Jakub Nový: Publikum za kulturou znovu přijde, krize ukázala na důležitost hudby

Jak si po třech měsících koronavirových opatření hudebníci, kluby a organizátoři festivalů stojí? „Pravidla se mění ze dne na den a dost nepřehledně. Něco je ve vyhlášce, něco jiného je řečeno na tiskové konferenci a něco jiného se objevuje na sociálních sítích. Je to nezodpovědné jednání, ze kterého plyne chaos a nejistota,“ říká Jakub Nový, jeden z koordinátorů České obce hudební a současně místopředseda Svazu autorů a interpretů, který za celý hudební sektor už od počátku krize lobuje u vlády. Podaří se lidi z hudební branže konečně sjednotit, bude se za muziku demonstrovat, budou na přežití stačit „pevné základy“? „Musíme se povznést nad žabomyší války a uvědomit si, že kopeme za hudbu,“ je přesvědčený Jakub.

Krize vyvolala potřebu se v rámci hudební scény navzájem propojit a postupovat jednotně. Ty jsi od počátků koordinátorem pracovní skupiny složené ze zástupců české hudební scény, která se situaci na hudební scéně snaží řešit. Jaké byly největší problémy, na které jste zpočátku naráželi?

Na úplném počátku byla snaha co nejefektivněji a nejrychleji pomoci všem z hudebního sektoru. Ze dne na den přišla celá řada lidí o práci, vystoupení byla zrušena ještě před karanténou a situace byla velmi nepřehledná a vypadala beznadějně. V tu chvíli začaly sílit hlasy, že by se za muzikanty měl někdo postavit, jednat o jejich ekonomické situaci a řešit podmínky, za kterých budou moci vystoupení probíhat. I díky tomu byly položeny základní kameny České obce hudební (ČOH). Ta vlna solidarity a snahy najít společnou řeč byla nevídaná. Je tam nicméně jedno ale: stejně jako celá společnost, i hudební sektor je rozdělen na řadu profesí, sociálních skupin, žánrů. Postupně jsme tedy začali narážet na fakt, že ne všichni v hudebním sektoru znají a vnímají potřeby ostatních. Je to přirozené, ale musíme se povznést nad žabomyší války a uvědomit si, že kopeme za hudbu a hudební sektor jako takový. Od dechovky, která jezdí po vesnických poutích, až po velké rockové koncerty nebo koncerty klasické hudby v koncertních síních. Každý žánr má své místo a je důležitý pro určitý okruh posluchačů. A každý žánr dává práci řadě kreativních a talentovaných lidí – kromě samotných autorů a interpretů i manažerům, mistrům zvuku a světel, technikům a dalším. Za ty všechny se ČOH staví.

Je pořád hlavním motorem ČOH a její výzvy #zazivouhudbu Divadelní ústav – Institut umění a speciálně pro oblast hudby SoundCzech? Jak po stránce rozhodování v jednotlivých dílčích oblastech fungujete?

SoundCzech byl důležitý už před korona krizí. Společně jsme připravovali mapování hudebního prostředí, potkávali jsme se na workshopech a konferencích a obecně jsme se snažili sjednotit hudební sektor. Dlouhodobě jsem v Radě Svazu autorů a interpretů (SAI) a spolupráce se SoundCzech tedy vyplynula přirozeně. Na první virtuální schůzky ČOH byly svolány asociace, instituce a subjekty, které společně připravovaly mapování hudebního sektoru. Svolal je právě SoundCzech. Postupně se přidávali další aktivní jedinci a vznikly pracovní skupiny jednotlivých odvětví – autoři a interpreti (klasická hudba a pop + příbuzné žánry), manažeři, technické profese, festivaly, kluby, promotéři, hudební média, kolektivní správci a labely. Každá skupina má svého koordinátora, ten informuje členy skupin o jednáních a výsledcích nebo spolu pracují na tématech pro ministerstva a další instituce, se kterými jednáme.

Na přelomu března a dubna jsme se bavili o tom, že je těžké naleznout řeč například mezi zástupy vážné hudby a muzikálů.

