Javier Reyes (Animals as Leaders): Nemám rád kytaru, na kterou si musím zvykat

Letos jedou turné k deseti letům debutu, které už patří mezi djentové klasiky. Zastavili se i v Jaroměři-Josefově na Brutalu. Jinak se Animals as Leaders dívají dopředu a chystají pro ně zcela atypické album. Za kapelu dotazy zodpověděl doprovodný kytarista Javier Reyes.

Uplynuly čtyři roky od vydání vašeho posledního alba. Chystáte další. O čempak bude?

Víc o tom, co děláme, a taky spoustě nových věcí. Rap, scatování, zkrátka něco, co od nás ještě nikdo neslyšel, ale pořád od Animals as Leaders.

Šok z budoucnosti je přesně to, co hledáte?

Neradi se opakujeme, takže hledáme spíš něco jiného. Posloucháme odlišnou hudbu, hromadu hip hopu, jazzu a elektroniky.

Jak se díváš na pokojíčkové kytaristy přehrávající CAFO nebo Wave of Babies?

Je úžasné sledovat, že tahle kapela je v začátcích ovlivňuje a znějí jako jiné kapely za pět, deset let.

V Josefově jste už podruhé. Proč jste se vrátili?

Jsme na turné k deseti letům debutu. Posledně, když jsme tu byli, jsme měli velký úspěch. Na evropskou část turné máme metalovější lineup. Je pro nás prioritní. Pro jakoukoliv, tím spíš americkou kapelu, která chce uspět, je to životní příležitost.

Co si myslíš o multiscalu?

Jsou fajn, ale záleží na hráči. Nejsem jejich fanoušek, ale je to věc preferencí. Nicméně jejich vývoj dává velký smysl. Mám jich spoustu, ale živě jsem na ně nikdy nehrál. Mám radši rovné pražce.

Proč zrovna rovné?

Kvůli mému hráčskému stylu. Hrát na ně předehry je pro mě docela obtížné a nedokážu to překonat.

Ještě ke snímačům. Aktivní, AlNiCo, Fishman Fluence. Co ti nejvíc vyhovuje?

Brzy, nejspíš někdy na podzim, budu mít značkové Fishmany, takže určitě Fishman. Miluju je, protože krásně vyvažují vysoké a hluboké tóny. Jejich design se naprosto liší od pasivních nebo jakýchkoliv jiných snímačů. Detailně snímají frekvence, které chci slyšet, a eliminují ty, které slyšet nechci. Mám nad nimi větší kontrolu.

Je nějaký rozdíl v jejich chování na koncertě a ve studiu?

Ne. Nemám rád, když mě zvuk kytary střílí do zad. Tyhle mají nulovou zpětnou vazbu.

Vedle snímačů, co je pro vás na kytaře nejdůležitější?

Zpracování pražců, a tak… tvar mi musí sedět. Nemám rád kytaru, na kterou si musím zvykat. Musím se s ní cítit přirozeně. Jakobych na ni hrál delší dobu.

Tosin Abasi, tvůrčí mozek kapely, je velmi zručný hráč. Jaký je tvůj background, studoval jsi na konzervatoři?

Od šesti jsem měl soukromé učitele. Učili mě na klasickou kytaru latinskoamerický folklór. Na vysoké jsem studoval, ale jen několik kurzů. Rozhodně ne Berkley. Neznám teorii, ale rozhodně vím, co hraju.

Je mezi kytaristou a „naturščikem“ rozdíl v kreativitě?

Předně něco jako přirozený kytarista neexistuje. Jakýkoliv samouk se vždycky nakonec učil od někoho, kdo měl školu v životopisu. Ne každý studovaný kytarista je tvůrčí, ale totéž platí také pro samouky. Samouk spíš nebude chtít slyšet o kurzu a naopak hráči vzdělaní na prestižních školách, o kterých jste třeba ani neslyšeli, neberou vážně, co samouk dělá. Přitom spoustu zajímavé muziky stvořili lidé bez vzdělání. Necením si jednoho víc než druhého. Oba přístupy mají své místo. Vzdělání a kreativita spolu souvisejí, ale rozhodně je nelze oddělit.

Jaký je tvůj vztah ke slovu djent?

V djentové scéně žijeme na internetu, ale nezačínali jsme s tím, že ho chceme hrát. Je to prostě jen evoluce metalu a osmistrunných kytar.

A není to omezující?

Vůbec ne. Pořád píšeme, co chceme.