Jednoduchá spletitost Primal Scream

Bobby Gillespie je jedním z frontmanů, kteří se hrdě hlásí k odkazu 60. let, a to nejen hudebně. Pověstný fet, kterému holduje s vrozenou vášní, tentokrát nepřináší jen to špatné, ba naopak díky němu jeho fanoušci nikdy nevědí, co od jeho domovské kapely Primal Scream můžou čekat – jestli rock´n´rollovou nahrávku a la Rolling Stones, příjemnou beatovou elektroniku, punkrockovou revoltu The Clash nebo aktuální indie rock. A co víc, jako jeden z mála se nebojí politických témat, k nimž se vpravdě "undergroundově" vyjadřuje a přitom si rýpne do vlastního vosího hnízda, kdy se nebojí nahlas říct: "Neexistuje žádný umělecký protest."

Ani novince More Light, přestože od založení kapely uběhlo třicet let, nechybí moderní šmrnc a zajímavé aranžmá, tak typické pro Primal Scream. Plnokrevná deska nepostrádá psychedelii, pozitivismus i trip hop, známý ze Screamadelicy, nejslavnějšího povečírkového alba všech dob. Jako i v minulosti dojde na pověstnou elektronickou temnotu plnou společenských i politických komentářů, doplněnou o neurotickou dechovou sekci i bluesovou basou.

Bobby Gillespie přitom naživo umí uhranout publikum jako nikdo jiný. Chraplavým garage rockem roztančí publikum do absolutna, špinavost, vřískot i škádlení diváků k tomu samozřejmě neodmyslitelně patří. Bouře blaženosti si každý vychutná hlavně v prostorách klubu, v němž se smyslnost a hloubka avantgardy pojí v nelítostný hudební proud, který smete kdejakého pochybovače před sebou.

Primal Scream equipment: Apple POWER Mac 9600, Hammond organ, Korg ER-1 Electribe drum machine, Roland SH-101 synth