Ano, to je přesně příklad dvou různých hudebních světů a pohledů. Na hudbu, na ekonomické fungování kolem ní. Nechci to úplně detailně rozebírat, ale je to o hledání konsensu, který se i díky České obci hudební daří. Svět není ideální, proto považuji za úspěch, když se dokážeme dohodnout třeba na 70 % témat. Je to politika.

Hledejme témata, která nás spojují, hejtovat umí každý

Jak došlo k tomu, že se mluvčím ČOH stal Alexandr Smutný ze Soundsgate?

Sašu jsme zvolili. Je to profesionál s širokým rozhledem – aktivní muzikant s bohatými zkušenostmi z klasické hudby i popu, vystupuje se skupinou Jelen. Kromě toho je vystudovaný ekonom a vede hudební sekci v Asociaci dramaturgů v audiovizi (ADA). Dokáže zasadit hudbu a aktivity kolem ní do širšího kontextu. Má potřebný nadhled a skvělé komunikační schopnosti. Velmi si vážím jeho činnosti a přístupu.

Kolik lidí se už k výzvě #zazivouhudbu podpisem připojilo?

Jsou to tisíce lidí z různých žánrů a profesí. Jsem rád, že se tolik lidí zajímá o dění v hudbě a vývoj hudebního sektoru jim není lhostejný.

Postupuje ČOH v koordinaci s týmem kolem producenta Marka Vocela, který stojí mj. třeba za Metronome festivalem, na jejichž iniciativu Nocovid řada promotérů reaguje s velkými rozpaky? Chápu, že se snaží přijít s konstruktivním řešením, jak bezpečně pořádat festivaly a nastavit pravidla do budoucna, nezavání ale všechny ty restrikce s dotazníky a razítkem už trochu kádrovými posudky a dobou před rokem 1989?

Jak jsem už naznačoval, jsou zde různé subjekty a skupiny lidí a někteří se z různých důvodů snaží vyvíjet i vlastní aktivity, ať už z nevědomosti nebo nějakého záměru. To může být i případ Metronome festivalu, proti jehož krokům jsme se vymezili. ČOH vyjednává o podmínkách pořádání vystoupení dlouhodobě s ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem kultury a dalšími důležitými subjekty. Vyjednávání s politiky není vždy jednoduché, ale věřím, že jsme našli společný jazyk a vzhledem k situaci se snažíme o co největší rozvolnění s co nejjednoduššími a jasnými podmínkami. Musíme být velmi konstruktivní, aby politici pochopili, že jsme zodpovědní a zdravotní situaci nepodceňujeme. I proto návštěvníci kulturních akcí nemusí mít obavy o své zdraví. Zároveň pro pořadatele chceme jasné a zároveň splnitelné podmínky.

Řada aktivních lidí kolem muziky o nějaké sdružování mimo vlastní komunitu nestojí, část z nich má vztah k ČOH stále velice zdrženlivý. Daří se výzvou #zazivouhudbu oslovit i tento typ osobností? Vnímají, že ČOH může vybojovat něco i pro ně, že to není jen „aktivita pro ty velké, kteří si sami pro sebe chtějí něco urvat a na ostatní nemyslí“?

Vzhledem k tomu, že jsem spolupracoval s jazz rockovými kapelami, pořádal jsem malé alternativní koncerty a sám hraju s kapelou po klubech, tak si troufnu tvrdit, že vím, jak to na alternativní scéně funguje. Hodně mladých kapel sleduji i díky soutěži Šance Muzikus a mám celkem slušný vhled do klubové scény a problematiky kolem. Stejně tak jsem spolupracoval nebo jsem v kontaktu s popovými interprety z větších kapel. Právě díky těmto zkušenostem jsem přesvědčený, že alternativní scéna z aktivit ČOH může vytěžit maximum. Ne na úkor velkých popových kapel nebo kohokoliv jiného, naopak ji může dohnat, co se ekonomických aspektů a profesionalizace týká. Teď připravujeme pro MK ČR definice profesí v hudebním sektoru – status umělce, pojmenování a definici subjektů – klubů, festivalů, podpůrných profesí. A to je přesně to, co může v případě krize podržet kapely a umělce, kteří jedou finančně od koncertu ke koncertu, svoji hudbu a práci milují, dávají jí vše, ale zabývají se třeba okrajovým žánrem, který nezasahuje mainstreamové publikum. Velké zajeté kapely přežijí snáz (nikoliv bez obtíží!) než třeba alternativní interpreti a kluby s nižší návštěvností. Proto říkám, že je důležité získat nadhled. Pomoci to může skutečně všem – od sólových písničkářů po velké symfonické orchestry. I ten odpor ke sdružování bychom měli umět překonat. Je přece přirozené, že se člověk zajímá o obor, ve kterém se pohybuje, jedná za sebe a za své odvětví, i když v něm má konkurenci. Je to samozřejmě každého svobodná volba. Jen nemám rád takové ty výkřiky do tmy, ze kterých je akorát bouře ve sklenici vody. Hledejme témata, která nás spojují, posouvají dopředu. Vždycky se dá najít, co se dalo udělat lépe nebo jinak, to berme jako poučení, ne důvod k hejtu.

