Jak ztratit komfortní zónu? Stát se nečekaně frontmanem Punt Guns

Před dvěma lety jsem spoluzakládal rockovou kapelu Punt Guns. Nebyl to můj první projekt a upřímně, už jsem začínal být unavený z komplexních vztahů v kapelách. Nejvíc mi vadila závislost na druhých lidech. Všechno většinou stojí na zpěvákovi-zpěvačce, kteří udávají směr kapely. Když se jim nechce, tak se kapela nikam nehne.

Zajímavým poznatkem pro mě byl fakt, že mnoho adeptů na práci za mikrofonem vlastně moc neví, jak být frontmanem, někým, kdo stojí vepředu a táhne kapelu. Buď si dostatečně nevěří a potřebují čas dozrát, nebo si věří příliš a jejich ego je jako velký stín, který zakrývá vše živé a zajímavé, co se v kapele děje. Po více jak ročním hledání toho pravého zpěváka pro Punt Guns jsem došel k názoru, že se toho musím zhostit sám.

Pokud jsem měl nějakou komfortní zónu (hraní na basu), tak jsem ji v tomto případě nejenom že překročil, ale moje komfortní zóna se ztratila z dohledu. Vypnul jsem mozek (myslím teď tu část, která generuje obavy a předsudky), začal psát anglické texty a pokračoval krok za krokem. Naučil jsem se nejdříve pseudo rapovat, poté zazpívat pár tónů a nakonec komponovat a aranžovat tak, aby to vše dávalo smysl.

Měl jsem co dělat, protože moje první vokální nahrávací session byla s věhlasným producentem Andy Wrightem (Simple Minds, Jeff Beck). Nebudu zastírat, že jsem byl hodně nervózní, když jsme se potkali v jeho studiu v Parsons Green na jihu Londýna. Andy je ale neskutečný profesionál a hlavně úžasný člověk, který má cit pro situaci. Moc dobře věděl, co se mnou a jak mě dostat do správné provozní teploty. Sem tam trocha vodky, sem tam přívětivé slovo a sem tam nějaký ten plugin. Povedlo se nám najít ideální konstelaci pro tvorbu a hlavně objevování mého hlasového potenciálu.

Nakonec jsme spolu během šesti měsíců natočili zpěvy do osmi věcí a první eponymní album Punt Guns mohlo vzniknout. Vydáváme vše postupně, po singlech. S tím, že v létě bude venku celé album. Ostatně mrkněte na YouTube nebo Spotify. 

Hudebně jsme chtěli přijít s novým konceptem mixu stoner rock kytarových riffů s dalšími styly. Jak už jsem popisoval výše, velkou zodpovědností pro mě bylo psaní textů a nahrávání vokálů na albu. Takže už jsem nebyl jenom basák a musel jsem se s výzvou frontmana poprat.

Docela jsem se zapotil, když mi došlo, že vše, co jsem si ve studiu hezky na padesátý pokus nahrál (myslím teď zpěvy), budu muset na živo předvést i s basou v ruce. Nakonec vše dobře dopadlo a můj první pořádný křest jako basáka-frontmana proběhl loni v listopadu v londýnském klubu Subterania na křtu našeho EP.  

Jedním z eklektických směrů kapely jsou i remixy od světových DJs (nápad mého parťáka, kytaristy Samura1). Naštěstí jsme se setkali s Glenem Nichollsem aka Future Funk Squad, který nás dostal svým hutným breakbeatovým stylem. Jednou ze skladeb, které remixoval, je B1g Bang a já jsem nemohl odolat a zkusit si různé basové linky, které by v tracku fungovaly.

V podstatě se vše odehrává na jednom akordu (F moll). Skvělé cvičení pro vaši kreativitu a hledání správných vibrací, takže jsem vyzkoušel vybrnkávání akordů, rychlé šestnáctinové linky, slap, low-end skluzy a la Tony Levin a na závěr moji verzi double thumb techniky.