Jime, patřím do tvé velké rodiny!

Pátého dubna tomu budou již dva roky, co celý muzikantský (a zdaleka ne jen ten rockový) svět postrádá jednu ze svých největších legend. Ale říká se (a v jedné slavné rockové písni se to i zpívá), že legenda nikdy nezemře – a já myslím, že v tomto případě to platí bezezbytku. Bude tu s námi navždy prostřednictvím svého výtvoru, kterému dal duši, vložil do něj kus svého srdce a vštípil mu jedinečný charakter. A milióny kytaristů po celém světě šíří jeho odkaz dál. Stačí již doplnit jen jeho jméno: Dr. James Marshall, OBE. Mezi muzikanty ovšem mnohem více známý prostě jako Jim. Jim Marshall, OTEC HLUKU.

Smutná zpráva o jeho smrti na většinu muzikantů působila jako blesk z čistého nebe. Jistě, 89 let je již řádně pokročilý věk, navíc se vědělo o neduzích, nemocech a prohlubujících se příznacích stáří, které Jima Marshalla v posledních letech sužovaly, ale stejně… taková zpráva fanouška zaskočí. Vždyť Jim Marshall byl opravdová legenda legend. Bez něho by obrovská spousta kytaristů nikdy nebyla tím, čím je dnes. Jeho jméno dalo název aparátům, které se staly doslova synonymem rockové hudby. Byl jedním ze tří velikánů, kteří dali rockové muzice charakter, tvar a zvuk. Ti další dva byli samozřejmě Leo Fender (kytary Fender) a Les Paul (kytary Gibson Les Paul).

Než si v krátkosti přiblížíme život Jima Marshalla a stručnou historii firmy Marshall (podrobné historii bych rád v budoucnu věnoval samostatný, několikadílný článek), dovolil bych si pár osobních vzpomínek na mé setkání nejen s aparáty této firmy, ale i nezapomenutelné setkání se samotným Jimem.


Se zesilovači Marshall jsem poprvé přišel do styku někdy v době dospívání, a to díky písni kapely Katapult. Každý jistě zná text: "... Jeviště zatím tone ve tmě, do které svítí rudé oči Marshallů..." Tenkrát jsem sice ještě jen mlhavě tušil, co to ty "maršály" vlastně jsou a jak vypadají, ale o nějaký ten rok později jsem se to již věděl zcela přesně. Zesilovače Marshall jsem "face to face" poprvé spatřil na akci s názvem Kytarová tvrz, která se konala v roce 1992, v nádherném prostředí pražské Chodovské tvrze. Jednalo se tenkrát o jakýsi nultý ročník pozdějších Hudebních veletrhů, kde už pak měly aparáty Marshall vždy své pevné místo. Tenkrát se k nám ale teprve začínali oficiálně distribuovat. Tam jsem měl poprvé možnost slyšet tyto legendární zesilovače pěkně zblízka a dokonce si na ně i chvíli zahrát. A hned jsem si jejich jedinečný zvuk, impozantní vzhled i charakteristickou vůni žhavících se lamp zamiloval. A miluji je dodnes.

Mým prvním zesilovačem od této legendy byl tzv. mikrozesilovač (Micro-stack) Marshall MS-2 o "výkonu" celých 2 W. Byl to samozřejmě tranzistor, ale i přesto... náznak onoho charakteristického zvuku tam prostě byl. Od té doby jsem veškeré dění u této značky sledoval a většinu jejich aparátů si minimálně alespoň osobně vyzkoušel. A snad o žádném nemůžu říct, že by nehrál. Každý model byl něčím jedinečný, zajímavý a přitom si v sobě nesl onen typický Marshall sound.

Asi nejčastěji jsem hrál na komba ze série Valvestate, která měla v předzesilovači lampu a konec byl naopak tranzistorový (tedy tzv. hybrid). Dnes už se tato řada nevyrábí a byla v podstatě nahrazena sérií MG a nejnověji zajímavou variantou této série nazvanou Carbon Fibre... vše už je ovšem toliko tranzistorové. Dalším mým oblíbencem pak byla 100W celolampová hlava, série 6100, model 30th Anniversary, tedy model vyrobený ke 30. výročí založení firmy; jednalo se o tříkanálovou, parádně vybavenou hlavu. Dodnes tato hlava zní velmi moderně a přitom nepostrádá ani ten správný vintage zvuk, který člověk od Marshalla čeká. A k zemi mě doslova přikovala i čtyřkanálová 200W hlava ze série Mode Four.

Neuvěřitelně nadupaná hlava – na nic hlasitějšího jsem snad v životě nehrál. K potenciometru Master Volume je zde potřeba přistupovat se značným respektem, jinak vás zvuk spolehlivě sestřelí z pódia, a ohulit to na maximum, je asi totální sebevražda. A nejen mému uchu také hodně lahodí i poměrně nová série Hand Wired. Jedná se o aparáty vyráběné pěkně "postaru", tedy žádné tištěné spoje, ale vše pěkně poctivě prodrátované. Tomu ovšem odpovídá i váha těchto aparátu a samozřejmě také cena.


