Jak to hraje? Suzaplay – Bomba

Americký model, tedy natočit různé party v různých studiích, může slavit úspěch i v českých podmínkách. Pokud má producent neustále na vědomí vytčený cíl a postprodukce se obrní nekonečnou trpělivostí, dá se dosáhnout amerického výsledku.

O Suzaplay

Zvukomalebný název, který v sobě slučuje vůni amerických dálek, odkaz na slavnou českou komedii a dotaz moravského muzikanta, zda zvukař jeho nástroj pouští do PA, je už několik let labelem brněnské kapely hlavního protagonisty Aleše Čumy. V roce 2014 byl dokončen zatím poslední projekt, z něhož jsem si dnes k rozpitvání vybral song Bomba.

Nahrávka vznikala v různých lokálních studiích a studiíčcích, postprodukce, finální mix a mastering byl v rukou basisty, kytaristy a klávesáka Suzaplay Tomáše Pukla. Dnes si nestandardně popíšeme dva různé úseky skladby. Důvod je nasnadě. Každý z oněch úseků je jinak uchopen a na každém si můžeme ukázat některé majstrštyky i (kapela promine) nedostatky či drobné prohřešky. Hrrrr na ně!!!

Rozbor mixu – 2. sloka od 2:02 po 2:36

Oproti střídmé první sloce je druhá bohatší. Trošku mě překvapil delší hall, kterým je okrášlena většina nástrojů včetně zpěvu. Údernosti a rytmickému groovu to však neubližuje a lze bez nadsázky říct, že sloka funguje skvěle, šlape a vybízí k podupávání si nohou.

Základy: Jednoduše funkční a neomylné bicí Petra Hermanna se skvělým timingem a úderným nekompromisním bubínkem drtí základní pattern, z nějž neuhnou ani v předělech mezi jednotlivými pasážemi. Jsou tak skvělou oporou pro tvrdou basovou linku, která je zvukově omaštěna oktáverem dodávajícím celé nahrávce hutný basový spodek. Velký buben se zbytečně nesnaží rytmicky vychytat basu, ale je střídmý a v rámci goovu vyrábí pevný grunt pro celou stavbu.

Doprovody: V první polovině sloky spojuje rytmickou úsečnost základů pravá kytara s rozkládanými akordy. Zdá se mi trošku tenká; možná by jí slušelo více plného těla hraním na jiný snímač nebo použitím aparátu (slyším Fender Twin). Na opačné straně stereobáze kontrastuje rytmizovaná funky kytara s klasicky ostřejším zvukem.
Ve druhé polovině sloky obě tyto kytary vystřídá širší kulatá chorusovaná kytara, která je umístěna více vpravo, aniž by byla něčím ve stereobázi vyvážena. Na poslední čtyři takty se přidá s osminkami perkusní syntetizér, který cestujíc ve stereobázi rytmicky zahušťuje konec sloky a připravuje tak nástup na refrén.

Zpěvy: Sólový zpěv Aleše je sytý, krásně barevný a přirozený. Logicky tvoří osu stereobáze. Ve druhé části sloky je vlevo v dálce dobarven druhým vyšším hlasem, aby byl na poslední frázi nabroušen pravým exaltovanějším nadýchaným falzetem.

Efekty: Prostorové efekty jsou slyšitelné tři. Široký jasný dlouhý hall dobarvuje prakticky všechny party kromě bicích a basy. Na malém bubínku je slyšet temnější kratší hall s užší stereobází, který spojuje bicí s kytarami. Zajímavý je samostatný monofonní hall použitý na exaltovaném zpěvu vpravo. Více ve Vychytávce 1.

Rozbor mixu – 2. refrén od 2:36 po 3:11

Téměř punkové pojetí refrénu přispívá k plastičnosti celého songu. Myslím si ale, že by zvukové pojetí refrénu šlo za respektování záměru odladit lépe. Hlavně co se týká zpěvu a zaplnění stereobáze.

Základy fungují prakticky stejně jako ve sloce. Účelné a funkční bicí neustále drtí základ. Basa se zvukově dostala výš a úplný spodek nahrávky, který si posluchač ve sloce tak užíval, najednou trošku vymizel. Škoda.

Doprovody: Refrénům vévodí na obou křídlech agresivnější kytary, které zvuku dodávají notnou dávku exprese. Frekvenčně se pohybují ve středovém pásmu a aby tím neubližovaly zpěvu, je jejich ostré umístění na strany rozumným řešením. Levá kytara je ostřejší, čímž trošku kompenzuje přeplněnou pravou část stereobáze. Nad celým refrénem se linou tóny jasných elektrických smyčců vycentrovaných více vpravo. Zpěvovou linku podporuje Lead syntetizér, který nevyužívá volného prostoru vlevo a je překvapivě umístěn také na pravoboku.

Zpěvy: Velice expresivní sólový zpěv je oproti sloce (a hlavně následné závěrečné pasáži) hodně potlačen. Těžko soudit, zda jeho středová barva je dána forsírováním už během zpívání, způsobem snímání, nebo postprodukcí. Jisté však je, že je zpěv zvukově tenký a i díky agresivním barvám doprovodných nástrojů se pohybuje na hranici srozumitelnosti. Je zdvojen další zpěvovou linkou, která se opět snaží prosadit na již notně přeplněné pravé části stereobáze.

Efekty: Díky agresivnímu středovému charakteru refrénu jsou případné prostorové efekty pod úrovní vnímání. Pokud zůstalo nastavení hallů z předchozí sloky stejné, jejich vypnutí by mohlo srozumitelnosti pomoci. To se ale pohybuji na úrovni spekulací.

Závěr

Suzaplay nám v Bombě nabízejí výborný naléhavý song. Refrén by se určitě dal zvukově zvládnout lépe a částečnou nesrozumitelnost zpěvu považuji za hlavní nedostatek. Jinak se jedná o písničku, která má tah a šlape. To jsou nesporné plusy, kterých bylo dosaženo funkční aranží, skvěle sejmutým bubínkem, výborným výkonem muzikantů a s drobnými výhradami dobrým zvukovým zvládnutím mixu a masteringu.

Vychytávka 1: Ve sloce je druhý přidávající se zpěv vpravo (Zpěv R) silně zakomprimován (zvlášť na výškách) a je na něj nasazen ostrý monofonní hall umístěný ve stejném místě stereobáze. Je pravděpodobné, že hall byl vložen přímo do insertu stopy zpěvu. Zvláštní řešení, které výrazně oddělí tento part od všeho ostatního, tak vytváří překvapivý ale funkční nástup na refrén.

Vychytávka 2: Je škoda, že se díky nadhodnocení agresivnějších kytar, menší hutnosti v basech, přeplněné pravé části stereobáze (ač je vlevo spousta místa) a potlačenému sólovému zpěvu refrén stává sice zajímavou středovou hmotou, která ale bohužel brání srozumitelnosti zpěvu a posluchač přichází o notnou část sdělení v textu.

Vychytávka 3: V celém songu nejsou vůbec použity tomy. Všechny breaky a návěští jsou jen naznačeny malým bubínkem, který jinak nekompromisně drtí druhou i čtvrtou dobu a stává se neomylným motorem celé nahrávky. Jak prosté, Watsone.

Příště

K příští pitvě si dovolím použít megahit Michaela Jacksona Black or White z alba Dangerous. Pokud máte svou světovou nahrávku, kterou se nebojíte položit pod náš mikroskop, sem s ní.