Jennie Bellestar: Neexistuje moc hudby, kterou bych neměla ráda

Zpěvačkou ses údajně stala čistě náhodou poté, co jsi s kamarádem byla v nahrávacím studiu a producentovi se líbil tvůj hlas, a tak tě požádal, abys nazpívala celou skladbu, je to tak?

Ano, jedna osoba, se kterou jsem se stýkala, mě požádala, abych ji zašla podpořit do studia, kde měla dělat doprovodné vokály pro skladbu Iko Iko. Producent se mě zeptal, jestli bych si nechtěla jít taky zazpívat. Já mu řekla, že si nemyslím, že bych uměla zpívat. Požádal mě, abych to zkusila, a vzápětí mě nechal zpívat hlavní part. Ten večer jsem šla domů s kazetou se svym zpěvem a svěřila se svému tehdejšímu příteli Paulu Jenkinsovi. „Nikdy jsem nevěděl, že umíš zpívat,“ prohlásil, načež jsem mu odpověděla, že to ani já ne. Následující den mu volala jeho bývalá přítelkyně Sarah Jane-Owenová a zeptala se ho, jestli neví o nějakém dobré zpěvačce, nejlépe černošce nebo míšence, která by mohla zpívat v jejich kapele The Body Snatchers. A Paul řekl: „Moje přítelkyně zpívá a byla by pro vaši kapelu ideální.“

Co tedy následovalo? Zrodily se The Belle Stars?

Ano, byl to moment, kdy vznikly The Belle Stars.

Předtím jsi žádnou zkušenost se zpíváním v kapele neměla?

Ne, nikdy.

Kdy ses začala o hudbu zajímat a jaké byly tvé prvotní vzory?

O hudbu se zajímám celý život a mám eklektickou směsici oblíbených interpretů. Jsem ovlivněna několika žánry. Asi v šesti letech jsem si zpívala refrény písní, které se mi v raném věku líbily nejvíc. Hudba mě vždycky obklopovala, protože moje tety a strýcové jsou velcí hudební fanoušci. Měla jsem také to štěstí, že jsem prošla mnoha érami od 50. let až po 90. léta a další.

Moje první deska byla od skupiny The Move a jmenovala se Fire Brigade. Byla jsem velkým fanouškem Tamla Motown a také jsem milovala ranné SKA, soul, blues a funk. Pak jsem přešla na glam rock, prog rock a heavy metal. Neexistuje moc hudby, kterou bych neměla ráda.

Pokud mám správné informace, první koncert jste s The Belle Stars měly na Štědrý den roku 1980. Máš na tuto událost nějaké vzpomínky? Jaké písně vlastně tehdy tvořily váš repertoár?

Místo, kde jsme hráli, se jmenovalo The Merry Makers a já jsem se tak bála, že jsem mezi písničkami ani nic neříkala, protože jsem neměla zkušenosti. Navíc jsem se strachovala, že bych si nemusela pamatovat své texty. Vím, že jsem zpívala Iko Iko, protože to byla jediná píseň, kterou jsem uměla dokonale. Pamatuji si, že jsme ještě hráli Too Experienced, Hiawatha, Big Blonde a mnoho dalších. Celkem jsme odehráli devět písní.

Nedlouho nato jste podepsali smlouvu se Stiff Records. Jak k tomu došlo?

Měli jsme koncert v Dingwalls a byly tam snad všechny hlavní nahrávací společnosti. Stiff byla nezávislá firma a nám se moc líbil způsob, jakým pracovali. Měli jsme tam také mnoho našich přátel, a tak jsme šli k nim, protože toho s námi a s tím, jací jsme v té době byli, přeci jen měli více společného.

Jaké to bylo, být začátkem 80. let dívčí kapelou? V té době to přeci jen nebylo stále rozšířené, byly tady The Slits a další kapely, ve kterých holky hrály, ale kapel jen s holkami moc nebylo, mám pravdu? Byla to spíš výhoda nebo nevýhoda?

Řekla bych, že být v ženské kapele je vždycky výhoda, protože jich tolik není.

Nemrzelo tě, že větší úspěch v hitparádách jste zaznamenaly vlastně až po rozpadu, a sice když vaše cover verze Iko Iko zazněla jako ústřední píseň ve filmu Rain Man?

Jako kapela jsme měly poměrně dost úspěchů, a to mnohem víc v době, kdy jsme fungovaly, než po rozpadu. Ano, skladba Iko Iko se objeila ve filmu Rain Man, ale nenazvala bych to velkým úspěchem, i když jsme za to tehdy byly samozřejmě všechny velmi vděčné.

Ty jsi kapelu opustila ještě před jejím rozpadem. Jaké byly důvody?

Zcela běžné. Prostě hudební rozdíly a změny osobnosti.

Poté si nějakou dobu žila v Americe. Odešla jsi tam, aby sis vyřešila své problémy s drogami? Co jsi v Americe dělala? Věnovala ses dál muzice?

Odjela jsem tam, abych navštívila svou rodinu a přátele, a taky abych utekla od londýnské drogové scény. V Americe jsem se pak potloukala s přáteli, tvořila skvělou muziku, jezdila na turné se svou hudbou, dělala módní přehlídky a taky natočila videoklip k Rain Manovi.

