Jak to hraje? Pink Floyd – High Hopes

Ohlédnutí do minulosti nemusí být snůškou sentimentálních floskulí. Úvahy, které se dříve či později každému vloudí do mysli, lze povýšit na surrealistický text podepřený dokonalou zvukovou koláží. Máme tedy Velké Naděje na dnešní smlsnutí si na skutečné lahůdce.

Story

High Hopes je první napsaná a poslední dokončená píseň z alba The Division Bell (1994), které dostalo název podle části textu právě této písně. Skulptury dvou plechových hlav, které byly fotografovány za různého počasí a osvětlení, se na obalech alb různých vydavatelů liší. Dokonce pro edici vydanou na kazetách byly pořízeny nové fotografie hlav kamenných. Song vyšel i jako singl, ovšem mírně upraven a hlavně zkrácen, aby se dostal i do komerčnějších rádií.

Na obsahu textu se autobiograficky podílel i David Gilmour. Některé party byly natočeny v Astoria Houseboat Studios, Davidově hausbótu s vybavením špičkového studia. Doufejme, že Temže netrpí povodňovou náladovostí.
V klipu, který je dle tradice Pink Floyd dokonalým výtvarným dílem plným symbolů a surrealistických obrazů, se objeví i obrovská busta Syda Barretta, zakládajícího člena kapely.

Rozbor mixu – 0:14 až 2:48

Dnes si nestandardně popíšeme dva úseky songu. Sloka by se dala rozdělit do dvou částí, střídmější úvodní A
a rytmičtější co do aranže bohatší B. Označení je čistě popisné, nic cimrmanovsky hodnotícího. První refrén je zvukově i hudebně obdobný jako sloka B, proto lze druhý 3D-mix použít i pro něj.

Sloka část A

Party: První část sloky je co do partů čistá a průzračná. Z úvodní „přírodní“ pasáže vchází do sloky fatalistické ostináto vzdáleného zvonu hraného na každou čtvrtou a osmou osminu. Je doplněno kvintami kulatého piána ve vyšší poloze. V začátku vlastní sloky, která je uvozena dlouhými tóny plné basy, je motiv piána transponován o dvě oktávy níž, aby uvolnil místo zpěvu. Ten jediný je přítomný, i když také s notnou dávkou halu.

Efekty: Pojetí sloky je velmi prostorové s dlouhým širokým halem, který posunuje jednotlivé party do nekonkrétní snové polohy. Některé sentence zpěvu jsou lehce neseny dlouhým vzdáleným echem, které je také okořeněno umělým prostorem.

Sloka část B a první refrén

Základy: Celá sada bicích je překvapivě vzdálená a schovává se za ostatními nástroji. Pouze velký buben uprostřed je neskutečně přítomný a navozuje efekt symfonického bubnu. Za ním potvrzuje harmonii basa. Toto pojetí nepřeje příliš rytmickému pulzování skladby, spíše drží zadumanou mlžnou atmosféru.

Doprovody jsou více postaveny na ploše syntetizérových padů a smyčců. Akustické piáno vlevo zůstává v nízké poloze a lehce v pozadí akordicky doprovází celek. Na opačném křídle kopíruje akustická kytara basovou linku, v refrénu se dokonce odváží rozkládat akordy.

Zpěvy: Sólový zpěv protahovaný příjemným přirozeným hallem do dálky je přítomný a uprostřed stereobáze tvoří středobod celé zvukové koláže. V dálce je doprovázen tušeným vokálovým partem, který může být i hraný syntetizérem.

Efekty jsou u zvukových koláží Pink Floyd kapitola sama pro sebe. Navzdory obrázku 3D-mixu je při mixu určitě použito více halů a efektů. Celek se tváří kompaktně, velice prostorově a přirozeně. Snad kromě velkého bubnu je každý part obohacen hallem, aby se dosáhlo meditativní nekonkrétní atmosféry, která přesně odpovídá obsahu textu.

Závěr

Na některé předchozí rozbory jsem obdržel oprávněné kritiky, že nepopisuji vše, co je v nahrávce použito a jak bylo postprodukčně pracováno. Tento seriál si takovéto ambice nedělá, ani dělat nemůže. Vždy se jedná o jakési zjednodušení principů a o nabídku námětů k přemýšlení, proč asi k čemu docházelo, nebo v čem může být ten který postup dobrý či naopak nevhodný. Chtěl bych vnímavé čtenáře odpoutat od obyčejného konzumního poslechu a ponouknout je k vnímání skladeb z jiného úhlu. A kromě toho také všechno vědět nemůžu, že?

High Hopes je skvěle zvládnutý mix v souladu s nostalgicko snovým textem a laděním celého projektu. Všechny party jsou jednoduché až triviální, ale plně funkční. Osvědčila se tu precizní práce s prostory, na nichž se u Floydů nikdy moc nešetřilo. Ty ale nejsou používány samoúčelně; vždy podporují a dokreslují určitý záměr. Nezbývá, než se nechat vtáhnout do surrealistického světa progresivního rocku umocněného o obrazové ztvárnění plné symbolů a reminiscencí.

Vychytávka 1: Vzdálený zvon určitě nebyl snímán kontaktně. Přítomnost nebo naopak vzdálení partu od posluchače lze sice podpořit prostorem, fakticky je ale vzdálenost dána už kontaktním nebo ambientním snímáním. Je tedy dobré mít o vrstvách budoucího mixu představu už během natáčení.

Tip.: Pokud si nejsme jisti, lze nástroj snímat několika různě vzdálenými mikrofony, a až při mixu se rozhodnout, která varianta je vhodnější.

Vychytávka 2: Ve sloce B a refrénu je velký buben snad nejpřítomnějším nástrojem, byť ne nejhlasitějším. Oproti malému bubínku a hihatce je obrovský a má charakter kontaktně snímaného symfonického bubnu hraného filcovou paličkou. Navíc rytmicky nekopíruje basový part, ale většinou ctí pouze těžké půlové noty. To evokuje v souladu s textem náladu dramatickou až téměř pohřební. Je pravděpodobné, že tento part byl dotočen ex post (soudě dle subtilního BD ve třetí sloce zapadajícího do sady bicích).

Vychytávka 3: Díky drobným nepřesnostem, které jistě byly ponechány v mixu záměrně, se akustická kytara vylupuje ze zarovnané barevné mozaiky a tu a tam upozorňuje na svůj part. Někdy nemusí být přílišná přesnost nebo zařezávání s ostatními nástroji ku prospěchu.

Příště

Bomba kapely Suzaplay s názvem Bomba je časována k rozboru, kterému se budeme věnovat v příštím díle. Další nabídky songů k rozboru posílejte na mou adresu, která je v profilu. Mějte se hezky.