Speciálně SAI samostatně vydal v dubnu tiskovou zprávu, kde apeloval na česká rádia, aby hrála více české hudby. Byli tomu šéfové komerčních rádií ochotni naslouchat, nebo šlo v důsledku jen o „plácnutí do vody“, bez reálného efektu pro muzikanty?

Přemýšleli jsme, jak systémově podpořit autory a toto se jevilo jako jednoduché řešení, které nikoho nebude stát nic navíc, ale autorům pomůže. Přišel s tím předseda SAI Jiří Vondráček a zbytek rady ho v tom podpořil, protože nám to dávalo smysl. Bylo důležité, že jsme na tuto problematiku upozornili. Některá rádia se ozvala s tím, že už tuzemské tvorby hrají dostatek, jiná se k tomu připojila.

Miliarda, z níž si (možná) ukrojí i poslední bedňák

Podle posledních čísel činí ztráta hudebního sektoru důsledkem koronavirové krize 9 miliard korun. V chystaném dotačním programu ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) se hudebníkům nicméně vyčlení jen 1 miliarda. Považuješ tuto částku za úspěch, dostane se opravdu i na „posledního bedňáka“, jak ČOH uvádí v tiskové zprávě?

Jsou to peníze na podporu kreativních odvětví a budou vyplaceny na základě memoranda mezi MK ČR a MPO. Systém rozdělení jsme hodně diskutovali a naší snahou opravdu je, aby bylo pomoženo co nejvíce subjektům z hudebního sektoru. Své návrhy jsme poslali MPO, konečné rozhodnutí je na politicích. S čistým svědomím ale vím, že jsme pro to udělali maximum a je za tím hromada práce, řada schůzek a času, který jsme tomu věnovali. K té ztrátě – my nechceme, aby nám stát poslal 9 miliard, ale potřebujeme, aby se zamyslel nad tím, že hudba a hudební sektor zajišťují velký příjem do státní kasy a zaměstnává okolo 130 tisíc lidí. To je velká masa! Proto je třeba přijmout opatření, která tomu sektoru pomohou přežít to, že letos přijde kompletně o sezónu. Jakmile umělci a další profese začnou odcházet do jiných oborů, bude to katastrofa kulturní, sociální i ekonomická. Přímá finanční injekce je tedy důležitým ale nikoliv jediným opatřením.

Co podstatného se vám zatím pro hudební scénu podařilo vyjednat, co naopak úředníci nevyslyšeli?

Ono to není tak, že bychom přišli na ministerstvo, předložili seznam požadavků a druhý den bylo vše odsouhlaseno. Musíme si uvědomit, že ministerstvo kultury je v tlaku ministerstva zdravotnictví, financí, vláda se do značné míry řídila doporučeními epidemiologů. Kromě nás s MK ČR jednají zástupci kinematografie, knižního sektoru a řada dalších. Vlastně můžeme být rádi, že se nám povedlo ČOH dát dohromady relativně rychle. Nedovedu si představit, že by na státní instituce chodili zvlášť zástupci klubů, festivalů, umělců, technických profesí a další. Nemělo by to dopad. Snaha sjednotit hudební sektor je tu minimálně 20 let. ČOH se to povedlo během měsíce a po dalším měsíci už jsme měli výsledky jednání. To považuji za obrovský úspěch! Teď cílíme na prolongaci „25“ pro umělecké a příbuzné profese i na podzim, jednáme o dalším rozvolnění kulturních akcí a přidáváme témata dlouhodobého charakteru.

