Jeremy Bolm (Touché Amoré): Vinyl beru jako součást umění

Kalifornská post-hardcorová smečka Touché Amoré není na českých pódiích žádným nováčkem. V září se vrátila poněkolikáté do Prahy a uvrhla Meetfactory do svého screamo transu jako nikdy předtím. Mix nabroušených kytar, vykřikovaných melodických linek spolu s rockovou přímočarostí servírují už Touché Amoré po deset let a k svému výročí si nadělili luxusní vinylovou reedici prvního alba, kterou kapela vydala pro svoje fanoušky jako poutavý umělecký artikl. Zpěvák Jeremy Bolm se rozhovořil nejen o debutu, který nahráli znovu v aktuální sestavě, ale i o svých textech na předchozí desce Stage Four, jež byly ovlivněny skonem zpěvákovy matky.

Čím je pro vás album …To The Beat od a Dead Horse natolik zásadní, že jste se k němu rozhodli vrátit? Nebo vydání souvisí hlavně s oslavou výročí?

Kapela funguje deset let, což bylo pro nás dostatečným důvodem, abychom znovu přetočili náš debut. Sestava prodělala několik změn. Měli jsme jiného kytaristu i bubeníka. Pak basák vyměnil svůj nástroj za kytaru a teď Elliot sedí za bicí soupravou. Rozhodli jsme se oprášit naše nejstarší písně. Pokud víš, že v kapele je správná chemie, což nyní je, mělo cenu ukázat, že nyní pracujeme mnohem lépe než předtím.

Srovnáním obou záznamů, které vyšly jako deluxe edice, si každý může vytvořit názor, v čem se staré písně v novém provedení změnily. Jak jsi ty spokojený z výsledku Dead Horse X?

Jak jsi říkal, je to na fanoušcích, aby poznali rozdíl. Dead Horse X vyjadřuje sílu naší současné sestavy, má rozhodně lepší zvuk, produkci i postprodukci. Původní album jsme nemohli obnovit v celé jeho kráse, ani fyzicky zremixovat, originály totiž zmizely, když se rozbil pevný disk. Lákala mě myšlenka, aby Elliot a Tyler měli možnost se s námi podílet na tomto díle a aby nahrávka zněla tak, jak hrajeme v posledních letech. Je tu daleko větší množství energie, za což můžou i naší kámoši Geoff Rickly (Thursday), Jeff Eaton (Modern Life is War) a hrdinové Zach Tuch nebo Kurt Ballou (Converge), kteří se na všem s námi podíleli a my jim skládáme velký dík. Nejdražší deluxe edice je pro naše nejvěrnější – 2 LP desky navíc zdobí foto kniha se 148 stranami o zrodu naší kapely…

Kapelu jste založili, když vám bylo okolo 20 let a nyní jste spolu 10 let. Cítíte tedy, že vztahy uvnitř kapely se změnily k lepšímu?

Jsem nejstarší ze všech. A cítím, že na rozdíl od ostatních se blížím ke čtyřicítce rychleji, než bych chtěl. (smích) Deska …To The Beat od a Dead Horse vznikla v jiném obsazení, jak už jsem říkal. Všichni jsme za posledních deset let toho zažili hodně, nabrali jsme dost zkušeností a poznali svět díky našemu životnímu stylu a cestování. Všichni máme vlastní perspektivy, které bychom jinak nezískali, přesto fungujeme na výbornou.

Deska Stage Four byla inspirovaná smrtí tvé matky. Stala se pro tebe hudba v tento moment tím nejlepším východiskem, jak se emočně vypořádat se ztrátou bližního?

Ztratil jsem matku, ne svého souseda. Ano, hudba vždy pomáhá. Něco takového si samozřejmě neseš po celý svůj život. Přimělo mě to podívat se na život z úplně jiné perspektivy – je kratší, než si myslíme, proto je důležité si určit priority, jichž chceš dosáhnout a které tě udělají o něco silnější. Čím dřív, tím líp.

Texty na Stage Four měly logicky velice intimní charakter. Máš představu, jakou cestou se vydáš jako textař Touché Amoré na další řadovce?

Nemám v plánu už psát o své matce. Je to minulost, s kterou jsem se po hudební stránce již vypořádal. Až to ze mě vyprchá, začnu s novou perspektivou. Platí u nás, že hudba je zde na prvním místě. Úmrtí moji mámy ale hodilo tehdy celý proces do jiné dimenze. V tu chvíli jsem si uvědomil, že kapela funguje jako moje rodina. Měli jsme předpřipraveny už čtyři písně, které ale spontánně samy od sebe ztmavly během nahrávání. Ostatní tušili, že deska bude hodně o nepříjemných věcech… Vyšli mi vstříc v mém zármutku, abych vše dostal ven ze sebe a pomocí naší platformy se to podařilo. V minulosti jsem písně často přepisoval, hrál si se slovy, tomu myslím dostojím i v budoucnu. Texty píšu většinou, když máme okolo šest písní už napsaných. Na Stage Four vznikly texty velice rychle, přestože to bolelo.

Čili do studia se chystáte v okamžiku, kdy je vše předpřipravené, nebo některé písně vznikají až na místě?

Do studia jdeme v okamžiku, kdy je vše připravené k realizaci. To ale neznamená, že nejsme ochotní experimentovat s materiálem přímo na místě. Pokud producent má nějaké návrhy, jsme jim zcela otevření. Samotný proces skládání je ale stejný jako na začátku. Napíšeme jednu nebo dvě skladby, pak si dáme od toho dva měsíce pokoj kvůli turné, a tenhle cyklus se opakuje.

Na Stage Four jsi zpíval o poznání melodičtěji než na předchozích počinech. Dead Horse X tě ale ukazuje opět jako křičícího zpěváka. Přesto posun v technice zpěvu je tu znát…

Stage Four je deska, na které jsem cítil určitou melancholii a rozpínavost. Tím, že bych víc „křičel“, bych sám k sobě nebyl spravedlivý. Samozřejmě ale jako kapela rosteme a já s ní, čili je logické, že nové písně nebudou kopírovat ty předešlé. To se projevilo i na Dead Horse X.

Když se ještě vrátíme k deluxe edici Dead Horse X, ví se o tobě, že jsi fanoušek vinylů. Mělo to vliv na výsledku celé reedice?

Určitě se dá hovořit o ambici i poctě tomuto formátu. Na začátku naší kapely byly CD takřka mrtvé medium. Když držíte v ruce vinyl, máte pocit, že je to poctivý kus umění. Umělecký aspekt je pro nás klíčový. Máme štěstí, že náš kytarista Nick je zároveň šikovný designer. Jsem rád, že se vinyl vrací a lidi chápou, že poslouchat hudbu přes telefon není to samé jako pustit si gramofonovou desku v celé její kráse.