Jak se stalo, že se skladba Iko Iko dostala do filmu Rain Man? A kde vzešel nápad k písni natočit onen známý videoklip?

Do filmu tu skladbu dostal někdo, kdo si myslel, že jsme obskurní kapela. Když zjistili, že jsem zpěvačka populární britské kapely a že žiju v Miami, obrátili se na mě z Hollywoodu, abych hrála v doprovodném videoklipu. To video byla taková směsice mých a jejích nápadů. 

Máš velice zajímavý životní příběh. I přes velmi traumatické dětství ses dokázala se životem porvat, ať už jde o tvé kreativní počínání na hudební scéně, nebo nalezení síly postavit se drogám. Co ti pomohlo najít v sobě takovou vnitřní bojovnici?

V průběhu let se stáváte filozofičtějšími, pokud jde o život a karty, které vám byly rozdány. Pátráte po smyslu života kvůli traumatu, které jste v dětství prožili. Přivádí vás to na cestu, po které se moc nechodí, a tam si uvědomíte, že každá zkušenost, kterou jste si prošli, měla svůj účel, a nejdůležitější je, jak na tento účel reagujete.

Když jsem se ponořila do svého nitra a pozorovala život vnitřním pohledem, dokázala jsem si uvědomit, že každá zkušenost, ať už byla špatná nebo dobrá, musela být taková, jaká byla, abych se stala tím, kým jsem dnes. Lékem pro mě byly knihy o svépomoci, které mě přivedly k mnoha formám uvědomění si života a jeho smyslu.

Také jsi napsala vlastní knihu Surviving The Storm. Bylo pro tebe psaní této knihy cosi jako osobní terapie?

V jistém smyslu ano, ale původně jsem si nekladla za cíl začít psát knihu, zvlášť když jsem většinu poznámek napsala při běhání na běžeckém pásu. Začalo to jako poznámky a pak mě jeden kamarád nakladatel požádal, jestli by si je mohl přečíst. Prohlásil, že v těch svých poznámkách mám knihu, což bylo zvláštní, protože totéž mi říkala i má intuice. Nabídl mi, že ji vydá... No, a zbytek je historie

Tvým posledním hudebním projektem je album Nothing Stays The Same, které jsi natočila ve spolupráci s Matem Sargentem. S Matem jsi už v minulosti pracovala na jeho projektu Sex, Drugs & HIV. Tehdy jste se seznámili, nebo už se znáte delší dobu?

Když jste na cestách, absolvujete mnoho stejných etap jako vaši vrstevníci. S Matem jsem se znala už nějakou dobu před projektem Sex, Drugs & HIV, protože jsme hráli na několika stejných koncertech a sdíleli spolu pódium. S Matem jsme přátelé odjakživa, účastnili jsme se spolu pouličních protestů, na kterých jsme hráli pro tisíce lidí, napsali jsme také mnoho dalších písní mimo tohle album.

Kdo přišel s nápadem na společné album?

Nemělo to být společné album, protože jsme původně chtěli nahrát asi jen tři skladby. Tehdy jsem si myslela, že bude Mat chtít pro album najít další umělce. Mat mi ale posílal skladby dál a nakonec z toho vznikla plnohodnotná spolupráce. Bylo to opravdu docela příjemné, protože jsem také mohla pracovat se svým starým kamarádem z labelu, Richardem Coppenem z Ten Pole Tudor, který vše s Matem dokončil ve svém studiu. 

Jak probíhalo vaše psaní? Měla jsi první text, ke které následně Mat udělal muziku, nebo tomu snad bylo naopak a ty jsi tvořila slova k Matově muzice?

K Matově hudbě jsem vytvořila texty a melodie. Takhle to dělám se spoustou lidí, se kterými píšu. Lidé mi posílají podklady a já jim posílám kompletní vokální melodii a text. Myslím, že Mat měl zcela jistě jasnou představu o tom, jak má album znít, protože je to v podstatě jeho nahrávka. Samozřejmě jsme s Matem velcí kamarádi a vždycky máme dvojí názor na to, jak bychom chtěli, aby vypadal výsledek, a jak by to mělo znít, ale Mat je v tomhle případě opravdu šéf.

Jak jste vybírali hudebníky pro tento projekt? Měl tuto část na starosti Mat?

Mat měl jasnou představu o tom, koho chce na albu mít a jaké budou jeho role. Všichni mají Mata rádi, protože se s ním snadno pracuje a je velmi kreativní, a tak má své lidi na dosah ruky.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? 

Mám jich příliš mnoho na to, abych je tady mohla všechny zmínit, ale jedním z nich je dokončit v tomto roce svou autobiografii a knihu poezie. Druhým pak je dokončit všechnu rozdělanou práci na poli hudby, jelikož mám mnoho nedokončených skladeb s jinými autory.

Máš nějaký sen, který by sis přála uskutečnit?

Ráda bych vedla kreativní umělecký projekt, který by zvyšoval vibrace tohoto světa a všech lidí v něm.