Jamey Morris (Fistful of DOOM): Stoner je nekonečná králičí nora kvalitních těžkotonážních melodií

Odkud vlastně pocházíš, Jamey?

Žiju ve státě Texas ve Spojených státech. 

Na podcastu Fistful of DOOM se představuješ jako Jamey Morris aka Uncle Jameson. Skrývá se za tvou přezdívkou nějaká historka?

Nechtěl jsem se jednoduše nazývat Jamey. Nemohl jsem přijít na žádné jméno. Myslím, že jsem na to moc tlačil. Pak jsem si vzpomněl, že mi pár drahých přátel léta laskavě říkalo Jameson. Tak jsem přidal toho strýce. Mám – odhadnuto ranou od boku – třináct neteří a synovců, tak jsem strýcem mnohokrát.

Vzpomeneš si na svou první hudební zkušenost? Jako třeba první koncert, na kterém jsi byl nebo první hudební článek, u kterého sis uvědomil, že by tohle mohlo být něco pro tebe?

Vyrůstal jsem v domácnosti plné country hudby. Některé z mých prvních k hudbě se vážících vzpomínek, které nejsou spojeny s country, byly asi Michael Jackson a jeho Thriller a album Van Halen 1984. Dvě z těžších alb, která na mě udělala dojem, byla Master of Puppets of Metallicy a Pretty Hate Machine od Nine Inch Nails – ty jsem viděl naživo kolem roku 1990 nebo 1991. To bylo těsně předtím, než se stali opravdu velkými, a byl to jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem byl. Menší klub, a zvuk byl tak enormní, že mi rozhazoval tlukot srdce. Myslím, že to byl druhý koncert, na kterém jsem kdy byl.

Jak vnímáš svou roli na hudebním poli jako novinář a co by podle tebe měla obsahovat každá hudební recenze?

Recenze by měla být objektivní. Je naprosto v pořádku, když se ti album nelíbí. Ale napsat jenom, že stojí za prd nebo něco v tom smyslu, to v pořádku není. Měl bys užít svých slov a vysvětlit, co přesně se ti na tom albu nelíbí. Produkce, vokály, cokoliv. Na druhou stranu, to samé bys měl dělat i s alby, která se ti líbí. „Tohle album je boží“ nikomu nic neřekne. O psaní recenzí jsem se naučil hlavně to, že je nerad píšu. Trpím u každého slova, které použiju. Naopak miluju vedení rozhovorů. A toho se teď taky držím.

S podcastem Fistful of DOOM jsi začal v roce 2016. Jak bys shrnul celou cestu od začátku až k dosud poslední 113. epizodě?

Co mě na tvoření podcastu nejvíc překvapilo, bylo, že jsem schopen do něčeho, co dělám zdarma, investovat tolik svého volného času. Další věc je, že mě to asi nikdy nepřestane bavit. Jsem stejně zanícený jako před pěti lety, když jsem začal. Možná i o kus více než tenkrát. Miluju, že můžu podporovat undergroundovou metalovou scénu.

Jaké jsou tvé nejoblíbenější žánry? Posloucháš i jinou hudbu než tu, se kterou pracuješ? 

Stoner, doom, psych, death metal… Nevyrůstal jsem ale jako metalhead. Miluju hodně stylů hudby. Jsem obrovským fanouškem Grateful Dead, country folkového Kenny Robyho, The Black Crowes, Chris Robinson Brotherhood, The Beatles a The Beach Boys.

Kde nacházíš novou hudbu?

Vím, že se na Spotify snáší nemálo nenávisti, ale mají výborný způsob doporučení založený na tom, co posloucháte. Objevil jsem tam pár klenotů. Jsem vystaven spoustě hudby skrze The Ripple Effect, kde jsem přispěvatelem, a také na Doom Charts.

Když zmiňuješ Doom Charts, jak ses tam dostal a jak celý projekt funguje? Je vás tam více než padesát přispěvatelů. Jak k tvým uším dostane stoner/psych/doom kapela své album?

Chlapík, který dříve Doom Charts vedl, mě tam pozval jako přispěvatele. Psal stejně jako já na The Ripple Effect, a tak jsme se poznali. Kapely mohou přihlásit svou hudbu do Doom Charts na webu. A mám pro vás jednu malou radu. Vaše přihláška by měla obsahovat odkaz na stažení vaší hudby. Něco jako Dropbox, Google Drive nebo Haulix. Přes to nejede vlak. Poslat svou hudbu jen s odkazem na vaši Bandcamp stránku prostě nestačí. A další věc. Pokud posíláte kódy na Bandcamp, měli byste zvážit počet lidí v redakci, kam hudbu posíláte. Pokud pošlete kódy do Doom Charts nebo The Ripple Effect, tam je opravdu hodně autorů. Pokud tedy pošlete jen jeden kód, album si stáhne jen jeden z mnoha, což nejsou zrovna nejlepší naděje pro kapelu nebo label, který to posílá. Maximalizujte proto vaše šance pokrytí zasláním dostatku kódů. Jednou za měsíc všichni v Doom Charts zašleme naše top 25 seznamy alb z daného měsíce. Jsou seřazeny 1 až 25. Všechny seznamy se sečtou, a tak vzniká finální Doom Charts Top 25 seznam měsíce.

Dle mého názoru a pár osobních zkušeností je svět doom, psychedelic a stoner hudby v porovnání s dalšími hudebními komunitami velmi propojen a stojí na vzájemné podpoře od fanoušků směrem k umělcům, mezi fanoušky jako takovými i mezi kapelami samotnými.

Je to tak. Se scénou je spojeno mnoho úžasných a podporujících lidí. Za toto spojení jsem velmi rád.

Odhaduji, že musíš mít pořádnou sbírku hudby, ať už na tvém Bandcamp účtu nebo na fyzických nosičích. Jaké je tvé nejoblíbenější hudební médium?

Moje Bandcamp sbírka se exponenciálně rozrostla díky mému členství v Doom Charts a The Ripple Effect. Mám poměrně úctyhodnou sbírku fyzických nahrávek, rochním se ve vinylech, kazetách a cédéčkách. A mým nejoblíbenějším médiem je vinyl. Miluju všechno, co se s ním dá dělat, i co se týká zbarvení vinylu a tvorby obalů. Vinyl může být skutečně uměleckým artefaktem.

Jak bys popsal svět hudby, ve které se pohybuješ, někomu, kdo se s ní nikdy nesetkal? 

Jako nekonečnou králičí noru kvalitních těžkotonážních melodií.