V jednání je mj. také finanční podpora zasaženým, zrušení podmínek rozestupů a stanovení jasných podmínek indoor a outdoor akcí. Zmínil jsi taky chystané definice profesí v hudebním sektoru. K jakým legislativním změnám by to mělo vést?

To jsou poměrně zásadní věci. Potřebujeme, aby pravidla pro kulturní akce byla taková, aby publikum nemělo obavy, protože pořadatel bude mít podmínky, za kterých bude schopen postarat se o bezpečný průběh akce. Nahrávají tomu prodeje vstupenek přes internet, schopnost pořadatelů dělat sektory na koncertech a další. Navíc pokud zmíníme třeba plovárny nebo dopravu, nedávají takové přísné restrikce v případě kulturních akcí vůbec žádný smysl. Dalším aspektem je, že se pravidla mění ze dne na den a dost nepřehledně. Něco je zakotveno legislativně, něco je řečeno jen na tiskové konferenci. To je nezodpovědný přístup. Status umělce, klubu, festivalu by pak měl zajistit jednotný přístup ke kulturním subjektům ze strany státu. Ať už v případě extrémní situace, jako byla korona krize, nebo v případě, kdy vše jede ve známých kolejích. Status umělce funguje běžně na západ od nás – mají ho v Německu, Francii i v dalších zemích. Umělci a subjekty pracující v umění zde mají určité výhody – často pracují jako OSVČ, ale stát si uvědomuje jejich výjimečnost a důležitost pro kulturu a reprezentaci dané země, zároveň i pro ekonomiku. Bude například snazší distribuovat pomoc v případě situace, jaká nás postihla v březnu nebo i v jiných situacích.

Žonglování s čísly a nejasné přísliby, ve hře je i demonstrace

Mezi cíli výzvy je také zvýhodnění soukromé podpory hudebníků a hudebních subjektů, můžeš být v této věci konkrétnější? Souvisí to se vznikem Národního fondu hudby, který by slovy ČOH měl podporovat nejen rozvoj živé hudby, zdravé konkurenční prostředí, nové a umělecky přínosné projekty mladých českých hudebníků, ale taky podpořit rozvoj hudebního managementu nebo přispět k vyšší kvalitě hudebního vzdělávání?

Chceme, aby mecenáši a sponzoři měli o důvod víc, proč podpořit lokální kulturní akce, umělce a subjekty. Takováto podpora si zaslouží zohlednění při odvádění daní státu, tzn. slevu na dani. Je potřeba lokální kulturu a hudební scénu podporovat a toto se jeví jako nejjednodušší způsob. Opět jsme se inspirovali v zahraničí, kde toto funguje velmi dobře. Hudební fond je další důležité téma, kterým se zabýváme. Jak jsi zmínil – bude potřeba v mnoha oblastech a věřím, že bude mít pozitivní dopad na celou scénu bez ohledu na žánry.

Sám jsem se podílel na výzvě malých festivalů, jejichž organizátoři se na ministry Zaorálka a Vojtěcha obrátili s výzvou, aby adekvátně specifikovaly letní podmínky. Přestože ministr Zaorálek působil vstřícně a svolal i videokonferenci, kde v ideální variantě hovořil o nastavení jasných pravidel a až o 1500 lidech na letních akcích, od té doby se to příliš neposunulo. Řeší dnes ještě někdo střední a menší festivaly?

Řešíme to neustále, je to pro nás velmi důležité téma a pracujeme na tom, abychom ho dotáhli tak, aby dávalo smysl. Stát je tu pro lidi, proto by s nimi měl komunikovat jasně, zejména v takových situacích, kdy jde o živobytí řady lidí a o kulturu, která je pro společnost velmi důležitá a je svým způsobem unikátní v každé zemi.

Teď od pondělí 15. června jsou opatření zase o něco volnější (přehled zde), mj. bude možné v divadlech a kinech koupit občerstvení. Proč to není možné na koncertech? Vždyť už příští týden by se měly začít pořádat akce do 1000 účastníků a při zachování oddělených skupin po maximálně 500 lidech bude možné vpustit na hromadné akce až 2500 lidí.

