.