Je lepší klasická, nebo akustická kytara?

Klasická kytara, „španělka“, „španělská kytara“

Základní rozdíl, kterého si všimne každý začátečník, spočívá v tom, že zatímco klasická kytara neboli španělka používá struny nylonové, westernové kytary používají struny kovové. Rozdíly jsou samozřejmě i v konstrukci, parametrech krku, velikosti těla a tak dále, což vede k hlavnímu výslednému rozdílu, kterým je hlavně zvuk samotného nástroje.

Začněme klasickou kytarou, která koneckonců vznikla o nějaké to století dříve. Klasická kytara byla původem určena pro hraní vážné hudby, během posledních sedmdesáti let se nicméně rozšířila do hodně oblastí populární hudby, jako je folk, country, jazz a jiné, kde se využívá vybrnkávání prsty. Rozličné typy nástrojů odvozených od klasických kytar se používají ve folkové či tradiční španělské hudbě, jak ostatně její hovorové názvy „španělka“ nebo „španělská kytara“ naznačují. Kromě použití nylonových strun se klasické kytary odlišují plochým hmatníkem, širším krkem a většinou delší menzurou (délka od nultého pražce ke kobylce).

Klasická kytara se na rozdíl od akustické vyrábí převážně v jednotném tvaru, se širokým hmatníkem (cca 53 mm) vhodným pro větší prsty, a s nylonovými strunami, které jsou měkké a neřežou začátečníka zpočátku tolik do prstů jako struny kovové. Navíc jsou klasické kytary vyráběny v pěti velikostech dle věku a dispozic hráče, takže s hrou na klasickou kytaru může začít i malé dítě. Velikosti klasické kytary se udávají ve zlomcích, tedy od nejmenší varianty jsou to dětské kytary 1/4, 1/2, 3/4, 7/8 a konečně dospělá verze 4/4.

Klasická kytara je vhodná pro začátečníky, kteří doposud nehráli na žádný strunný nástroj, a učí se první hmaty, prstoklad a práci s prsty a trsátkem. Nutno ale říci, že její zvuk tolik nevynikne např. v hlučnějším prostředí táboráku. Vzhledem k odlišnému tahu strun na klasickou kytaru nejdou natáhnout kovové struny, protože by se tím zkřivila a poškodila. Takže pokud toužíte po cinkavém tónu kovových strun, čtěte dále.

Akustická kytara, westernová kytara

Akustické nebo také westernové kytary je souhrnné označení pro skupinu kytar, které spojuje použití kovových strun, užší krk a zaoblený hmatník. Vhodné jsou například pro folk, bluegrass, country, blues, pop, rock a další žánry, a hraje se na ně nejčastěji trsátkem, přestože existují i vybrnkávací styly. Co se týče konstrukce a tvaru akustické kytary – vzhledem k většímu tahu kovových strun na kobylku je přední deska na rozdíl od klasické kytary zespoda vyztužena kříženými žebry, a samotné struny se nenamotávají přímo za kobylku, ale jsou zapasovány skrz kobylku a ozvučnou desku pomocí kolíčků, což oceníte zejména při výměně strun.

Kovové struny mají silnější zvuk, ale jsou tvrdší na domáčknutí než struny nylonové. Nutno připomenout, že tato nepříjemná vlastnost se dá pro začátek částečně eliminovat natažením slabších strun, které sice méně zní, ale jsou poddajnější na dohmat – jedná se o kovové struny s označením 9 případně 10 (číslo udává tloušťku nejtenčí struny E1 v setinách palce).

Tvary akustické kytary

Jednotlivé typy westernových kytar spojuje použití kovových strun, podobné technické parametry a konstrukce. Odlišuje je tvar těla, který má vliv na výsledný zvuk nástroje.

• malé kytary Parlor, Folk a Minijumbo
• standardní Dreadnought
• největší kytary Jumbo, Grand Auditory, Grand Symphony, Grand Orchestra a Grand Concert

Základním tvarem je dreadnought [drednot], což je označení pro typ kytar, který vyvinula firma C. F. Martin roku 1916. Jedná se pravděpodobně o nejrozšířenější a nejoblíbenější verzi akustické kytary, jejíž výhodou je její všestrannost a pohodlnost. Díky tomu ji používají kytaristé ve většině hudebních žánrů. Jumbo se vyznačuje především větším a kulatějším tělem, díky čemuž bývá hlasitější a lépe podává basové tóny. Výběrem dreadnoughtu nebo jumba tak v podstatě nemůžete udělat chybu. Je to pohodová akustická kytara pro začátečníky (a samozřejmě nejen pro ně).

