Jakub Nový: Chraňme svá autorská práva a diskutujme o hodnotě umění

Většina muzikantů se dříve či později dostane do situace, kdy se začne zaobírat autorským právem, a aspoň minimální povědomí by o něm měl mít každý, protože neznalost neomlouvá. Diskuze o tomto tématu se znovu rozhořela v souvislosti s projednáváním Směrnice o autorském právu na půdě Evropského parlamentu. Prvním hlasováním letos v červenci norma neprošla, v září však byla i přes odpor zájmových skupin reprezentovaných Facebookem, Googlem nebo třeba českým Seznamem.cz napodruhé schválena. Směrnice by měla zajistit lepší ochranu autorského práva na internetu a pomoci vrátit zisky za autorský obsah, které dnes ve velkém plynou právě duopolu Google, Facebook, jeho autorům. Druhou zásadní novinkou je ustanovení, které činí provozovatele webů a úložišť odpovědné za veškerý uveřejněný obsah – tedy i za soubory, jako jsou hudební alba či filmy.

O současné situaci v autorském právu na internetu a změnách, které v souvislosti se zavedením směrnice mohou nastat, jsme hovořili s Jakubem Novým – místopředsedou profesního sdružení Svazu autorů a interpretů (SAI), manažerem české streamingové služby MusicJet a také aktivním muzikantem v kapele Die Kabbelka.

Před pár dny ses vrátil ze Štrasburku, kde jsi jednal také s europoslancem Pavlem Svobodou. Jaký byl konkrétní cíl cesty a jak to dopadlo?

Schůzku iniciovalo Mezinárodní sdružení literární a umělecké (ALAI), které sdružuje autory, umělce a odborníky se zájmem o autorské právo, a cílem bylo získat informace o tom, jak funguje Evropský parlament, navázat kontakty a vyjednat, aby SAI byl prostředníkem mezi muzikanty a lidmi, kteří ovlivňují legislativní procesy. Chceme zkrátka tlumočit zespoda nahoru, a přispět tak k diskuzi o autorském právu a posunout ji směrem, který by neznevýhodňoval autory a interprety. Proto jsme se setkali s doc. Svobodou, který je předsedou právního výboru Evropského parlamentu a ze své pozice může ovlivnit více než třeba národní ministři. K naší radosti projevil zájem o další spolupráci.

Jak bys popsal současnou situaci, pokud jde o dodržování autorské práva na internetu?

Různí umělci mají různé ekonomické zájmy. Spektrum se pohybuje od amatérů, kteří dělají muziku pro zábavu a nechtějí se jí živit nebo prostě nejsou na takové úrovni, až po profesionály, kteří živí dalších sto profesí. Ekonomické pyramidy kolem nich jsou různě široké. Co se týká distribuce na internetu, možností je hodně. V prvním případě může hudebník, kapela pověsit svoje nahrávky na internet volně ke stažení. Pak také může nahrávky distribuovat na webu a sám určovat výši poplatku – obdobně funguje třeba Bandcamp. A nakonec jsou tu streamingové služby (Spotify, Deezer, MusicJet) nebo downloadové služby jako Supraphoneline.cz.

Jakým způsobem jsou u těchto služeb řešena autorská práva?

Na internetu řeší autorské tantiémy OSA, v případě práv interpretů je řeší vydavatelé. Streamingové služby mají smlouvy s kolektivním správcem (např. OSA) a tomu platí za užití autorských děl. A pak je tady nelegální část digitálního trhu, která je reprezentována hlavně velkými úložišti.

Na ně je namířena i Směrnice o autorské právu...

Ano, a je to naprosto v pořádku. Úložiště generují poměrně značný zisk, ze kterého nejde autorům a interpretům ani koruna. Řekněme, že umělec do alba investuje několik desítek tisíc korun, mnoho času a svůj umělecký kapitál. Jakmile někdo to album vezme a bez souhlasu autorů ho dá volně k dispozici na úložiště, které nemá distribuční licenci, volně ho šíří a profituje na něm, ta investice přichází vniveč nebo se minimálně devalvuje.

Asi největším úložištěm v Česku je ulož.to. Myslíš, že je reálná nějaká dohoda?

