Jak vybrat monitory do domácího studia

Bedýnkami monitor nenahradíte

Možná si řeknete: „Vždyť já už repráky mám.“ Nenechte se ale uklébat zdáním. Studiové monitory nejsou žádné obyčejné „bedýnky“ k počítači a jejich výběr a koupi se nevyplácí podceňovat. Přesto patří k opomíjeným součástem domácích studií. Obvykle si je každý kupuje jako poslední, což je pochopitelné. U počítače skoro každý nějaké bedýnky má a je přece tolik jiných věcí, které je třeba pořídit. Pokud však dobře neslyšíme, co natáčíme a co mícháme, výsledek podle toho bude vypadat.

Počítačové bedýnky mají k dokonalosti daleko: výšky syčí, basy jim chybí, zato vyšších středů mají požehnaně. Ano, i tyto bedýnky se hodí – pokud mícháte něco, co si lidé budou pouštět na webu, je dobré si u výsledného mixu ověřit, jak na nich zvuk bude znít. Ale nahrávka musí hrát i na kvalitních bednách.

Vhodným ozvučením domácího studia nejsou ale ani lepší reproduktory od audiosoustavy, a to ani od nějaké kvalitní. Mají totiž tendenci zvuk vylepšovat, aby byl plnější – přidávat basy i výšky. Kdyby se nahrávka smíchaná na nich pustila na jiných bednách, které zvuk takto nevylepšují, nebude znít dobře. Nemluvě o tom, že této bedny je snazší odpálit, protože se nepočítá s tím, že by je někdo zvukově přetížil.

Kvalitní studiové monitory umožní při nahrávání odhalit drobné chyby v intonaci i všechny parazitní zvuky, jako je vrzání židle, hučení ledničky, klimatizace, větráku v počítači nebo hard disku, stejně jako různá lupnutí či brumy. To vše se později těžko odstraňuje a mohlo by to znehodnotit nahrávku.

Při mixu zase studiové reproduktory umožní dosáhnout vyrovnaného poměru všech nástrojů, takže žádný nebude dominovat a žádný nebude utopen. Dá se na nich též odhalit, jestli se frekvence různých nástrojů příliš nepřekrývají, aby nebyla výsledkem ona pověstná zvuková koule.

Studiové monitory musí být zvukově neutrální, nesmějí zdůrazňovat žádnou frekvenci – ani basy, ani výšky. Na první poslech tedy našemu uchu paradoxně neznějí dobře – nemají plné basy ani průrazné výšky. Ale studiové repro si nepořizujeme proto, aby na nich naše oblíbené kapely zněly co nejlépe, ale aby nám technika pomohla vytvořit co nejlepší nahrávky.

Základní typy studiových monitorů

Monitory se liší nejen podle konstrukce, počtu, velikosti a typu reproduktorů (my se dnes budeme věnovat jen dvoupásmovým), mají-li vestavěný zesilovač, či ne (dneska většinou ano), ale i podle účelu.

Velké monitory se používají pro poslech dokončované nahrávky při finálním mixu nebo masteringu v poslechové místnosti ve velkém studiu, kam se sejde celá kapela. Domů si je nikdo nepořizuje. Na to jsou moc velké a výkonné, jsou určené do větších prostor.

Naopak při zpracovávání právě pořízeného záznamu, kde se hledají všechny drobné chyby, nebo při vytváření mixu, se hodí zase nearfield monitory pro blízký poslech, které často ani nepřenášejí velké hloubky. Basy totiž pro hledání chyb a vytváření poměrů nástrojů nejsou nijak zvlášť potřeba, naopak občas komplikují vytváření vyrovnaného poměru v mixu.

Studiové reproduktory na doma

Domů si obvykle nemůžeme pořídit dva nebo tři typově různé páry monitorů, na kterých bychom porovnávali mix, i když by se to hodilo. Většinou se nedostává prostoru i peněz, takže jsme rádi za jeden pár. O to pečlivěji se musí vybírat.

Že půjde o nearfieldy, je celkem jasné. Na práci s nahrávkou se hodí nejlépe, navíc jen málokdo má tolik místa, aby si mohl dovolit umístit monitory někam jinam než vedle počítače. Ty nejmenší nearfieldy se však nehodí, pokud má hudba, které se věnujeme, výrazné basy, a to dnes mají skoro všechny žánry, od d'n'b, přes hip hop, rap, dub, dub step až po dark ambient nebo death či black metal. Naopak u folku nebo šansonu takovou roli nehrají.

