Jeff Beck: perličky ze života kytarového chameleona

Vynechme stokrát omletá encyklopedická fakta, s kým vším Jeff Beck během své kariéry hrál. Vynechme i prostý výčet jeho nahrávek a dokonce nechme stranou i technický rozbor jeho gearu. Stejně každý dávno ví, že Jeff Beck hrál vždy jen s těmi nejlepšími muzikanty, natočil celou řadu skvělých alb, na kterých s lehkostí sobě vlastní přecházel hranice žánrů a měnil kytarové barvy jako chameleon. A to, se kterými kytarami a zesilovači si Jeff během své kariéry důkladně „potykal“, také není žádným tajemstvím. Zaměřme se spíše na některé málo známé a přitom zajímavé střípky z jeho kariéry a nechme promluvit i jeho samotného. Nejen kytarou nám měl Jeff Beck co říct.

Česká stopa v rukách mistra

O tom, že Jeffovi již prošla rukama slušná řada kytar, asi nemůže být pochyb, ale jeden z nástrojů je pro nás něčím výjimečný. Tato kytara totiž vznikla právě zde a to konkrétně v dílně (bohužel již také zesnulého) kytaráře Petra Jurkoviče, který se pro tuto příležitost spojil s výtvarníkem Stefanem Milkovem a postavil Jeffovi v roce 2011 k jeho 67. narozeninám – co jiného než Stratocastera. A vzhledem k faktu, že Jeff Beck měl den před těmito narozeninami svůj premiérový koncert v České republice, naskytla se i příležitost mu kytaru osobně předat. Pojďme si alespoň ve stručnosti tuto jedinečnou kytaru blíže představit.

Samotný stavitel kytary vycházel podle svého vlastního vyjádření především ze signature modelu od firmy Fender, který je vyrobený přesně podle Jeffových požadavků. Osazení snímači a hardwarem je tedy totožné, jaké používá Jeff, ovšem jinak je kytara (s výjimkou hmatníku) vyrobena z výhradně českého, kvalitního a velmi starého dřeva, které Petr Jurkovič vybral ze svého archivu. Navíc byl celý nástroj vyroben ručně, včetně broušení a leštění laku. Dokonalé řemeslné zpracování nástroje pak podtrhl svým umem ještě výtvarník Stefan Milkov, který zvolil černobílé ornamenty na pickguardu.

Hlavu kytary zdobí stylizované znamení Raka, ve kterém je Jeff Beck narozený, a na místě sériového čísla kytary je pak přímo jeho datum narození. Samotný Jeff měl prý z dárku obrovskou radost a Petr Jurkovič na toto setkání rád vzpomínal. Ostatně nástroj z jeho dílny nevlastní jen Jeff Beck, ale kupříkladu i Billy Gibbons či Eric Clapton. Jestli je tento nástroj ke slyšení na některé z Jeffových pozdějších nahrávek, není známo, ale doufejme, že ano a že česká stopa zůstala zaznamenána i tímto způsobem.

Jeff Beck ve filmu

Přestože nejčastěji jsme mohli spatřit Jeffa Becka ve studiu či na pódiu, několikrát jsme měli možnost spatřit jej i na filmovém plátně či televizní obrazovce. Poprvé se tak stalo v roce 1966 ve slavném dramatu režiséra Michelangela Antonioniho Blow-Up (Zvětšenina), kde hrál víceméně sám sebe – ve filmu vystupoval se skupinou Yardbirds (ještě spolu s Jimmy Pagem).

Poté se až v roce 1982 objevil na záznamu z divadelního představení hudební komedie The Secret Policeman's Other Ball, kde stál na jevišti spolu se Stingem, Philem Collinsem či Bobem Geldofem. Ve stejném roce se mihl i v britském komediálním seriálu The Comic Strip Presents, kde se mimo něj objevil i Elvis Costello.

O šest let později jsme jej mohli spatřit po boku Arnolda Schwarzeneggera a Dannyho DeVita ve filmu Twins (Dvojčata), kde hrál „překvapivě“ kytaristu a kam přispěl i na soundtrack. O další rok později hrál znovu sám sebe v britské komedii Lenny Live And Unleashed.