Soudy s ulož.to se bohužel táhnou již asi šest let... Tlak na ně musí být spíš ekonomický, což Směrnice o autorském právu umožňuje. Provozovatelé budou muset přijmout odpovědnost za obsah, který mají na webu. Pokud ho nepřijmou, platební služby jim budou moci zmrazit příjmy. Tady vidím možnost na změnu k lepšímu. Samozřejmě si nedělám iluze, že se podaří nelegální servery vymýtit, ale je to krok správným směrem. Lidé by se měli naučit pořizovat si hudbu legálním způsobem. Vždyť licence streamovacích služeb stojí okolo 150 korun měsíčně, za to si dříve člověk nekoupil ani půlku alba, a v katalogu Spotify je přes třicet miliónů skladeb. Správnou cestou je vychovávat lidi k tomu, že díla mají svoji hodnotu.

Jak ale lidi tohle naučit?

Je důležité diskutovat o hodnotě umění. Vštípit lidem, že díla mají svoji hodnotu a stojí za nimi tvrdá práce jejich autorů. Zároveň ale podotýkám, že se musíme bavit o hodnotě umění jak pro autory, tak pro uživatele. Diskuze by tedy měla být postavená na tom, kolik je ochoten uživatel zaplatit a kolik chce autor dostat. Na tom pracují kolektivní správci prostřednictvím svých ceníků a jejich aktualizací.

Co když někdo za svoje autorská práva nic nechce nebo je neřeší?

Trh je svobodný, takže jestli někdo nechce dostávat peníze za svá autorská práva, je to jeho rozhodnutí, ale pokud hudba někoho živí, měl by tu možnost mít. Devalvací umění klesá i schopnost lidí se v uměleckém prostředí uživit, a tím pádem klesá kvalita a také konkurenceschopnost vůči zahraniční hudbě. Když budu celý den například ve fabrice a večer si zabrnkám na kytaru, tak budu těžko produkovat kvalitní hudbu. Nebo lépe – moje pozice bude znevýhodněná oproti tvůrcům, kteří se věnují hudbě na plný úvazek.

Dnešní situace je prapodivná. Všichni tak nějak tuší, že by stahovat neměli, ale málokdo se nad tím skutečně pozastavuje. Autorské právo jako by bylo jen chimérou...

To je společenská poptávka. Když se provalí, že někdo vydělává na dětské pornografii, tak to hned zaříznou – zmrazí se platby, vydávají se soudní rozhodnutí a do hodiny je ten obsah odstraněn. Pokud jde o autorská práva umělců, je situace jiná. Proto taky vítám iniciativu Evropského parlamentu. Směrnice je nástroj, který znesnadní cestu k nelegálnímu obsahu a pomůže řešit situaci, kdy jsou autoři úložišti okrádáni, aniž by se mohli účinně bránit. Pokud to někdo nechce, je to jeho volba, ale musí si uvědomit, že pak na jeho díle vydělává někdo jiný.

Nemůže se stát, že se stanou díla méně dostupná třeba pro lidi, kteří opravdu nemají na to, aby za hudbu dávali peníze?

To si nemyslím. Jak jsem již popisoval, nejen díky streamingovým službám jsou hudební díla přístupnější širším vrstvám než tomu bylo doposud. Spíše bych se na to díval z druhé strany, a to v tom smyslu, že umělecká díla se stanou hodnotnější. Navíc směrnice se týká hlavně velkých firem jako Google a Facebook, které vydělávají na cizím autorském obsahu.

Podle odpůrců směrnice naopak „zasáhne především malé a střední podniky, menší platformy a diskusní fóra.“ Kde je tedy pravda, pokud to vůbec lze takto jednoduše říct?

To asi nedokážu říct. Ale to podstatné, co bychom měli řešit je, že se dnes devalvovala hodnota umění, ale i informací. Vždyť dezinformace jsou skoro každodenním tématem… Proto je důležité přemýšlet nad hodnotou informací a umění. Co pro nás znamenají? Jak moc si jich vážíme? Nové pojetí odpovědnosti za digitální obsah může přispět k pozitivním změnám v širším kontextu.

A nemáme se obávat cenzury a transformace internetu z otevřené platformy na něco jiného, jak se obávají odpůrci?

Řeči o cenzuře se objevují pokaždé, když se někdo snaží regulovat internet a myslím, že tady opravdu nejsou na místě. Spíš bychom se opravdu měli obávat devalvace hodnoty umění, která je rizikem pro celou společnost. Když umělec natočí album, napíše divadelní hru, knížku, tak do ní vkládá svůj kapitál. Pokud chce toto umělecké dílo někdo používat zdarma, je to stejné jako když něco ukradne v obchodě. Pro umělce to lze přirovnat k situaci, když byste v práci nedostali zaplaceno.

Jak tedy bude vypadat situace, bude-li směrnice úspěšná?

Přesnou prognózu nedokážu říct, ale určitě se může hodně znesnadnit situace pro ilegální úložiště. A to bych si osobně hodně přál.