Vybírat mezi ostatními typy akustických kytar se dá doporučit spíše pokročilým kytaristům, kteří mají přesnější představu o tom, co od nástroje vyžadují. Pod označením Grand Concert se skrývají kytary s menším pohodlnějším tělem s harmonicky bohatým zvukem, který oceníte nejen při hraní prsty. Grand Auditorium pak nabízí o něco větší tělo, jejich zvuk je barevný, mohutnější, ale stále velmi čistý. Setkat se můžete i s Parlory, což jsou menší kytary s velmi malým tělem používané ve folku a blues. Někteří výrobci uvádějí na trh vlastní typy nástrojů, které pak nesou vlastní označení.

Samostatnou kapitolou jsou pak akustické či klasické kytary s výřezem ve spodní části těla pod hmatníkem, kterému se říká cutaway a umožňuje pro sólující kytaristy lepší přístup k posledním pražcům hmatníku. Tento výřez se z valné většiny vyskytuje na elektroakustických kytarách, o kterých si povíme později.

Materiály

• kytary laminované / překližkové
• kytary polomasivní
• kytary celomasivní

Dalším měřítkem kvality kytary je pak materiál, ze kterého je zhotovena. O obou druzích kytar – akustické i klasické – se dá obecně říct, že jsou zhotoveny buď z překližky, polomasivu nebo celomasivu.

U akustických kytar je výhoda, že je zde poměrně málo faktorů, které je třeba při výběru řešit. Co je ale podstatné, jsou použité materiály – je nutné rozlišovat kytary laminované (u kterých jsou luby, přední i zadní deska z laminovaného dřeva), kytary polomasivní (luby jsou laminované, přední deska masivní, zadní deska může být masivní i laminovaná) a kytary celomasivní (vše je z masivu).

Kytary překližkové

Nejlevnější jsou překližkové kytary, jejichž výhodou je víceméně stálý zvuk po celou dobu životnosti. Luby, přední i zadní deska jsou z laminovaného dřeva, což má vliv na zvuk nástroje. Pakliže jste ale vodák nebo kotlíkář, bude to správná volba. Tyto kytary jsou totiž výrazně méně náchylné na změny v teplotě či vlhkosti.

Kytary polomasivní

Jde-li Vám o kompromis kvality a ceny, bude pro Vás tou pravou volbou polomasivní kytara. Tyto nástroje jsou naštěstí cenově čím dál tím dostupnější. Polomasivní kytary mají také tělo z překližky (zadní deska může být masivní i laminovaná), přední ozvučná deska je ale z jednoho kusu masivu, což velice podstatně zlepšuje kvalitu zvuku – je silnější, jasnější a znělejší.

Kytary celomasivní

Pokud hledáte skutečně prvotřídní nástroj, zvolte kytaru celomasivní, jejáž konstrukci tvoří pouze dřevěné pláty z jednoho kusu. Tyto kytary se vyznačují nejlepším a nejčistším zvukem ze všech tří kategorií.

Typ použitého dřeva

Druh dřeva, ze kterého je kytara zhotovena, je další důležitou složkou, která určuje hlavně její výsledný zvuk. Běžně se používá smrkové dřevo, mahagon, palisandr, cedr, javor, dub, akát, divoká třešeň, ale i další dobře znějící exotická dřeva jako koa, bubinga, zebrawood, nato a jiné. Kombinací těchto dřev, kde jiné se použije na přední ozvučnou desku, jiné na luby (boky) kytary a zadní desku, a jiné dřevo na krk, pak vznikají kytary s jedinečným, mnohotvárným a různobarevným zvukem. Nelze říct, co je ta nejlepší kombinace, protože každému zní dobře něco jiného. Tradiční jsou kombinace smrku a mahagonu, cedru a palisandru, smrku a palisandru, cedru a třešně a další.

Elektroakustická kytara

Akustická i klasická kytara, narozdíl od kytary elektrické, funguje čistě na principu přirozeného zesílení zvuku v těle nástroje. Někdy je ale třeba, aby byl zvuk ještě hlasitější nebo aby s ním šlo ještě dále pracovat – například při hraní v kapele nebo při nahrávání. Proto je třeba zvuk snímat a převést do podoby elektrického signálu.

Pokud si koupíte čistě akustickou kytaru, pak máte dvě možnosti – dodatečně instalovat systém snímání, což nemusí být zcela optimální řešení, nebo použít mikrofon. Snímání mikrofonem je nejlepší volbou v nahrávacím studiu, ale při živém hraní již nemusí být zcela vhodné – hráč je omezen tím, že musí nástroj držet v jedné poloze, navíc se mohou objevit i některé jiné komplikace.

