Je rytmika stejná jako sluch, dokážete na ni vyzrát?

Hudba se obecně skládá z melodie, harmonie a rytmu. Posledně jmenovaný z této svaté trojice je nejdůležitější. Proč? Hudba bez melodie a harmonie může existovat (a kdoví, jestli první hudba nebyla právě taková), bez rytmu ale ne. K tomu abychom znali melodii nebo harmonii nám nestačí vědět, jak jdou tóny či akordy po sobě, ale taky kdy se střídají. Tolik k nejobecnější teorii. Pravda je prostě taková, že když to v kapele nešlape a rytmicky nesedí, výsledek nikdy nebude chytlavý. Rytmiku musí ovládat naprosto všichni, a kdo na ni kašle, táhne svoji kapelu ke dnu. A přitom, ruku na srdce, kolik času cvičení věnujete práci na své rytmice? Nemyslím jak dlouho máte zapnutý metronom, ale kolik času je rytmika vaší prioritou na kterou se plně soustředíte?

V rytmice se přece nemůžu zlepšit! To je přece vrozená záležitost! Omyl. Rytmika je v tomto ohledu stejná jako sluch. Vrozená dispozice (náš talent) nám určuje jakési pomyslné dno (kde jsme, pokud jsme to nikdy necvičili), a strop (kam až se můžeme dostat). A mezi dnem a stropem bývá obvykle ohromná spousta místa. Dost na to, aby snaživý a méně talentovaný hudebník s přehledem předstihl talentovaného lenocha.

Všichni lidi, které jsem kdy měl to štěstí učit na kytaru, měli od začátku jednu věc společnou. Do jednoho tvrdili, že nemají talent, jsou hluší a necítí rytmus. Proč to tvrdili? Protože stáli na začátku a porovnávali se s lidmi minimálně na půl cesty.

A jak tu rytmiku teda cvičit? Víceméně všichni vědí, že to probíhá s metronomem. Co je ono "to" už ale tuší mnohem méně lidí. Malá nápověda: Drhnutí stupnic s metronomem, co nejrychleji to jde, a sledování, jestli to dnes je o 1bpm rychlejší než před týdnem, nám v rytmice nepomůže. Ostatně ani v rychlosti. K tomu ale až jindy.

Základem pro zlepšování se v této hudebnické dovednosti je uvědomit si, že rytmika má dvě základní složky. Vědět, kdy je doba, a umět ji rozdělit na určitý počet stejných dílků. Drtivá většina článků, instruktážních videí, rad a kapitol v učebnicích se zabývá tím druhým. Připadne mi tedy užitečnější popsat to první, tedy, trefování se do doby.

Krok první:

Jste-li bubeník, chytněte paličky a připravte se na klepání.
Jste-li kytarista, chytněte trsátko a zatlumte levou rukou struny.
Jste-li klávesistou, nastavte zvuk s výrazným atakem a co nejmenším dozvukem (a ozvěny pryč).
Jste-li zpěvák, patrně jste z tohoto článku přečetl jen nadpis. V životě jsem nepotkal zpěváka, který by rytmiku neflákal. Většina z nich si myslí, že se jich to netýká, a pak se diví, že jim kdekdo vyčítá frázování.

Krok druhý:

Nastavte metronom tak, aby nebyl hlasitější než zvuk, který budete dělat. Tempo libovolně (čím míň, tím těžší).

Krok třetí:

Teď přichází to vysněné "to". Snažíme se hrát doby. Zní to prostě. Ale snažíme se je hrát tak přesně, abychom se překrývaly s metronomem. Problém je, že pokud se s ním překrýváme, tak ho neslyšíme. A o to vlastně jde. Musíme sami držet tempo a metronom uslyšíme jen v okamžiku, kdy zrychlíme nebo zpomalíme. Je tam jen od toho, aby na nás zařval, když uděláme chybu.

Ze začátku bude patrně problém se vůbec trefit aspoň do jedné doby tak, abychom metronom neslyšeli vůbec. Nevěšte hlavu, přesně takhle vypadají začátky prakticky u všech. Když se to párkrát poprvé povede, je to malý zázrak, a člověk má pocit že se spíš přeslechl. Nečekejte výrazné zlepšení za den nebo dva. Když ale takové cvičení proběhne denně v rámci rozehrávání aspoň na pár minut, za rok ujdete dlouhou cestu.

Znamenití v rytmice jsou třeba Silversun Pickups z LA...