Jakub Svěrák: Co se nenahraje do šestého tejku, nebude fungovat

Pracuju jako filmař a inspiraci k písničce Láska mezi dvěma křídly jsem našel při filmovém natáčení ve vězení na Borech v Plzni. Hlavní hrdina našeho dokumentu se svými spoluvězni cvičí na dvoře a najednou se prosebně ozve: „Petře, sundej si triko...!“ Ze třetího patra protějšího křídla, kde je ženská vazba, někdo divoce mává. Petr se usměje a sundá si triko. Pak mi říká: „I oženit se tu můžeš, když budeš hodně chtít.“

Co se nenahraje do šestého tejku, nebude fungovat

Před zhruba čtyřmi roky jsem se dostal k podstročnikům (významovým překladům, pozn. red.) textů Toma Waitse. Jeho příběhy a poetika mě doslova uchvátila. Začal jsem se učit jeho skladby a pustil se i do vlastních překladů některých jeho písní. Nakonec z toho bylo pásmo zhruba dvanácti písniček s českými překlady textů, které jsem několikrát odehrál. Postupně přišla chuť zase psát vlastní písničky – a poté ambice se o ně také podělit. Během dvou let jsem napsal asi patnáct písniček a přemýšlel jsem, co dál. Kluci z mojí kapely The ViceBand mají ještě pořád malé děti a jsou dost vytížení, takže pro studiovou přípravu jsem musel jít jinudy.

Děkuju moc Tomáši Průšovi, který mě seznámil se svým kytaristou Honzou Sládkem, jemuž se zalíbila dema některých mých písniček. Právě s ním jsme se dohodli, že mě jako hudební producent provede dobrodružnou cestou od dema až k profi nahrávce. A díky němu jsem poznal skvělé muzikanty a výborné lidi. Zažil jsem nahrávání ve studiích Golden Hive a Soundevice. Každopádně to pro mě byla velká premiéra, měl jsem ze začátku dost trému. Velmi rychle jsem pochopil, že co se ve studiu nenahraje do šestého tejku, nebude fungovat.

Natáčení u Amáka v Golden Hive bylo výjimečné z několika důvodů. Zaprvé to byla moje vůbec úplně první zkušenost ve studiu, a zadruhé to byla návštěva studia, které působí jako větší obývák sympatického muzikanta s denním světlem a upright pianem, za který by se nemusel stydět ani Tom Waits. Nahrávali jsme tady písničku Rouhání, vlastně jen zpěv, piano a saxofon. Nejdříve jsme chtěli dát zvlášť piano a pak zpěv i saxofon, ale je to takové blues, které není úplně na click, a já byl navíc děsně nervózní.

Nakonec jsem to nahrál dohromady se zpěvem a pak přišel Kuba Doležal, vystřihl naprosto boží sólo na saxofon a bylo to. A velmi příjemné a poučné bylo i natáčení ve studiu Soundevice. Zjistil jsem třeba, jaká věda je nazvučit bicí soupravu. Je to obor sám o sobě. A taky jak moc může mít někdo vycvičený sluch – jako třeba Adam Pakosta.

Bavilo mě, že část partů včetně zpěvu jsem mohl natočit i u sebe doma, což byl jiný příběh – tam jsem měl na vše dost času. Byly to moc fajn chvíle, když za mnou Honza Sládek jezdil do Kácova, kde bydlím, a kromě EP jsme toho kolem muziky probrali spoustu včetně hledání výrazu ve zpěvu. Moc rád bych písničky zahrál naživo s Honzou a naučil je svoji kapelu. Přes léto jsem pak taky napsal další čtyři písničky, které mám už v aranžích, a moc se těším, jak je přes zimu s Honzou uděláme.

Nejvíc mě v celém procesu cesty k desce překvapilo, jak je ta cesta dlouhá a co všechno je potřeba s písničkou udělat, aby z ní byla skutečná písnička. Některé písničky, ať už je to text nebo melodie se základní harmonizací, přijdou na svět raz dva – a i ty vyžadují spoustu času, než se můžou ukázat. Mně to trvá většinou docela dlouhou, ale celkem si ten „porod“ užívám.

Odstup je dobrý vždycky, ale je dobré udržovat flow

Nejdříve se písničku naučím hrát a zpívat s prvním frázováním. Pak piluju hlavní riff. Když je dostatečně obroušený, nahraju ho do Logicu spolu se základní harmonizací. Co se týká stavby i melodie písničky, tam postupuju nejprve hodně intuitivně. No, a pak to začne být teprve zajímavé. Ujasňuju si a upravuju melodii, přidávám aspoň druhý hlas a zkouším různě frázovat. Pak písnička pár dnů spí a pak se k ní vrátím a stříhám všechno, co je navíc a příliš vystupuje z formy. Tu mám ve zvyku totiž dost narušovat. Když je demo hotové, pošlu ho Honzovi (producentovi). Tím to ale vlastně teprve všechno začíná.

Honza dal dohromady studiovou kapelu. S kluky se sejdeme na několika zkouškách a ujasníme rytmiku a finální formu. Ale kluci mají dost nabitý kalendář, takže to není hned zítra anebo pozítří. Trvalo to zhruba dva měsíce, než jsme se dostali do studia. Tam to ale šlo všechno celkem rychle, protože bylo vše jasné. Jednalo se o basu a bicí. Ostatní nástroje a zpěvy jsme nahrávali u mě doma, kdy jsme kromě nahrávání řešili výraz zpěvu, aranže, ale třeba také správné nastavení preampů ve zvukovce a nejrůznější další komprese. Finální mix jsme řešili přes dropbox ve sdíleném souboru, což také chvíli trvalo. Master písničky jsme si pak odsouhlasili celkem rychle. Celé to dobrodružství trvalo skoro rok.

Přemýšlím, jestli bych něco udělal jinak. Pokud by to bylo možné, asi bych se snažil vše naplánovat tak, aby mezi zkouškami, nahráváním a finalizací nebyly takové přestávky. Nějaký odstup je vždycky dobrý, ale je pořád dobré udržovat flow... Určitě bych si s producentem ujasnil, jak přistupovat ke sdíleným souborům v Logicu, abychom se v nich oba lépe orientovali a aby se zbytečně nedublovaly. Ale pak mě už nic nenapadá, jenom že to bylo skvělé a hrozně si to chci zopakovat.

Jak jste svou nahrávku připravovali vy? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.