Jamaron: Energie je důležitější než gear

Kapela Jamaron zvenčí vypadá jako výsledek práce zkušeného týmu. Profi vypadající videa, vypouštění singlů jako podle vzorečku, všechno jak má být u kapely, které někdo diktuje, kdy za kterou nitku zatáhnout. O to větší překvapení pak může být, že si vlastně všechno dělají sami. Scénáři videí a managementem počínaje, nahráváním a masteringem nové desky Doma konče. Rozhovor s bratrskou dvojící Ondrou a Jakubem Dostálovými proběhl bezprostředně před křtem v Lucerna Music Baru, který připadá na 23. ledna. Jak je pro kapelu typické, během večera vznikne živý záznam i videoklip pro písničku Na náhody nevěřím.

Proč jste se rozhodli novou desku točit doma?

ONDRA: Začalo to tak, že brácha měl mikrofon a starší Cubase a připravoval v tom dema. A nahrávky, který připravoval, třeba zrovna písnička Úhel pohledu, se mi líbily natolik, že jsem o tom začal uvažovat. Ptali jsme se hodně lidí na mikrofony, na samplování bicích a podobně, brácha se učil s Cubasem a začaly z toho vycházet lepší a lepší nahrávky. A vlastně jsme uvěřili, že s malým úsilím by i v domácích podmínkách mohla vzniknout dobře znějící nahrávka.

JAKUB: Proto ta deska vznikala rok! Když jsem si zpětně pouštěl nahrávky, který vznikly jako první, okamžitě jsem věděl, že něco bude třeba předělat. Asi rok jsem se s tím učil, než jsem byl s výsledkem spokojenej. Což jsem nikdy nebyl se zvukem kytar a kopáku nebo virblu ze studia.

Ono to vlastně dneska není tak úplně výjimečný, že si člověk točí desku sám…

J: Nejlepší na tom je ta svoboda. Nemusíš čekat, až ten člověk ze studia postříhá a pošle materiál, nemusíš mu vysvětlovat, jak přesně to chceš. Prostě si do toho sáhneš sám. Seděli jsme doma se sluchátkama a rovnou si říkali, co je kde potřeba.

Jak ses dostal do fáze, že si troufneš nahrát celý album?

J: My jsme asi před deseti lety koupili nějakou základní verzi, Cubase 5 LE, spolu se zvukovkou. V tom jsme nahráli dvě kytary, dali je do sterea a to bylo asi všechno. A pak jsme začali koukat na youtube kanál oToman Studio, kde chlapík točí videa o tom, jak se pracuje s Cubasem. Má tam všechny různý fígle, třeba jak nahradit odhlučněnou místnost: „strčte mikrofon do skříně s oblečením“… To jsme teda nedělali, ale má tam spoustu skvělých rad. Masterovat jsem se učil podle jeho videí.

O: Jo, teď máme už Cubase 9.5, koupili jsme kondenzátorovej mikrofon a poslední Native Instruments…

J: Kytary jsou teda přes směrový mikrofony, ale jinak je to z výbavy asi všechno. Basa přes linku, bicí psaný a zbytek vlastně na jeden mikrofon. (smích)

Takže minimalistický nahrávání?

O: Nám se hrozně osvědčilo, že ta emoce a energie, kterou do toho dáš, je víc, než to vybavení.

J: Třeba první singl byl Habaděj přání a s tím jsme šli do studia, že tam nahrajeme zpěvy, on nám to smíchá, postříhá a pak nám to pošle. Ale už jsme byli nespokojení, protože tam s náma byla učitelka zpěvu, někdo nás hlídal a prostě to nebylo ono. Takže pro nás bylo lepší jít zpátky domů, já pak nad každým hlasem strávil třeba tři hodiny, ale s výsledkem jsme spokojení. Chyběla tam taková přirozenost a energie.

O: Pro nás to byl i takovej test. Máme na to, abychom si singl udělali doma? Tak pojďme hlasy nahrát do studia, to je ta nejsložitější část… A nevyšlo to! Ale to neznamená, že už nikdy do studia nepůjdeme. Teď bychom naopak chtěli využít zkušeností, co máme, a jít do nějakýho špičkovýho studia a zkusit to takhle, ať se posuneme výš.

Už s nahráváním nechceš trávit rok času?

J: Teď už by to šlo snáz, já se s tím programem učil v průběhu a to nás v tom natáčení hodně zdrželo.

Chtěl jsem se zeptat, jestli je tenhle váš vývoj i důvodem, proč nemáte v nabídce vaší předchozí desku Nahá?

