Jak to hraje? Toto – Africa

Výborné nápady, chytlavý refrén, dokonalé aranžmá a skvělé výkony muzikantů. To vše podepřeno vyváženým mixem. Co si přát víc? Ale pozor! Řeč je o nahrávce Toto staré 35 let! V aktuální formě je pak 27. února můžete vidět v pražském Foru Karlín.

Na začátku se ostřílení studioví hráči rozhodli, že už nebudou nájemnými vrahy věhlasných světových veličin. Bratři Porcarové založili kapelu v roce 1976, vzápětí se k nim přidali i skladatel a klávesista David Paich, kytarista Steve Lukather a střelec vysokých zpěvových partů Bobby Kimball. Název Toto si dali podle jména svého debutového alba.

Od počátku sypali z rukávu jeden hit za druhým, každý vyfutrovaný nápaditými aranžemi, skvělými muzikantskými výkony a výbornými vokály. Neznám kapelu, která by měla tak dlouhodobý cit pro zpěvné a melodické refrény, které krásně „lezou“ do ucha. Mezi nejznámější pecky jistě patří Hold the Line, Rosanna a Africa. Právě posledně jmenované ze čtvrtého studiového alba Toto IV. (1982) se budeme věnovat v dnešním rozboru.

Rozbor mixu – refrén 3:12-3:58

Jak to u hitů bývá, forma písničky je jednoduchá. Sloky se střídají s refrény, po sóle je dvojitý refrén a konec do fade out. Třešničkou na dortu je jeden z nejpopulárnějších klávesových rifů v mezihrách, který se tu a tam vloudí i mezi fráze slok.

Oficiální klip

Základy
Celý refrén (stejně jako sloky) podporuje nezaměnitelný groove bicích Jeffa Porcara. jen HiHatku ze sloky vystřídal Ride. Dominantní Tomy, které tvoří vstup do refrénu, jsou dotočeny playbackem. Bicí jsou podpořeny perkusemi, z nichž je nejslyšitelnější Cow bell umístěný téměř vlevo a šestnáctinami oživující Maracas mírně vpravo. VB a MB nijak z nahrávky barevně ani hlasitostně netrčí a spolu s perkusemi tvoří houpavý „africký“ groove.
Basa Davida Hungateho umístěná uprostřed je nejnižším partem nahrávky. Přesto nezahlcuje zvuk zbytečnými basy a prosazuje se spíše odsazovaným hraním a precizní výslovností.

Doprovody
V doprovodných nástrojích třetího refrénu se otevírá nejpestřejší vějíř barev Davidových kláves a Steveho kytar. Party se vzájemně nemažou, ale zvukově i hudebně se doplňují.
Ze sloky přechází do nižší doprovodné polohy analogový syntetizér, který je nadvojen a umístěn symetricky na obou křídlech stereobáze. Stejný part někdy sváže fráze zpěvu vyhrávkou ve vyšší poloze. Ke konci refrénu je syntetizér doplňován vstupy piána, které je rovněž zdvojeno a je umístěno prakticky ve stejných místech báze.
Dvě dvanáctistrunné kytary po stranách jen lehce zdobí barvu refrénu. Levá je hrána ve vyšší poloze, a tak vyvažuje Ride umístěný vpravo. Široká zkreslená kytara svými vstupy do volných míst doplňuje v pozadí celé spektrum a dodává songu rockovější charakter.

Zpěvy
Poněkud překvapivě jsou všechny postupně se přidávající hlasy refrénu umístěny v centru báze. Tvoří tak kompaktní vokál, v němž je ale snadné rozlišit jednotlivé aktéry. Tohle pojetí nechává po stranách místo pro ostatní kamínky bohaté mozaiky. Hlavní vokál je doplněn feelingy Bobbyho Kimballa, které umístěny mírně vlevo opět vstupují jen do logických mezer aranže.

Efekty
Celé mozaika je i bohatě ale funkčně efektována. Pouhým poslechem lze těžko říct, kolik a jakých halů mistři zvuku použili. Jasně zřetelný je užší dlouhý hal na zpěvech, který je odděluje od ostatních nástrojů a svazuje je pod jeden oblouk. Je pravděpodobné, že je tento efekt podpořen i delším páskovým echem. Další široký kratší hal je aplikován na doprovodné nástroje, aby je stmelil v jeden celek. Elektrická kytara má svůj samostatný efekt spočívající v temném echu přepouštěném přes bohatý hal. Tak je tento part ač v zadním plánu jasně čitelný.

Protože komplementární typ aranže se pomocí statického 3D mixu těžko zobrazuje, pro přehlednost obrázku jsem se omezil jen na první dva typy halů.

Live verze z Amsterodamu (2003), kde už za bicími seděl Simon Phillips.

Závěr

Dobrý mix začíná dobrou aranží. Celá dokonalá mozaika je složena z kamínků, které do sebe nádherně a přesně zapadají. Jednotlivé party si nelezou do zelí, vzájemně se doplňují a nechávají si místo. Proto mohou být všechny čitelné, aniž by musely být hlasitostně nebo korekčně tlačeny do popředí. Výborná práce po všech stránkách. I po letech je co poslouchat, čím se kochat a z čeho se učit.

Vychytávky:
- Bicí jsou ve stereobázi vystavěny z pohledu bubeníka (nejvyšší Tom je vlevo, Ride vpravo). Protože kromě několika zvukových mistrů se na mixu podílela celá kapela, převážil zřejmě Jeffův názor.
- Tomy a činely byly dohrány až playbackem. Pod breaky pořád šlape základní patern včetně HiHat a MB.
- Postupně se přidávající hlasy refrénového vokálu jsou všechny umístěny uprostřed. Soudě dle mono ambience byly zřejmě zpívány současně na jeden mikrofon; před zpěváky klobouk dolů. Bylo by vhodnější provést záznam na dvojici mikrofonů, aby byl vokál širší.
- Při natáčení desky Toto IV. bylo k dispozici na tehdejší dobu úžasných 69 stop díky spřažení tří čtyřiadvacetistopých magnetofonů (na každém musela být jedna stopa vyhrazena synchronizačnímu SMPTE kódu).

Perpetum jazzile – zpracování a cappella

Metalová verze Lea Moracchioliho – aj tak sa može

Příště

V dalším vánočním díle nakoukneme do kuchyně trošku jiného žánru. Dárky se ale mají rozbalovat až pod stromečkem. Nechme se tedy překvapit, která šestice geniálních vokalistů nás oblaží koledou v poněkud najazzlém gospelovém hávu.