Jak to hraje? Prince – Kiss

Všechno je jinak. Tento mnohoznačný výrok výtečně sedí k tvorbě a celoživotnímu postoji jedné z nejvýraznějších osobností hudební scény. Prince nám ukáže, jak nestandardně jde uchopit hudební nápad, jak lze bořit zažité zvyklosti a porušovat pravidla, aby celek byl přesto funkční.

Story

Multiinstrumentalista, skladatel, textař, zpěvák, tanečník, producent a podnikatel Prince Rogers Nelson byl proslulý svou všestranností, umanutostí a tahem na bránu. Když mu přestaly vyhovovat podmínky v najatých studiích, rozhodl se vybudovat vlastní multimediální komplex Paisley Park Studios v Minnesotě. Tam se obklopil týmem lidí zapálených pro věc a díky prakticky neomezeným možnostem mohl experimentovat i se zvukovým zpracováním nejen svých produktů.
Zapomeňte na všechny zvyklosti, zahoďte pravidla, jimiž jsme se dosud oháněli. Nastavte sluch a tvář. Je tu Prince a jeho Kiss (1986).

Rozbor mixu – poslední sloka / refrén – 2:50 - 3:52

Dnešní rozbor bude nestandardní, ale na druhou stranu i relativně jednoduchý, protože instrumentace je strohá a ve své jednoduchosti funkční i úderná. Opustíme i dělení na podklady, doprovody, sóla a další v našich rozborech standardně používané kategorie.

Prince – Kiss (1986)

Bicí
Už tady narazíme na inovativní až provokativní pojetí. Celá sada ač (podle všech pramenů) natočená na akustické bicí působí díky postprodukčním zásahům elektricky. Na všech nástrojích je použitý gate pro zkrácení jejich přirozeného doznívání (decay) a odstranění přeslechů. Tím se bicí stávají bezprostřednější a úsečnější.
Velký buben je umístěn uprostřed stereobáze a jeho barva je standardní. Potud nic zvláštního. Je ale až brutálně omaštěn dvěma gate hally, které jsou navíc umístěny ostře vlevo a vpravo. Tak už samotný VB pokrývá značnou část spektra i stereobáze. Lehké doby těžce tvrdí velice přítomný malý bubínek, který obsadil široké spektrum od nízkých středů až po výšky. Je naprosto suchý, bez jakýchkoli efektů a obdobně jako u ostatních Princových produktů vévodí nahrávce a určuje tak její charakter. Nejbizarnější je Hihatka, která je natvrdo umístěna úplně vlevo. Na druhém křídle se objevuje pouze její krátká ambience, na kterou je navíc aplikován Gate.

Syntík a kytary
Harmonii songu definuje ostináto syntetetizéru umístěné mírně vpravo. Skutečně se jedná o syntík? Zvukově zcela jistě. Stylem hraní mi ale silně připomíná kytarový riff, který je na klávesy obtížněji hratelný.

Dovolím si provést úvahu až spekulaci. Nejpřirozenější cestou vzniku takového partu je nahrát riff na midi kytaru (které v 80. létech prožívaly obrovský boom), MIDI part quantizovat na 100% a použít syntetizérový zvuk. Navíc je song v A dur (kytarové tónině). Leč na soupisce je uveden Tony Christian jako klávesák.

V levé části stereobáze pulsuje funky kytara, která doplňuje strojově úderné bicí a syntík o lidštější faktor. Je opatřena lehkou ambiencí projevující se zvláště v pauzách.
Na konci písničky ve fadeout zdobí drobnými vyhrávkami ještě elektrická WahWah kytara. Možná pozůstatek nějakého partu, který se v rámci sounddesignu písničky nehodil do krámu. Kdo ví? Protože se jedná o drobný apendix až po odmlčení většiny ostatních partů, v 3D mixu jsem ji nezobrazil.

Zpěvy
Přítomný Princův zpěv je umístěn uprostřed a je opatřen lehkou úzkou ambiencí. Tady se nestandardně Princ zachoval standardně. Jinak je tomu u backing vokálů. Ty jsou hlavně umístěny opět na už relativně hojně obsazeném levém křídle včetně své silné ambience. Na pravoboku jsou jen lehce nadvojeny. Ambience vokálů je přirozená a zřejmě vznikla nekontaktním snímáním už při nabírání.

Efekty
V nahrávce nejsou použity žádné globální prostorové efekty, ale všechny jsou součástí jednotlivých partů. Proto jsou vesměs umístěny na stejném místě stereobáze jako jejich zdroje. Výjimku tvoří gate hally na VB na stranách a ambience HiHatky úplně vpravo.

Bomba plná energie v live hávu prefektně šlapající kapely. Prince – Kiss. Živák z Rock and Roll Hall of Fame z roku 2004.

Závěr

Prince nás jako vždy překvapil až zaskočil. V podstatě popřel většinu dodnes používaných pravidel a razil nové cesty zvukového uchopení, mnohdy nestandardní až provokativní. Popřel symetrii nahrávky, když většina partů na nás útočí z jedné strany, aniž by byla na druhém křídle dostatečně vyvážena. S efekty se pracuje jako se součástí zvuků, nikoli jako s prostory, kam jsou party umístěny. Některé efekty se navíc oddělují od svých předobrazů a žijí si svým životem. Přes to vše (a přiznám se, že v některých ohledech pro mě nepochopitelně) působí celek kompaktně, vyváženě a funguje tvrdě, úsečně, což bylo jistě záměrem.

Princův Kiss předělaný synthpopovou kapelou Art of Noise, jíž propůjčil energickou tvář nesmrtelný dinosaurus a buldozer pódií Tom Jones.

Vychytávka 1: Bývá zvykem, že gate hall jako součást zvuku je umístěn na stejné místo stereobáze, jako jeho zdroj. Inovátor Prince šel proti proudu. Monofonní basový buben umístěný uprostřed je silně okořeněn gate hallem po stranách báze. Tak dochází kromě rytmického a barevného šlapání podkladů i k silnému pulzování v rámci stereobáze.

Vychytávka 2: Všimli jste si, že v nahrávce není jakýkoli basový part? Vůbec ale nechybí. Zřejmě jej pocitově zastupuje bohatě efektovaný VB a plný zvuk syntetizéru.

Vychytávka 3: Vokály umístěné ostře a široce po obou stranách stereobáze postrádají střed, aby bylo místo pro sólový zpěv, kytaru a přítomný bubínek. Na pravém křídle jsou ale silně potlačeny. Žádný racionální důvod jsem neobjevil.

Vychytávka 4: Do cesty ambience, do níž je pouštěna HiHatka, je postaven Gate. Ten propouští jen silné údery a tak jsou slabší údery pouze vlevo, suché a bez ambience. Protože je HiHatka umístěna ostře vlevo a její ambience ostře vpravo, dochází tak kromě dynamického pulzování i k pohybu v rámci stereobáze.

Příště

V dalším rozboru přehodíme výhybku od zvukových experimentů k nekompromisnímu přímému tahu na bránu; k muzice postavené na jednom šlapajícím riffu až do úplného zemdlení. Dopřejeme si řádnou dávkou australského syrového hardrocku pod hlavičkou AC/DC. Thunderstruck.