Jak vybrat správné struny na elektrickou baskytaru

Pro začátečníky nebo pro hráče, kteří přecházejí na basu z kytary může být široký výběr typů basových strun matoucí. Pokud si zvolíte špatně, vaši chybu ucítíte při každém úhozu struny. Určité typy strun zase mohou způsobit, že váš nástroj dostane radikálně jiný charakter. Jak z toho ven? Tento stručný průvodce vám ukáže tři parametry, které vám pomůžou vybrat tu správnou sadu pro váš nástroj a styl hraní. 

Tloušťka strun (gauge)

Robustnost neboli tloušťka strun má velmi výrazný dopad na tón a hratelnost. Tlustší struny disponují sice mohutnějším tónem, ale jsou také výrazně náročnější pro vaší levou ruku při domačkávání pražců. Očekávejte rychlejší nástup únavy a delší dobu aklimatizace.

Neexistuje žádné pevně dané pravidlo pro výběr správné tloušťky strun. Dokonce ani samotní výrobci nemají jasné standardy pro rozměry jednotlivých strun v sadě. Z pohledu hráče je tak nejdůležitější, jaký zvuk hledáte a co vás nejvíce inspiruje při hraní.

Dobrým výchozím bodem je střední tloušťka strun (medium) – obvykle .045 až .105 pro čtyřstrunnou baskytaru (ta čísla jsou referencí na anglickou měřící jednotku palce). Tyto rozměry strun naleznete na nových nástrojích v hudebninách. Jedná se o zlatou střední cestu, která ale není optimální pro každého.

Pro hráče s menšími rozměry prstů nebo pro technicky orientované baskytaristy může být střední tloušťka limitující v jejich herních aspiracích. V tomto případě je dobré sáhnout po tenčí variantě .040-.100 (light) nebo dokonce i .035-.095 (super light). Hráči country a jazzu je ocení také, protože jejich party jsou plné šlapavých konstantních basových linek s množstvím not a ocení menší únavu levé ruky při delším hraní. Tenčí struny jsou vhodné i pro slap a tapping, ovšem pozor abyste to nepřehnali a díky lehčí tenzi neprodukovali příliš „zzzzzz“ pazvuků při setkání s pražci.

Střední tloušťka nemusí vyhovovat ani baskytaristům, kteří podlaďují. Doom, metal nebo stoner rock stojí na notně (a hutně) podladěných kytarách a baskytaristé těchto stylů potřebují rozměry .050 - .110 (heavy) nebo .055-.115 (extra heavy). Tlustší struny mají vyšší tenzi a proto lépe snášejí podladění. Hráči potřebují cítit přirozený odpor struny, aby nehráli s pocitem, že to mydlí na gumu od gatí.

Přehled standardních rozměrů strun pro čtyřstrunnou baskytaru:

• Super Light - .035 až .095
• Light - .040 až .100
• Medium - .045 až .105
• Heavy - .050 až .110
• Extra Heavy - .055 až .115

Motání

Všechny struny na elektrickou baskytaru sdílejí základní konstrukci – ocelové lanko (core wire) s motáním kolem. A právě ten druhý drát, který je omotaný kolem základního ocelového, má překvapivě mnoho variant s diametrálně odlišným dopadem na charakter tónu. Zde je přehled těch nejvíce používaných metod motání (musíme používat anglickou terminologii, jelikož nám české ekvivalenty chybí nebo nejsou příliš rozšířené):

Roundwound

V současné době nejrozšířenější typ basových strun. Jejich motání je ocelové nebo niklové a je z kulatého drátu, takže struna má výrazné vroubkování, které cítíte pod prsty. Jejich zvuk je jasný, průrazný s nejagresívnějším tónem ze všech typů motání. Proto jsou oblíbené mezi rockovými a funkovými hráči. Výrobci nástrojů jimi standardně osazují nové baskytary a také většina známých hráčů používá právě tento typ strun.

Flatwound

Až do šedesátých let jediný typ strun pro elektrickou baskytaru. Jak jejich jméno napovídá, tak se jedná o úplně plochý drát omotaný kolem ocelového jádra. Mají tak hladký povrch a jsou velmi příjemné na dotyk. Jejich tón je také temnější s menší průrazností. Oblíbené u jazzových, bluesových a soulových hráčů. Často se jimi osazují bezpražcové baskytary, protože nejenom, že podporují zvukový charakter těchto nástrojů, ale také šetří jejich hmatníky před přílišným opotřebením.

Groundwound/Halfwound

Hybrid mezi roundwound a flatwound. Na první pohled vypadají úplně stejně jako flatwound, ale jedná se vlastně o rozpůlený kulatý drát, kdy jeho vroubková část zůstává zraku ukryta. Spojují zvukové přednosti roundwound strun s jasným a průrazným tónem, zároveň si ale uchovávají hladkost a příjemný uživatelský komfort flatwound strun.

Tapewound

Pro baskytaristy hledající kontrabasový zvuk ideální volba. Tyto černé struny mají nylonové motání a disponují temným a hřejivým tónem. Velice specifické struny, které nejsou v obvyklé nabídce hudebnin.

Taperwound

Zde se nejedná o typ motání (můžou být ve všech třech výše zmíněných variantách), ale o specifické zůžení motání na té části struny, kde dochází ke kontaktu s kameny kobylky. Důvodem je lepší kontakt s kobylkou (zejména u H a E struny) a tím pádem větší sustain.

Materiály

Takže tloušťku a typ motání máte vyřešené, nyní už zbývá jenom vědět z jakého materiálu jsou struny vyrobené a čím dalším případně ošetřené. Tón a výdrž strun jsou na tomto faktoru značně závislé.

Ocel (stainless steel) – populární varianta pro rock, metal a fusion hráče, tyto struny mají extra průrazný tón s klavírním charakterem a výbornou odolnost vůči korozi

Čistý nikl (pure nickel) – ideální pro všechny vintage tóny s jemnějším a hřejivějším charakterem, mají nižší magnetickou odezvu. Oblíbené mezi hráči country a soul.

Poniklovaná ocel (nickel plated steel) – komfortní a populární kompromis mezi průrazností ocelových a hřejivostí niklových strun. Volba většiny hráčů.

Měď na oceli (copper plated steel) – jasná rezonance oceli s měděnou úpravou pro akustický charakter s množstvím vyšších harmonických tónů. Skvělé na akustické baskytary.

Polymerová ochrana – díky společnosti Elixir Strings (průkopníci této technologie) nyní nabízí polymerovou ochranu strun už skoro všichni výrobci. Delší životnost strun je vykoupena trochu „gumovým“ pocitem při hraní, ale vše záleží na pohledu hráče. Co jeden miluje, druhý nesnáší.

Barevné varianty – fanoušci DR Strings nedají na své barevné kombinace dopustit. Jedná se o velice atraktivní polymerovou úpravu, která má především vizuální dopad.

Závěr

A na závěr ještě malá poznámka o ocelovém jádru basových strun. Překvapivě nejpoužívanějším je hex-core drát s šestihranným tvarem. DR Strings vyrábí verzi s kulatým drátem, motání je tak těsnější, struna má větší tenzi, lépe se ladí a snadněji se na ní hraje slapem. Nevýhodou je těžší vytahování a ohýbání struny (technika bending).