Jan Váňa přinesl do rozbouřené doby na debutu hojivé písně ticha

První písničku napsal Jan Váňa před pěti roky. Tehdy se rodák z Tábora rozhodl zaznamenávat ve svém dětském pokoji písničky i pro širší veřejnost. O rok později se pak zjevily EP První demáče a Místa. To už se Honza díky studiu Tvorby textu a scénáře na Konzervatoři Jaroslava Ježka přemístil do Prahy. Následovalo několik singlů (včetně dvojsinglu tajem), na kterém Váňa zahájil svou spolupráci s producentem Prokopem Korbem alias badfocus. Před dvěma roky si prošel prvním zájmem médií, od rozhlasového koncertu na Radiu Proglas až po internetové Wombat sessions. V současné době písničkář studuje Katedru zvukové tvorby na FAMU a vedle toho, i díky crowdfundingové kampani, dotáhl k vydání své debutové album A na Jordán dopadla tma.

V každém rozhovoru, ve kterém na to přijde řeč, Jan Váňa zdůrazňuje nejen důležitost textů ve své vlastní hudbě, ale také vědomou návaznost na tradici domácího písničkářství. „Texty jsou pro mě snad důležitější než hudba, snažím se, aby co možná nejvíc obstály i jako básničky na papíře. Baví mě zkoušet si různý cestičky, jak k těm veršům přistupovat – třeba En passant je celkem básnický, jsou tam metafory a trochu si s tím hraju, naopak Doma prej letos napad sníh je hodně civilní, skoro jako kdybych to někomu vyprávěl u kafe a náhodou to mělo rytmus a rýmy,“ prozrazuje autor v promo materiálech k desce.

A o čem tiché písně v ich formě vypráví? Jak už název desky naznačuje, Honza se v nich často vrací do rodného Tábora, odkud pochází i jemné field recordings, které některé písně dobarvují. „Celou deskou se prostupuje takový hledání, vykořeněnost a stesk po domově,“ přiznává Váňa. Není to beznadějné volání do tmy. Spíše plutí na silné vlně melancholie, které má i své světlejší záblesky.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Po úspěšné spolupráci s Prokopem Korbem na dvojsinglu tajem se dvojice rozhodla v kooperaci pokračovat i na debutové desce. Akustický skelet autor obaluje na koncertech díky počítači a programu Ableton. I když je badfocus výrazný, tanečně elektronický projekt, na desce neuslyšíme žádné synťáky ani jiné digitální nástroje. Autora, který vedle zpěvu hraje na kytaru, Prokob Korb jemně doprovází na piano nebo kytaru, ve třech skladbách uslyšíme i kontrabas Josef Abrahama Mikulky a ve skladbě Kdo jsem dokonce i šelestivé bicí Antonína Procházky.

Veškeré hraní se snaží podpořit lyrickou výpověď autora. Přesto se v rámci možností podařilo připravit po hudební stránce poměrně barevné album. Od čistě písničkářských okamžiků, kdy Jan Váňa před námi stojí sám se svou kytarou (Potkávám a Různoběžky), se dostáváme až k decentně kapelním okamžikům, které mohou lehce evokovat jemnější momenty z tvorby David Stypky, Wabiho Daňka nebo Karla Plíhala. Jan Váňa se ale úspěšně vyhýbá popovým, country i swingovým vábničkám. To dělá z alba A na Jordán dopadla tma možná méně přístupnou, o to ovšem uvěřitelnější výpověď. Akustická, střídmá, jen lehce elektronicky dobarvená kolekce se současným, rozvlněným zvukem, je zkrátka objev na nejméně očekávaném místě. Sílu nahrávky pak patrně nejvíc oceníme v době, kdy se začne dříve stmívat a od úst nám budou stoupat obláčky páry.

Jan Váňa – A na Jordán dopadla tma

Indies Scope rec., 2024, 25:33

80 %