Jay Turser JT-300: zlaté čínské ručičky

Kytara Fender Stratocaster má po světě bezpočet více či méně povedených klonů a kopií. Čínská továrna Jay Turser nabízí také několik variací na tuto legendu. Deklaruje přitom slušnou kvalitu za nízké ceny. Jak obstojí nejlevnější model Jay Turser JT-300-IV-A-U v testu?

Jak to vypadá?

Popisovat Stratocastera by bylo asi nošením dříví do lesa, zaměřme se tedy hlavně na materiály a celkové zpracování nástroje. Od kytary za tři a půl tisíce člověk zázraky asi nečeká, leč nástroj by měl přeci jen být alespoň trochu hratelný. A tady nastalo překvapení číslo jedna.

Snažil jsem se najít, kde udělaly čínské ručičky nějakou tu chybičku, leč nepovedlo se. Až na pár šroubků k dotažení je kytara velmi pěkně zpracována, pražce solidně začištěné, krk rovný jako když střelí, vady v lakování (byť tvrdá a ne zrovna tenká vrstva laku působí tak trochu dojmem autolaku) aby člověk pohledal, profil krku pěkně sedí v ruce a ani jeho lakování mi nikterak nepřekáželo. Firemní mechaniky, snímače a jednozvratné tremolo samozřejmě nesnesou srovnání se značkovými či dokonce originálem, nicméně fungují celkem spolehlivě a snad i nějakou dobu budou. Jen se seřízením oktáv a dohmatu je potřeba si trochu vyhrát – s tím už se čínský dělník zřejmě nemá čas zaobírat.

A co materiály? Tělo je olšové, krk z javoru a hmatník z poslední dobou hojně využívaného kompozitního materiálu Tech Wood. Ten sice působí na omak z počátku poněkud nezvykle oproti tradičním dřevinám, ale rychle si zvyknete.
Po řemeslné a materiální stránce tedy (s přihlédnutím k ceně) nemám žádných námitek a byl jsem naopak příjemně překvapen. Zvědavě jsem nakoukl i do útrob kytary a k mému překvapení i zde bylo všechno slušně zpracováno, žádné třísky, hromady drátů, cínu a jiného „bordelu“, co bývá běžně k vidění u jiných čínských značek. Vše obdivuhodně čisté, úhledné – zlaté čínské ručičky. Uvidíme jak na tom bude nástroj po stránce zvukové.

Jak to hraje?

Kytaru jsem testoval na lampovém kombu Fender Bassbreaker 15 a kytara si s ním poměrně dobře rozumněla. Snímače mají středně silný výstup a i přes svůj „no name“ původ nebrumí a nevazbí víc než je zdrávo a mají i poměrně hezký zvuk. V mezipolohách nalezneme klasický „stratosound“ a kytara i poměrně dobře twanguje. Na čistém kanálu je zvuk kytary hezky barevný a průrazný, jen mu trochu chybí ta správná dynamika, ale to je celkem pochopitelné, když celá kytara stojí téměř tolik, co jedna průměrná sada snímačů.

Zkreslený zvuk zvládají snímače také celkem obstojně, zvuk je chvílemi sice ostrý až moc, ale postačí drobná úprava na korekcích zesilovače nebo lehké stažení tónové clony a zvuk se dostane do použitelných dimenzí. S tónovou clonou je ale potřeba zacházet citlivě, neboť trochu větší stažení už hodí zvuk totálně „pod deku“. Lépe je na ni zapomenout a pohrát si raději s korekcemi zesilovače.

Na co je rovněž lepší zapomenout, je tremolo. Kytara nemá problém s laděním ani s udržením ladění a při jemném vibratu to ještě ustojí, ale na nějaké psí kusy s pákou rovnou zapomeňte. Ideální řešení je utáhnout šrouby s pružinami na doraz, nebo tremolu rovnou zamezit v jakémkoliv pohybu a máte po problému. Kytara bude bez problémů ladit a bez tremola se dá v pohodě žít... i hrát.

Závěr

Komu už prošlo rukama alespoň pár low-endových nástrojů se všemi jejich neduhy a nectnostmi, které mohou mít, bude si v případě Jay Tursera chrochtat blahem. I na nejnižší – nebo chcete-li nejlevnější řady této značky (v ceně cca 3 500,- Kč) se dá totiž celkem v pohodě hrát a jako nástroje na cvičení či záložní je můžou ocenit i ostřílenější muzikanti. A těm, kteří jsou teprve na startu své muzikantské pouti, určitě pro začátek prokáží dobrou službu. Kytary mají dobrý základ a hardware lze snadno nahradit kvalitnějším... a na tom už se dá stavět.