O: Ne, to je jinak. Ta deska je na všech streamovacích platformách k dostání, ale první výtisk je vyprodanej a my jsme se rozhodli zatím nedělat dotisk. Kdo už dneska používá CD, že jo? Hraje tam roli i naše ekologický přesvědčení, že fyzický nosiče už nejsou tak docela nutný, spoustě lidem to jen tak leží doma…

Nová deska pro vás není velký vybočení, vy si vlastně skoro všechno děláte sami, nemýlím se?

O: Ano, ale necháme si hodně poradit. U nový desky jsme třeba chodili za producentama a muzikantama, a nechali je poslouchat demoverze těch nahrávek, aby nám dali nějakou zpětnou vazbu.

To je nahrávání desky, ale ty, Ondro, děláš kapele i managera?

O: To je věc, kterou jsem dlouhou dobu dělal a ani jsem to nevěděl. Dělal jsem to tak „na půl plynu“. Když přišla poptávka, obeslal jsem kapelu s termínem, řešil prachy a tak dále… Ty důležitý věci. A pak jsem začal dělat Festiwall s Tomášem Paletou, kterej mě hodně naučil a chci mu za to poděkovat. On mi řekl jednu větu, která mě přesvědčila, abych do toho šel na sto procent. Řekl „hele, stejně si ty kapely všechnu práci musí udělat samy. Musí se tam najít člověk, kterej to udělá. Až v momentě, kdy se dostanou na úroveň, že to ten člověk v rámci svý tvorby a koncertů nebude zvládat, pak teprve má smysl hledat manažera.“ Tehdy jsem si řekl, že když jsem schopnej s Tomášem dělat Festiwall, asi ukočíruju i naší kapelu. A to byl moment, kdy jsem se začal zajímat o to, proč naše webovky vypadají takhle, proč kontakt působí takhle, jestli jsou naše fotky dost dobrý, jestli se nám bude líbit hraní v tomhle klubu, co nás kam posune.

Jasně, dělají se fotky, dělají se sociální sítě, web, videa… A co mi na vás přijde zajímavý, je, že si to všechno děláte sami.

O: Začnu u těch socek. Ty nám momentálně spravuje bubeník, Vašek Hejda, kterej před pár dny oslavil osmnáctiny. On je strašně šikovnej, jak na bubny, tak na ty sociální sítě.

J: Taky má asi třikrát víc followerů než my.

O: Jo, rozumí tomu a má proto cit.

A co ty videa?

O: Videa jsme začali Takovou punkovou, což je strašně dávno, to nám bylo patnáct, šestnáct. A já jsem podle hesla „nikdo to za tebe neudělá“ fakt naplánoval vteřinu po vteřině, jak měl ten klip vypadat. Je to hodně naivní, ale je to dávno, tak snad nám to lidi odpustěj‘. A teď to má přes dvě stě tisíc zhlédnutí na youtube, takže lidi to mají asi rádi. A zase, dneska práci třeba přenechám režisérovi, ale nakonec mu stejně řeknu, že chceme udělat takový a takový změny. Toho se člověk nesmí bát, říct si, aby to vyhovovalo jemu. Trochu je to o selským rozumu. Koukat na to, co děláš a přijít s nějakým řešením, pokud ti to nefunguje. A není to o penězích, na klip jsme měli větší peníze výjimečně, spíš jde o to naložit co nejlíp s tím daným prostředím. Takže v jednom klipu jsme dotáčeli záběry na kapelu, který tam chyběly, v jiným jsme se rozhodli doplnit takový postapokalyptický vize…

Když si člověk chce všechno takhle dělat sám a nad vším mít kontrolu, do jaký míry se to dá zvládat?

O: Záleží, jak moc je ta kapela vytížená. V těch začátcích se to dá. Rozjet to, a když to funguje, tak si najít šikovný lidi, kteří to rozvinou a posunou dál. To si myslím, že je dokonce lepší, než začít rovnou pod nějakým servisem. Protože když se pak takový kapele stane, že stagnuje, tak člověk, kterej ví, co je potřeba, může na strategickejch místech ubrat a zase se odrazit.

Co to sourozenectví, není to někdy spíš na škodu?

J: My se sice hodně hádáme, ale zase se hrozně rychle usmíříme.

O: V tomhle ohledu fungujeme výrazně rychleji, než jiný kapely. Jakub navíc se ségrou hrál několik let na dudy, takže jsou ještě sehranější. Oni na sebe kolikrát jen mrknou a už vědí. A byl to taky důvod, proč jsme tu kapelu založili – ne, protože jsme tři sourozenci, ale protože to funguje.