Jendův deskazník #3: Byt číslo 4 – Čtyři stěny

V rámci svého pořadu Moje uši pro vás jsem dostal na stůl singl Bytu číslo 4. Poslechl jsem, dal feedback a těšil se na desku. Ta nezklamala, orginální projev se nepřejedl. Na desce se mi mimo něj líbí tři věci. Pořád jsou to písničky, to se neztrácí. Zadruhé, aranže: je to pěkně promyšlená (místy vlastně nenápadně) cesta, jak stokrát slyšenou kombinaci obvyklých podezřelých (bicí, basa, kytary, zpěv) poskládat tak, aby to nenudilo. A potom jsou to texty. Asi bych našel ukázky lepšího veršotepectví, ale texty na této desce mají to hlavní, co u textu v muzice potřebuji: věřím jim. I v jejich syrovnosti, nebo spíš díky ní. Pokud vás zajímá, co se na české rockové scéně děje, toto album by vám nemělo uniknout.

Odpovídal Pavel Mazák, zpěvák a kytarista kapely Byt číslo 4.

1. Kdo přišel s nápadem na desku?

Všichni. Album jsme chtěli od začátku. Sice jsme jeho podstatnou část vydali jako singly, ale až teprve teď v kontextu s celou deskou se povedlo pořádně vyjádřit to, co jsme do nich vtiskli. Nebo si to alespoň myslím. 

2. Jak dlouho cesta k desce trvala a co byly největší milníky?

Kolem dvou let, od prvního singlu Nechápu v březnu 2022 do vydání desky 31. května 2024. Největší milník byl vznik první autorské skladby, tam se rozhodlo o tom, co bude dál a jak.

3. Jak to šlo ve studiu? Podle čeho jste studio vybírali? Co vám ta zkušenost dala?

Dobře, za deskou stojí dva producenti: chronologicky první čtyři singly dělal Alois Pospíšil ve studiu TA-musica a dalších sedm Tomáš Fröde v hradeckém studiu „I“. Obě zkušenosti máme velmi pozitivní. U Tomáše už se nahrávalo s cílem udělat desku. Ten vytvořil nanejvíc příjemnou tvůrčí atmosféru, takže žádná komplikace nebyla problém. Další superlativy bych pošetřil do článku TOP 10 vlastností Thoma Frödeho. Doporučil bych bez váhání.

4. Kdo a proč by si měl desku poslechnout?

Kdo? Asi každý, kdo něco hledá. Proč? No kdyby to náhodou bylo ono.

5. Byly na cestě k desce nějaké nečekané překážky? Jak jste si s nimi poradili?

Nevím o ničem, co bychom brali jako překážku. Z těch čekaných asi peníze, ale našetřili jsme. Jde to i bez Donia a crowdfundingu, opravdu.

6. Udělali byste na desce dneska něco jinak?

Určitě bych celý proces neroztahoval na dva roky. Ideální by bylo nahrát desku za jeden – dva týdny někde ve studiu. Taky bych volil jeden kytarovej zvuk na celou desku. Nevím, jestli by to něčemu přidalo, ale vždycky se mi to líbilo. A dal bych všude víc reverbu.

7. Čím by vám deska udělala největší radost?

Kdyby ji lidi poslouchali celou a vraceli se k ní. To by nás těšilo opravdu nejvíce. 

8. Frontman.cz je hlavně pro muzikanty, takže ano, gear. Jaké vybavení považuješ za nenahraditelné pro zvuk desky?

Nástroje, na kterých deska vznikala ještě dávno před tím, než se šla nahrávat. Pak osobní nástroje každého z nás. Třeba můj bílý Tokai, ať jsem trošku konkrétní. A to všechno, co Lojza nebo Tom ve studiích používali.

9. Kdybys měl/a představit jeden song z desky, který by to byl a co bys nám o něm řekl/a?

Titulní Čtyři stěny – naše úplně poslední napsaná skladba. Píseň, která nejlépe vystihuje náladu na konci téhle životní kapitoly, kterou se album zaobírá.

10. Jaké máte s deskou plány?    

Během léta a podzimu vyvezeme album na přibližně padesát zastávek napříč celou republikou. Festivaly a kluby od Ostravy přes Hodonín, Liberec až po Aš. V následujících týdnech nás čekají Hrady CZ, na které se obzvlášť těšíme a chceme se ukázat v tom nejlepším světle. Křty desky si necháme do klubů, jakmile letní fesťáky skončí. Čtyři stěny pokřtíme nejprve 5.10. na domácí půdě v Šumperku během festivalu Youngfest a následně 8.10. v Praze v Café v lese. 16. října ještě v našem oblíbeném klubu 15 Minut v Olomouci uspořádáme takový večírek na oslavu debutu, kde samozřejmě taky zahrajeme. Poté nás bude čekat velká klubová tour s jednou přední domácí žánrovou kapelou. Na tohle všechno se teď těšíme nejvíc. Zároveň taky finišujeme výrobu fyzických kopií CD a vinylů, které se v následujících týdnech dostanou k fanouškům. 

Tři inspirace. První je, že to jde. Příliš často slýchám, že je to v ČR zabetonované, že lidí chtějí jen to samé. Tohle je ukázka, že to tak nutně není. Druhou inspirací je prostě začít, to kluci předvedli jasně – první skladba = milník. Třetí je to, že kluci evidentně dobře přemýšlí, jak desku propagovat, jak ji dělat na světě prostor. A já jim přeju, ať se jim do bytu vejde hodně fandů!