Je potřeba rozhodovat se především ušima, nejlépe na nahrávkách, které obvykle zpracováváme. Může se ukázat, že žánr, jemuž se věnujeme, na některých bednách bude znít lépe než na jiných, třeba lépe hodnocených. Nejlépe je poslechnout si stejný záznam hned po sobě na několika různých bednách a pak koupit ty, které nám nejvíce vyhovují.

Nevyplácí se také šetřit na výkonu. S dvaceti watty totiž velkou slávu nenaděláme, nebudeme si schopni nahrávku pustit hlasitěji bez toho, aby zvuk ztrácel na čistotě. Prostě padesát wattů je tak nějak minimum a sto není přehnaných.

Řekni, kde ty basy jsou

Basový reproduktor by měl mít nejméně pět palců, aby byl schopen aspoň trochu slušně přenést basové frekvence. Bedýnky s třípalcovým reprákem, jako jsou Alesis Elevate 3 Mk 2 nebo Mackie CR-3X, hrají až od 80 Hz, takže basové frekvence docela ořezávají a takový hiphopový kopák nejsou s to věrně reprodukovat. Ne že bych je zavrhoval, pro kontrolní poslech nebo k notebooku někam na cesty jsou za těch asi 2 500-3 000 kaček skvělé. A pokud není místo, často jiná možnost ani není. Ne náhodou se proto vyrábějí roky, jen se postupně modernizují.

Pokud je místo, těch ušetřených pár stovek se nevyplatí, když pár Alesis Elevate 5 Mk II s pětipalcovým reproduktorem, který hraje někde od 55 Hz, stojí jen o málo víc, nějakých 3 200 korun. Nebavíme se ovšem o úplné špičce, kvalitnější monitory jsou samozřejmě dražší – mnohdy o moc.

Kdo opravdu nemá místo, nehodlá v dohledné době stavět barák, a zároveň chce kvalitu, může zkusit čtyřpalcové Focal Shape 40 hrající od 60 Hz určené pro místnosti okolo deseti metrů čtverečných. Ovšem jeden kus přijde na 9 000. Nebo jsou tu o něco levnější KRK V4SR, které hrají od 50 hz.

Absence basů dá řešit dokoupením subwooferu, ale ten si k bedýnkám s třípalcovým reproduktorem nepořídíte. Hodí se až ke studiovým monitorům s šesti až osmipalcovým basovým reproduktorem, aby bylo slyšet i ty nejhlubší basy. On taky subwoofer něco stojí: Presonus Eris sub 8 vyjde na 5 000 podobně jako Mackie CR8S-XBT, cena macků s desetipalcovým reproduktorem Mackie MRS 10 nebo RCF Pro 10 sub, které jdou ke 30 Hz nejen na papíře, se už blíží deseti tisícům – a to patří k těm lacinějším. U jiných se klidně dostanete na dvojnásobek, jenomže technaři se bez pořádného subwooferu těžko obejdou.

Lepší jsou studiové monitory od specializovaných firem

Vyplatí se koupit studiové monitory od firmy, která se na ně specializuje, jako jsou KRK, RCF nebo Adam Audio či Focal. Jejich bedny jsou lépe vyladěné a s vyrovnanější frekvenční charakteristikou. Maso je taky lepší od řezníka než balené ze samoobsluhy.

Budete si za ně muset trochu připlatit, ale sumy nejsou tak hrozné, jak by si člověk myslel. I když se zdražuje, během let cena monitorů docela klesla. JBL LSR305P Mk2 s pětipalcovým reproduktorem, které hrají od 43 Hz, nestojí ani celé tři tisíce. Pravda, je to cena za kus. Ale zvuk je jinde. Firma KRK nabízí za podobnou cenu bedny Classic 5 a jen o pár set korun více stojí KRK Rokit 5G4 (kus za 3 600). RCF Ayra Pro 5, které stojí 3 800 za kus, mají sice o malinko horší parametry, ale vyloženě špatné nejsou. Za podobnou cenu jsou i Yamahy HS5. Na takovýchto bednách se dá dobře míchat nejen folk nebo pop, ale i rock.

Za čtyři tisíce se pak prodávají Adam Audio T5V, které mají páskový výškový reproduktor. Ten je nejen o malinko odolnější než kalotový, ale hlavně jde do mnohem větších výšek až 25 KHz, což je výrazně více, než slyší lidské ucho – nejen to zničené přílišným poslechem hlasité hudby, ale i mladé a svěží. Výšky mají tyto bedny velmi detailní a hodí se proto nejen pro mix, ale i pro čištění nabraného záznamu, třeba pro vystřihávání různých mlasknutí a polknutí v mluveném slovu nebo k detekci vysokého šumu od různých efektů na hranici rezonance.

