Jamie Perrett na debutovém EP úspěšně pokračuje v rodinné tradici

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu, a to rozhodně platí i v případě Jamieho Perretta. Ten se na debutovém EP ukazuje ve skvělém světle a coby skladatel se posouvá zase o velký kus dál.

Skladba Age of Reason začne bezprostředně ve svižnějším tempu a repetitivní kytarový riff posluchače ihned vtáhne do její atmosféry. Perrett ledabyle odříkává sloku, přičemž je jeho hlas ozdoben stylovým echem. „Zdá se, že se blížíme k nějakému soudnému dni,“ zní pak v řádně nakažlivém refrénu a vy si vzpomenete na kapelu Perretta seniora nebo třeba na rané singly Buzzcocks.

Jamie se potatil i v následující Glory Days. Jemnou akustickou kytaru zde postupně doplňuje řezavá kytara a společně s bicími vše naplno exploduje v refrénu. Nálada postupně začíná být temnější a tíživější. To ještě ale není nic oproti depresivní Nepo Baby, kterou vylepšuje synťák imitující smyčce a jež je zároveň mistrovským kouskem volně navazujícím na tradici rodu Perrettů. Závěrečná Lionshare nabídne zajímavé kytarové momenty a slušnou práci v ní odvádí také bubeník Eduardo Dolzan. V podstatě se v ní ztvrzuje skutečnost, že z Jamieho Perretta se vyklubal zručný muzikant a velmi dobrý skladatel.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Své kvality už Jamie Perrett prokázal na albech svého otce, nicméně nelze přeslechnout, jak si v sólových nahrávkách užívá hudební svobody. Jeho talent je nepopiratelný, a to i pokud jde o texty. Ve svých písních dokáže střídat nálady, nechybí silné melodie, syrovost, energie a hlavně opravdovost. Tohle potřebuje plnohodnotné album!

Jamie Perrett – Nepo Baby

James Perrett, 00:13:00

rock/indie

75 %