Opět to plyne z nejasných formulací vyhlášek a nařízení. Už jsme na MK ČR zmiňovali, že to je nesmysl. Pan náměstek Němeček slíbil, že bude apelovat na srovnání situace.

Žonglování s čísly, nejasné přísliby a zmatená komunikace vlády ohledně pravidel, vůbec nikdo se v tom už nevyzná. „Na pracovní skupině Karanténa, kterou vede epidemiolog Rastislav Maďar, jsme slyšeli přísliby, ale potřebujeme, aby tyto plány byly nahlas řečeny na veřejnost. Přes léto už si dovedeme představit akce až pro 3000–5000 lidí, a od září úplné uvolnění, vždy s dovětkem příznivé situace. Potřebujeme jasná pravidla trhu. Chceme dělat akce bezpečně a dle jasných pravidel. Případně můžeme začít dělat demonstrace,“ napsala Jana Heřmánková, která za ČOH vede jednání o podmínkách, které bude nutné z hlediska bezpečnosti dodržet. Je i to cesta, podobné akce realizovat jako demonstrace, přemýšleli jste i o takové možnosti nátlaku na úřady?

S Janou Heřmánkovou naprosto souhlasím a diskutovali jsme na ČOH i tuto možnost. Stále ale věřím, že toto absurdní drama dobře skončí a zmíněné přísliby budou naplněny i legislativně.

Za absurdní považuju taky to, že na festivalech ani v klubech aktuálně stále není možné prodávat žádné občerstvení. Narážíte i na další absurdity, které by tebe samotného překvapily?

Často mě překvapuje komunikace vlády a úřadů. Něco je ve vyhlášce, něco jiného řečeno na tiskové konferenci a něco jiného se objevuje na sociálních sítích. Je to nezodpovědné jednání, ze kterého plyne chaos a nejistota. Přitom stát by neměl stát proti svým občanům, ale naopak by měl pracovat na jasné komunikaci pravidel a maximálně sloužit společnosti. I když byla a je situace výjimečná, tyto kroky by měly mít jasná pravidla, která by se měla dodržovat.

Obstojí vše, co stojí na pevných a ryzích základech

Potvrzuje se, že tvrdost opatření byla přehnaná a Česká republika na ně doplatí. Patříme k zemím, které jsou postiženy podobně jako státy, kde umíralo a bylo nakaženo nepoměrně více lidí, podle aktuálních čísel má ČR pátý největší propad ekonomiky na světě. Registruješ na straně chaoticky rozhodujících úředníků nějakou sebereflexi? Chápu správně, že ministerstvo kultury má vůli vycházet vstříc, ale kulturní scénu, kterou bohužel považují za zbytnou, stále blokují epidemiologové a ministerstvo zdravotnictví?

Snažíme se jednat maximálně efektivně a konstruktivně, sledujeme MZ, MK, MPO a další státní instituce. ČOH stále řeší aktuální opatření a postupně přidává dlouhodobější témata. Také vím, že MK ČR bylo a je pod dalšími tlaky, to je jasné a takto demokratický státní aparát funguje – je to neustálé hledání konsensu. Dokážu si představit, že pro úředníky a politiky, stejně jako pro všechny ostatní, to byla a je nová situace. Zažil jsem v této době, že i někteří úředníci nad rozhodováním vlády kroutili hlavou, ale výraznější reflexi neočekávám. Ta se v politickém marketingu a komunikaci teď moc nenosí, ne? Může ale přijít ze strany voličů ve volbách.

Je šance, že se pozice hudebního průmyslu a obecně kultury v Česku konečně zlepší, že tato krize pozici těch, co přežijí, posílí? Že větší podporu dostane česká hudba i na export do zahraničí, který je pořád velmi podhodnocený, abychom byli konkurenceschopnější? Narážím taky na slova Alexandra Smutného, který říkal, že „když tu vytvoříme zázemí, podmínky, zdravou konkurenci, a podporu smysluplných projektů..., tak máme s tím základem, co tu máme, potenciál stát se hudební velmocí”.

S tím naprosto souhlasím. Potenciál tu je na všech úrovních, musíme se naučit ho využívat.

