Jasoň i Drsoň: humbuckerový Fender Blacktop Strat HH FR

Kytary značky Fender jsou díky své konstrukci a single coil snímačům všeobecně známy především typickým skleněným zvukem s průzračnými výškami a razantními vyššími středy a tyto technické i zvukové atributy si většina sérií nástrojů kalifornského výrobce samozřejmě ponechává i po více než šedesáti letech. V průběhu doby se měnil vkus a potřeby trhu, které sice Fender nijak významně negativně nezasáhly, ale přirozeně nutily vývojové dílny všech hlavních výrobců k neustálým inovacím a rozšiřování nabídky. Dnes se podívám na model Fender Blacktop Strat HH FR. Ale nepředbíhejme a zpátky k značce.

V polovině sedmdesátých let se s nástupem famózního kytaristy Edwarda Van Halena na světovou rockovou scénu razantně zvýšila poptávka po kytarách typu Strat osazených humbuckerem. Van Halen byl v té době vzorem mnoha kytaristů nejen pro svou skvěle zvládnutou a náročnou hru, ale jeho poznávacím znamením byl také příjemně saturovaný masivní zvuk (tzv. Brown Sound), který stavěl hlavně na kombinaci starého Marshallu Super Lead a podomácku stavěné kytary na bázi Stratotasteru (Frankenstrat), poskládané z komponentů různých značek s kobylkovým PAF humbuckerem vyndaným z vintage pololubovky Gibson ES-335.

S osazením snímačů na Stratocasterech a Telecasterech tehdy experimentovala řada hráčů, ale podle vyjádření některých starších pracovníků Fenderu se firma rozhodla k masovější výrobě modelů s kobylkovým humbuckerem právě díky popularitě Van Halena, jenž se stal jedním z hlavních propagátorů této koncepce. Do té doby se humbuckery objevovaly především na modelech Gibsonu, ale ten měl z pohledu "shredderů" svá specifika (rozdílná stavba, menzura atd.), nehledě na to, že stavebnicová konstrukce Stratu umožňovala jednodušší výměnu původního tremola za Van Halenův oblíbený Floyd Rose.

Dnes si už každý kytarista může vybrat z nepřeberného množství kytar vybavených zamykatelným tremolem a moderními humbuckery určenými primárně pro technickou a rychlou hru. V osmdesátých a devadesátých letech se na trhu objevily značky Jackson, Hamer, Charvel, Ibanez, Kramer, ESP atd., ale to neznamená, že by metaloví hráči na Fender zanevřeli - v současnosti naopak vzrůstá poptávka po superstratech s nestárnoucími liniemi Stratocasteru nebo Telecasteru.

Jedním z novějších zástupců Fenderu, jenž v sobě spojuje nostalgii nástrojů z šedesátých let s modernější koncepcí, silnějšími humbuckery a tremolem Floyd Rose je model Fender Blacktop Strat HH FR. Kytaru vyrábí mexická divize Fenderu a je tvarově zcela shodná s klasikou American Standard Stratocaster. Ke mně se dostala varianta v černé barvě, ale firma dodává i model ve stříbrné úpravě Titanium Silver. Korpus v polyesterovém laku je olšový, šroubovaný javorový krk je stříkaný leštěným urethanem, má velkou hlavu ala straty z éry CBS a palisandrový hmatník (radius 9.5 palce) nese 22 středně silných pražců. Profil krku ve tvaru mělkého C je velmi příjemný do ruky a osobně jsem si na něj téměř nemusel zvykat.

Mechaniku tvoří šestice standardních ladicích kolíků s uzavřenými strojky, nultý pražec o šířce 42 mm je uzamykatelný, stejně jako chromované tremolo Floyd Rose Special. Na černém pickuardu jsou namontovány dva humbuckery Hot Vintage s Alnico magnety ovládané trojicí potenciometrů (1xVolume, 2xTone) s knoby, jejichž design mi připomíná knoflíky na vintage kombech Fender nebo u starších typů aparátů řady Mesa Boogie Mark. Přepínač snímačů je 5-ti polohový a zapojen je následovně: 1. Kobylkový H. 2. Vnitřní cívky obou H. 3. Oba H. paralelně 4. Vnější cívky obou H. 5. Krkový H.

Jak to tedy hraje? Na začátek musím podotknout, že kytaru jsem původně neměl zapůjčenou k testu, ale byla mi svěřena spoluhráčem, který se rozhodl změnit značku a sílu strun a potřeboval seřídit dohmat, oktávy, průhyb krku, nastavení pružin a další drobnosti. Nicméně už po pár minutách jsem začínal tušit, že jsem se setkal s nástrojem, který má pro mě jisté kouzlo a k napsání těchto řádků tím pádem nevedla příliš dlouhá cesta. Po seřízení na desítky struny (nepodladěno) jsem kytaru zapojil do clean kanálu komba Fender Blues Deluxe a byl zvědavý především na to, jak se s čistým zvukem popasují humbuckery v mezipolohách a... bylo to tam.