V roce 1991 si střihl roli listonoše v další komedii The Pope Must Die (Papežem proti své vůli) a prozatím naposledy se jako herec objevil v roce 2014 v TV filmu Harry a Paul's Story of the 2s, kde mu sekunduje i další známá hudební osobnost, zpěvačka Chrissie Hynde z kapely The Pretenders.

Kytarista, nebo automechanik?

Sbírkou vzácných, luxusních a drahých vozů se může pochlubit lecjaká hudební ikona, ale kolik znáte takových, které si na svých miláčcích dokáží vše opravit či je vymazlit k dokonalosti? Jeff Beck toto vše ovládal a přesto, že jeho ruce mají vskutku nevyčíslitelnou hodnotu, neváhal s chutí brát do rukou šroubováky, kleště, klíče i svářečku. „Nosím rukavice,“ odpovídal vždy s úsměvem novinářům, když v rozhovorech došlo na toto téma. Auta jsou ostatně jeho vášní již od útlého dětství, kdy pro něj tehdy se rodící rock'n'roll a automobily ztělesňovaly pojem Amerika.

Jeff Beck byl majitelem jedné z největších a nejkrásnějších sbírek automobilů Ford Hot Rods ve Velké Británii a byl rovněž nadšeným fandou závodů těchto netradičně upravených vozů. Jedním z jeho nejoblíbenějších kousků byla replika Ford Deuce Coupe z roku 1932 a také jeho vlastní úprava Corvette Resto Rod z roku 1959. Tato Beckova vášeň se nezřídka projevovala i v jeho skladbách a na některých obalech alb. Ostatně sám o tom říkal: „Když jsem v garáži, je okolo mne jakýsi paprsek naděje. Jsem jako v nebi.“ A spousta fanoušků se určitě podobně cítí při poslechu jeho hudby.

Co řekl Jeff Beck o Stratocasteru?

 „Prvního Stratocastera jsem viděl tuším v devětapadesátým, v nějakým filmu a strašně jsem toužil se na nějakýho opravdickýho podívat a sáhnout si na něj, ale v Anglii jich tenkrát zase tak moc nebylo. A když už jsem někde nějakej viděl, měl jsem nos nalepenej na výloze celý týdny. A na svýho prvního opravdickýho Stratocastera jsem si musel sakra počkat.

Prostě jednou za čas někdo přijde se správným vynálezem a tahle kytara je jedním z nich. V téhle kytaře máte všechno, co potřebujete, celé spektrum lidských emocí, dají se s tím zahrát všechny tóny, který lidstvo zná. Pokaždý, když na tu kytaru koukám, říkám si, že je to jenom kus dřeva a pár drátů, kterej mě navíc dostal do spousty malérů, ale pak se podívám kolem sebe a vidím, že díky tý kytaře mám všechny ty materiální věci, který jsem potřeboval. Stálo mě to sice spoustu problémů, rozchodů a tak... moje žena mi jednou povídá: 'Tak buď tahle kytara, nebo já!' A můžete třikrát hádat, která z nich šla.

Na tyhle kytary byly zahraný nejdůležitější a nejdokonalejší zvuky 20. století a kdyby se stalo, že by Bůh z nějakého důvodu spálil všechny kytary a nechal mi jen jeden starej rozvrzanej křáp, vyrovnal bych se s tím, protože právě s takovou kytarou jsem začínal.

Když zahraju tu správnou notu, tak mě vůbec nezajímá, jak jsem ji zahrál a proč. Hlavně že tam sedí. Nechci se starat o nějaká hudební pravidla, preferuji svobodu. Chci aby lidi byli naprosto v šoku z toho, co jsem jim předvedl, něco co ještě neviděli. To je přesně to, co chci.

A proč jsem přestal hrát trsátkem a začal hrát prsty? Je to osobnější, bezprostřední kontakt se strunou... Ale vlastně hlavně proto, že jsem kdysi na pódiu dost pil a trsátko mi často vypadlo z ruky a všichni okamžitě poznali, že jsem nalitej. Tak jsem se na trsátko vykašlal a tím je všechny nakopal do zadku.“

Jeffe, nezapomeneme! Speciálně tvé album Guitar Shop bylo a stále je jedním z nejzásadnějších v mé sbírce a vždycky pro mě budeš, společně s Jimi Hendrixem, tím největším kytarovým inovátorem!