Kompletní zmapování segmentu ekonomiky má teď ještě nějaký čas pokračovat, k čemuž potřebujete i ekonomy, sociology, matematiky, statistiky a další. Kdy by mohlo být hotovo, abyste se už mohli naplno věnovat tomu budování té „hudební velmoci“?

Budování hudební velmoci zní děsivě. (smích) Chceme, aby byla podpořena kvalita a díky tomu se pokračovalo v hudební tradici, která sahá daleko do české historie v různých žánrech. Proto můžeme být konkurenceschopní. Mapování, fond a další kroky jsou nástroje pro podporu kvality a konkurenceschopnosti. Hotovo asi nebude nikdy, pořád musíme sledovat vývoj, reagovat na něj, jinak sektor ustrne. To základní popsání hudebního sektoru v ČR může trvat rok až dva, nebude to lehká práce. Je to ale nesmírně důležité z výše popsaných důvodů.

Doba muzikanty naučila více využívat moderní technologie a experimentovat. Nejde jen o live stream koncerty, hraní ve vnitroblocích nebo koncerty pro auta, řada umělců nyní také vyráží na méně tradiční místa, David Koller, Anna K nebo Pokáč třeba zahrají na vinicích a kempech. Vnímáš nějakou další hodnotu, které nám toto období přineslo? Honza Unger ze Zrní ve svém zamyšlení např. psal, že: „Všechno megalomanský ustoupí malýmu lokálnímu, ale stojícímu na pevnejch a ryzích základech.“

To je krásný vyjádření! Zaznamenal jsem podobné názory. Vůbec nechci soudit, jestli jsou lepší malé koncerty, velké festivaly nebo akce v arénách pro tisíce lidí. Vše má své pro a proti a každá taková událost má své fanoušky. I díky tomu je kulturní scéna tak pestrá a to je dobře. Tato krize ukázala na důležitost hudby v našich životech – vždyť kolem sebe máme hudbu od narození, kdy nám rodiče zpívají, až po odchod ze života – pohřby jsou tradičně také doprovázeny hudbou. Stejně důležitou úlohu hraje při našich dalších životních situacích – svatby, promoce, oslavy. Živé koncerty a festivaly jsou nedílnou součástí našich životů. Na čas jsme o ně přišli a díky tomu jsme si uvědomili podstatu živého umění a to, jak nám chybí. Takže ano, jde o ty pevné základy, na kterých můžeme naši hudbu, kulturu a hodnoty stavět. A samozřejmě jsem rád za vznik České obce hudební a iniciativy #zazivouhudbu, kdy muzikanti a lidé z hudebního prostředí k sobě hledají cestu a vystupují za společné kulturní cíle.

Všichni doufají, že podzimní klubové akce už proběhnou normálně, byť bez účasti řady odvolaných zahraničních umělců. Nasvědčuje tomu i atmosféra z posledního jednání na vládě, jsi optimista?

Rozhodně jsem optimista a věřím tomu, že se hudební akce opět rozjedou. Bude třeba sledovat zdravotní situaci, ale pořadatelé mají nástroje, jak udělat akce bezpečné. Stejně tak zaznívá, že se budou sledovat ohniska nákazy, nikoliv že se zastaví celá společnost. I proto věřím, že podzim bude hudebně pestrý a těším se na to!

Bude po živé hudbě, až se situace vrátí k „normálu“, stejná poptávka? Neuvědomila si část lidí, že se bez nich vlastně obejdou? Povzbudivě zatím příliš nepůsobí meziroční srovnání v knihovnách, návštěvnost je teď nižší.

Zmiňovali jsme, že přežijí akce a interpreti s pevnými základy. Pevným základem může pro někoho být špičková kvalita, pro jiného zábava, pro dalšího kulturní obohacení a rozmanitost. Věřím, že publikum znovu přijde za kulturou, která je pro člověka velmi důležitá. Můžou to být malé lokální akce, které mají své kouzlo nebo naopak větší události, které nabídnou třeba technologické vychytávky na menších pódiích nerealizovatelné. Živá hudba je vždy jiný zážitek než reprodukovaná. Bude záležet na mnoha faktorech – ekonomické situaci, zdravotní situaci, ale opravdu jsem optimista.