Při rozepnutých cívkách v poloze 2 (vnitřní cívky obou H) měl zvuk klasický stratovsky vzdušný nádech s průraznými vyššími středy, zatímco poloha 4 s aktivovanými vnějšími cívkami měla blíže k trochu ostřejšímu a syrovějšímu témbru Telecasteru. Velmi mě překvapil i čistý zvuk nerozpojených humbuckerů, které produkovaly konkrétní, nezastřený zvuk s dostatečnou barevností a dobrou odezvou na polohu potenciometru hlasitosti.

Po lehkém přidání gainu na kombu ukazuje kytara své přednosti také u mírně nakresleného crunch soundu, kde se opět pozitivně projevuje způsob zapojení přepínače snímačů a z toho plynoucí variabilita. Zvuk je široký, dynamický a má tu správnou porci určité nesmlouvavosti. Nevím, do jaké míry se u Hot Vintage Alnico humbuckerů promítá do zvuku výběr magnetů a drátu, ale zdá se, že s těmito komponenty umí vývojáři Fenderu nakládat víc než dobře.

Na více zkreslené zvuky jsem měl možnost použít dnes už nevyráběnou 30-ti wattovou hlavu Mesa Boogie F-30 zapojenou do 4x12 boxu ESH osazeného Celestiony Vintage 30. I s přihlédnutím k tomu, že tento aparát měl v některých nastaveních gumovější a trošku nekokrétní basy se Fender Blacktop předvedl jako spolehlivá high gainová mašina.

Zvuk měl v basovém spektru stále pevné kontury (osobně to přičítám olšovému korpusu, ale měl jsem v ruce pouze tento jediný exemplář Blacktopu, takže tuto připomínku berte s rezervou) a spoustu výrazných, nosných středů, které jsem v minulosti musel u svého letitého lipového Ibaneze částečně dohánět výměnou snímačů.

Pro ještě větší porci zkreslení jsem gain Mesy netočil naplno, ale zařadil jsem před ni modifikovaný Boss SD-1, který vstup předzesilovače dostatečně nabudil a zároveň odříznul část nejnižších basů. Zvuk se posunutím do středovějšího pásma pročistil, kytara šla hezky za rukou a spolehlivě nabíhala do zpětné vazby. Kdo má rád pořádný high gain, tak si s Blacktopem bude rozumět - dravý vyrovnaný zvuk, minimum šumu a nulové pískání snímačů. Humbuckery Fender Hot Vintage Alnico jsou dle mého názoru u této kytary prostě dobrou volbou.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že se nebavíme o přímém a detailním porovnávání humbuckerového Blacktopu se singlovými předlohami - rozepnutý humbucker nebude mít zcela identický zvuk jako samostatný singl a stejně tak ani velmi silný single coil s parazitní cívkou zcela nenahradí plnohodnotný humbucker.

Kdyby tomu tak bylo, tak z hlediska pasivních snímačů by většina výrobců už dávno dodávala na trh univerzál s jednotnou konstrukcí, lišící se pouze magnety, počtem a průměrem vinutí nebo materiálem. Singly a humbuckery jsou prostě dva světy (když nepočítám svébytné a výborné modely P-90), které se výborně doplňují.

Málem bych zapomněl na tremolo - instalovaný Floyd Rose Special není sice nejvyšším modelem výrobce, ale po předchozím seřízení kytary a usednutí nových strun jsem s rozlaďováním neměl žádné větší potíže, tremolo drží slušně a vrací se do své polohy. Pro jistotu jsem při servisu nástroje celý mechanismus rozebral a vyčistil a připadlo mi, že jednotlivé díly Specialu jsou lépe zpracovány než tomu u tohoto typu bylo v minulosti.

Fender Blacktop Strat HH Floyd Rose je výborně zpracovaný nástroj s kvalitními snímači, chytře a prakticky řešeným přepínáním a širokými možnostmi. Zvládá jak brilantně jasné a nadýchané party tak i masivní zkreslení a mnoho dalších zvukových poloh. Své místo si najde nejen mezi hráči tvrdších stylů, ale i jako hlavní nástroj muzikantů hrajících pop, country, moderní jazz, blues, rock, funky nebo fusion. Jednou větou - moderní univerzál s tradičními tvary a navíc slušnou cenou.