Japonsko-švédské indie folkové obláčky Tenniscoats mají i po dekádě omamné účinky

Co si představíme pod pojmem japonská hudba? Sladký j-pop, rytmické vzorce bubeníků taiko, zasněný postrock nebo naopak extrémní šlehy japonských industrialistů? Všechno toto hudební menu Země vycházejícího slunce samozřejmě nabízí. Vedle toho ale může překvapit zajímavým pojetím „západní“ hudby, včetně originálního podchycení nezávislého naivismu, který v osmdesátých letech hráli skotští The Pastels. Anebo křehké psychedelie zachycené na deskách „bláznivého démantu“ z Pink Floyd – Syda Barretta. Tuto hudbu začal v Japonsku začátkem osmdesátých let praktikovat Tori Kudo, bývalý politik a člen sekty svědků Jehovových. Jeho kapela Maher Shalal Hash Baz se stala pravzorem nové generace muzikantů, která nebazíruje na bezchybných výkonech, mnohem důležitější je v jejich případě zapálení pro věc.

Na přelomu tisíciletí se ze snaživého zástupu vyloupla v současné největší hvězda naivně popfolkového proudu – dvojice Tenniscoats. Dvojice Saya a Takashi Uenovi se dala dohromady během univerzitních studií v Tokiu. Od roku 2000 nás oblažují hudbou, kterou už před dávnou dobou Miroslav Böhm z Musicserveru trefně popsal jako „pop ve fraku, co nosila generace vašich prarodičů. Soundtrack pro odpolední usínání u praskajícího krbu uprostřed zimy i k letnímu grilování, když chcete například nahodit nostalgickou atmosféru k historkám z dětství.“ Mimořádně potentní dvojice vydala hromadu muziky nejen jako Tenniscoats, ale také sólově nebo pod řadou dalších pseudonymů. Po dvou dekádách je jasné, že prozatím nejsilnější období, měřeno evropským pohledem, prožila dvojice na přelomu první a druhé dekády současného století. Tehdy také ve Švédsku ve společnosti labelu Häpna a trojice Tape natočila dvě výborná alba, která se dočkala v letošním roce své reedice. Jak Tan-Tan Therapy, tak Papa's Ear jsou kolekce, které si i po letech zaslouží naší pozornost.

Stejně tak, jak se pozornost Sayi a Takashiho obracela směrem k „západnímu“ undergroundu, tak i snáze duo navazovalo kontakty mezi evropskými, ale i americkými spřízněnými muzikanty. Nejvýraznější kontakt byl navázán na trase Tokyo-Stockholm, kdy rezidenti japonského hlavního města nalezli útočiště ve studiu nezávislého vydavatelství Häpna. Šéfové labelu, kteří zároveň vedli podobně niternou kapelu Tape, pozvali japonskou dvojici v roce 2006 do Švédska a z původně nezávazné návštěvy se vyklubalo intenzivní nahrávání, do kterého se zapletli nejen Tenniscoats a Tape, ale i další muzikanti z Häpna rodiny. Natáčení druhé desky bylo už pouze cíleným zopakováním pět let staré švédské zkušenosti.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Pokud byste rádi v krátkosti nahlídli pod pokličku japonské naivistické scény, pak doporučuji si vyposlechnout výborně sestavené kompilace německých vydavatelství Morr Music respektive Alien Transistor – Minna Miteru nebo Alien Parade Japan. Ty jasně naznačují podprahovou živelnost, která se často mísí s výraznými aranžérskými nebo instrumentálními limity zúčastněných. Tento amalgám dává hudbě řady projektů podobu jakéhosi spikleneckého čajového dýchánku. Akustické strunné nástroje, primitivní rytmika a submisivní vokální výkony jsou často doprovázeny výraznou dechovou sekcí, harmonikou, smyčci nebo xylofonem. Všechny tyto atributy na recenzovaných deskách také najdeme. Tedy až na ono hráčské neumětelství, kterému jsou Švédové na hony vzdáleni. Přesto oběma deskám nechybí moment spontaneity, který je dán živelným způsobem, jakým materiál obou desek vznikal.

Základem nahrávek jsou, i přes výraznou výpomoc Skandinávců, výkony obou Japonců. Takashi Ueno s nezbytnou akustickou kytarou a zpěvačka Saya, autorka základů většiny písniček, pak s velmi často používanou melodikou. Tape pak do tohoto základu přidávají jemné ingredience bicích, drobné elektroniky, citery, cella, dechů (od trubky, přes klarinet až k příčné flétně), zvonkohry, steel kytary a hromady dalších nenápadných přihrávek. Zatímco řada písniček na Tan-Tan Therapy má přeci jen submisivnější, experimentálnější vyznění, o pět let mladší kolekce Papa's Ear se hrám na schovávanou vyhýbá a předkládá (i s bonusy) pouze jednoduše přístupný materiál oscilující mezi niterným folkem a pulzujícím folkpopem. Navíc opatřený zcela přirozeným asijským pelem, který obstarává především vokál Sayi zpívající v rodném jazyce, tu a tam doplněný o jednoduché doprovodné sbory.

O Japoncích se mluví jako o studených čumácích, racionálních strojích. Tenniscoats ale, nejen na dvou recenzovaných deskách, ale skrze celou svou kariéru, názorně ukazují, že jsou schopni mimořádně vřelých výpovědí. Pokud se nebojíte exoticky pojaté evropské písňové matérie, pak by Tenniscoats pro vás měli být velkým objevem. Na to jsem téměř schopen vsadit krk. Téměř ;).

‎Tenniscoats – Tan-Tan Therapy

Morr Music, 2022, 42:34

85 %

Tenniscoats – Papa's Ear

Morr Music, 2022, 56:36

95 %