Pokud jste vysazení na basy a chcete se dostat k 40 Hz, pak nám nezbyde sáhnout po bednách s větším průměrem reproduktoru, minimálně 6,5 palce, nejlépe pak 8 palců.

Krk Rokit 7G4 a Classic 7 vyjdou na nějaké 4 500 za kus. V podobné ceně, jen o pár stovek dražší, je Adam Audio T7V, který opět nabízí páskový výškáč. Osmipalcové Adam Audio T8V, JBL LSR308P, RCF Ayra Pro 8 nebo dobře známé YAMAHY HS8, které jsou zařazené mezi desítkou nej studiových beden v Attacku, se pohybují mezi 5 500 a 6 500, ale ne každá je tak drahá – M-Audio BX8 D3 stojí 3 500 za kus. Samozřejmě nenabízí tolik detailů, ale na nějaký ten garážový metal se použít dá.

Monitory se sedmi osmipalcovým reproduktorem umožňují také vzdálenější poslech. Výsledný mix si tak mohou poslechnout naráz všichni členové kapely, aniž by se tísnili u stolu a stěžovali si, že neslyší dobře jeden kanál, protože nestojí přesně v ose mezi oběma bedýnkami.

I když i tady platí Klausovo rčení, že o peníze jde až v první řadě, současně taky platí a to doslovně, že za více peněz je více muziky (zejména v basech). A studiové monitory se nepořizují na dva tři roky. Slouží klidně i deset let, takže se na nich šetřit nevyplácí. Adamy T5V nebo T7V či ESI uniK 05 se opravdu vyplatí a člověk nebude litovat, že si je koupil.

Pokrok i inspirace v minulosti

Všechny reprosoustavy jsou magneticky odstíněné. Není tedy problém postavit studiový monitor vedle obrazovky počítačového monitoru, kde dřív hrozilo, že se od silného magnetického pole reproduktoru měnila barva obrazu na CRT obrazovkách.

Specializované monitory jsou také vybaveny ochranným limiterem. Nehrozí tak, že byste je odpálili příliš silným signálem, když jste náhodou nechali výstup z DAW programu naplno nebo někdo (!) vytahoval kabel od nástroje ze zvukové karty a neztlumil hlasitost.

Dnes se už naštěstí nemusí při nákupu monitorů řešit, jaký k nim pořídit zesilovač. Většina studiových monitorů je aktivních, tedy s vestavěnými, na míru konstruovanými zesilovači, jedním pro hloubky a druhým pro výšky. Pasivní monitory jsou dnes spíše vzácnou raritou.

To ale neznamená, že se nevyrábějí. Mnozí totiž nemohou zapomenout na legendární Yamahy NS10 nebo kostky s pětipalcovými reproduktory Auratone. Ne, tyto bedny skutečně nehrají nijak skvěle, ale dají se na nich odhalit všechna kritická místa udělat dobrý mix. Také jsou často kopírovány. Mnozí navíc mají pocit, že je lepší, když si k nim pak sami vyberou vhodný zesilovač. Když se o ně před lety pokusil Behringer, křivku v zesilovači nepřirozeně seřízl, aby zněly více jako originál.

Jejich kvalitní kopie vyrábí firma Avantone Pro, Yamahy NS 10 napodobují CLA 10 a kostky MixCubes. Ovšem laciná legrace to není, pár takových kostek stojí skoro 9 000 a dva kusy kopie NS desítek dokonce 18 000. K tomu je potřeba ještě připočíst cenu zesilovače.

Kostky se ale dělají i jako aktivní s cenou 14 000 za pár. Sám je používám pro nastavení mixu i pro kritický poslech. Zaměřují se na klíčovou středovou oblast. Ale dají se použít i jako alternativa místo malých beden (pokud na to máme), nebo si je můžete z velkého studia odnést domů k notebooku.

Kam s ním? aneb studiový monitor patří na stojan

Monitory potřebují adekvátní umístění, kde se ničeho nedotýkají a nejsou ani blízko ani u zadní, ani u boční stěny, protože to může měnit jejich zvukovou charakteristiku. Pokud je opřeme o knihovnu nebo položíme přímo na dlouhou dřevěnou polici, i u těch nejlepších monitorů bude zvuk rezonovat nebo bude tupý a zahuhlaný, přestože mnohé modely umožňují nastavit průběh frekvencí podle vzdálenosti od zadní zdi. Nejlepší je, když je můžeme postavit na speciální stojan pro studiové monitory. Slušný a stabilní se dá pořídit do tisíce korun. A existují i nižší stojany, které se dají umístit na stůl nebo poličku, jako je Mozos MSK1 nebo K&M 26772. Minimálně však pod ně dáme speciální tlumící pryžové nebo pěnové prvky, aby se rezonance nepřenášely.