Chcete-li hrát tedy více s kapelou, bude vhodné při koupi rovnou uvažovat o kytaře elektroakustické. Takový nástroj je vybaven snímačem a většinou i předzesilovačem. Nejčastěji se používají snímače piezoelektrické, méně často kontaktní mikrofony, setkáte se i s elektromagnetickými snímači. Do elektroakustické kytary můžete zapojit kabel a po něm vést signál například do kytarového komba, přes DI box do mixážního pultu nebo jiného zařízení. Elektronika těchto kytar může obsahovat třeba i ladičku, nutné je u nich použití napájení v podobě 9V baterie. Zároveň ale normálně hrají i bez zapojení.

Dvanáctistrunná kytara

Tento typ kytar je sice méně obvyklou podobou akustické kytary, nicméně jeho použití je poměrně široké. S „dvanáctkami” se setkáte jak ve folku, tak třeba i v rocku. Kytaristé si je často volí díky plnějšímu a barevnějšímu zvuku, který se skvěle uplatní zejména při hraní doprovodů. Struny E, A, D a G bývají na 12strunných kytarách standardně doplněny strunou znějící o oktávu výše, zatímco struny H a E jsou zdvojeny. Kvůli tomu se musely přizpůsobit některé technické parametry, takže například krk je u těchto kytar širší. Pro kytaristu, který není na takovýto typ nástroje zvyklý, bývá zpočátku hraní na 12strunnou kytaru obtížnější záležitostí, avšak jeho zvládnutí se jistě vyplatí. Určitě to ale není nástroj pro začátečníky.

Příslušenství

Při koupi kytary je vždy dobré koupit si náhradní sadu strun. Respektujte typ, který nástroj vyžaduje – na klasickou kytaru tedy kupte struny nylonové, pro westernovou kytaru kovové. Pro začátečníky je vhodné pro začátek koupit struny spíše tenčí.

Zároveň kytaru budete potřebovat naladit, jistě proto oceníte ladičku. Můžete volit mezi ladičkami „do ruky“, které zvuk sejmou pomocí mikrofonu, a ladičkami klipovými, které se připevní na nástroj a snímají jeho vibrace. Existují ladičky určené výhradně pro kytary a jejich standardní ladění, vhodnější jsou ale ladičky chromatické, kterými naladíte jakýkoli nástroj v jakémkoli ladění. Některé ladičky můžou mít zabudované i další funkce, jako například metronom. Více informací najdete v samostatném článku o ladičkách.

Pro přenášení a převážení kytary je jistě dobré mít obal. Pokud nástroje často přenášíte a nepotřebujete extrémní mechanickou ochranu, bude vám stačit měkký obal, neboli gigbag. Potřebujete-li větší ochranu a nevadí Vám větší hmotnost a rozměry obalu, zvolte tvrdý obal, tedy kufr. Více informací najdete v samostatném článku o kytarových obalech.

Pro akustickou kytaru budete pravděpodobně chtít pořídit nějaké trsátko. Bohužel se nedá poradit jaké přesně, protože každému vyhovuje něco jiného. Pokud chcete hrát ve stoje, budete potřebovat řemen – ať už půjde o popruh nylonový nebo kožený. Možná oceníte i nějakou kytarovou kosmetiku, která vám pomůže udržovat nástroj v perfektním stavu.

Závěr

Jakou kytaru tedy pro začátek vybrat? Zopakujme si základní rozdíly: klasická kytara má široký hmatník, měkčí nylonové struny, slabší zvuk a všechny modely jsou v pěti velikostech tvarově stejné. Akustická kytara má úzký hmatník, tvrdší kovové struny, silnější zvuk a lze vybrat z několika velikostech i tvarech. Ponechme tedy zcela na úvaze začínajícího hráče, jaký typ kytary zvolí pro své první seznámení se světem hudby. Možností je opravdu hodně a naštěstí zde neplatí, že správná volba je jen jedna… 

Při výběru kytary se ale vyplatí myslet na to, pro jaký hudební žánr ji hodláte využít a jaké nároky na ni kladete. Důležitým kritériem jsou vedle typu nástroje a jeho ceny také materiály, z nichž je kytara vyrobena, její výbava a úroveň zpracování.

Tento text vyšel u příležitosti letos už 11. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl text zveřejněn 1. prosince 2014.