Nyní bych rád zavzpomínal na osobní setkání s tvůrcem těchto vynikajících zesilovačů. S Jimem Marshallem jsem se setkal dvakrát, pokaždé na Mezinárodním hudebním veletrhu v Praze v letech 2005 a 2006. Přiznám se, že přestože málokdy mívám trému, před prvním setkáním s ním jsem ji měl obrovskou. Ale Jim Marshall, ačkoliv z něj vyzařovala pověstná britská noblesa, byl velice vstřícný, příjemný a ochotný, potřásal si s každým rukou, odpovídal na všetečné dotazy a podepisoval záplavu plakátů, fotografií a ba i pár zesilovačů, kteří si někteří nelenili "přitáhnout". On je sice jeho podpis natištěn na každém zesilovači Marshall už z továrny, ale mít na něm vlastnoruční originál, to je přeci jen jiná. Druhé setkání s ním bylo přátelské obdobně. Přestože fronta zájemců o jeho podpis nebrala konce, Jim se po celou dobu na každého usmíval a i přes postupující a jistě i dost bolestivou artritidu v rukou neodmítl žádnou podanou pravici ani levici.

Dále si alespoň ve zkratce přibližme životní dráhu Jima Marshalla a zatím jen tak letem světem i vývoj jeho zesilovačů. James Charles Marshall se narodil 29. července 1923 v Kessingtonu, v Londýně. V roce 1937, poté, co se vypořádal s vážným onemocněním, se přidal k jedné místní kapele jako zpěvák. V kapele ale po chvíli zjistil, že mnohem více než zpěv ho láká hra na bicí. Přesunul se tedy na bubenickou stoličku a dva roky studoval u Maxe Abramse hru na bicí. V roce 1949 si dokonce otevřel vlastní bubenickou školu a během několika let se stal jedním z nejvyhledávanějších učitelů hry na tento nástroj. (Ostatně i při návštěvě Mezinárodního hudebního veletrhu v Praze Jim Marshall neodolal a na stánku firmy Sonor na chvíli zasedl za bicí soupravu a všem, kdo měli to štěstí a byli v tu chvíli poblíž tohoto stánku, předvedl, že své původní "řemeslo" ještě zdaleka nezapomněl.)


Roku 1960 si v Hanwellu v západním Londýně otevřel svůj první obchod, zaměřený nejprve na bicí nástroje, ale postupem času svůj sortiment rozšířil i o kytary a zesilovače. Jim si totiž dobře všímal spoluhráčů bubenických zákazníků, kteří s nimi přicházeli do jeho obchodu a pídili se po novinkách v oblasti zesilovačů. A tak v roce 1961 začal ve své garáži na objednávku stavět menší PA systémy a reprobedny a také přemýšlel o zesilovači, který by kytaristům po všech stránkách vyhovoval. Svou koncepci opřel o stovky názorů, které ve svém obchodě slýchal a také o tehdy velmi populární (ale také velmi drahý) Fender Bassman 1959, osazený reproduktory 4 x 10". Oslovil odborníka na elektrotechniku Kevina Brana a začali vyvíjet první prototyp. Konečný výsledek představili světu v září roku 1962. Šlo o hlavu JMT 45 a reprobednu osazenou posléze tak proslulou kombinací reproduktorů 4 x 12" Celestion. A zrodila se legenda...

Od té doby se v nabídce firmy Marshall rok co rok objevují nové a nové modely a většina z nich získává časem patinu klasiky. Vyjmenujme si alespoň ty nejsignálnější řady – Marshall 1959 (1966), Master Volume (1975), velmi oblíbená JCM 800 (1982), jubilejní Silver Edition 2555 (1987), JCM 900 (1989), výroční 30th Anniversary 6100 (1992), JCM 2000 (1998), VS 2000 (2000), MG (2002), Mode Four (2003), Hand Wired (2005), výroční model JTM 45/100 (2005), Vintage Modern (2006), JVM 4 (2007), JVM 2 (2008) a nejnověji třeba vynikající podpisový model Yngwie Malmsteena YJM 100 (podpisových modelů má ovšem Marshall ve své nabídce hned několik, např. Super 100 JH – Jimi Hendrix, 2203 KK - Kerry King, 1959 RR – Randy Rhoads, 1987 XPW – Paul Weller, 1960 DM – Dave Mustaine, nebo AFD 100 – Slash). A je nutno dodat, že podpisové modely u Marshalla neplní jen reklamní roli, jak tomu někdy tak trochu bývá u jiných firem. Jim Marshall mezi takové obchodníky rozhodně nepatřil. Nedal prý totiž nikdy ani jediný zesilovač nikomu zdarma, a tím méně jen kvůli reklamě.

Ale věřte, že ať už vlastníte jakýkoliv zesilovač Marshall, je úplně jedno, zda máte za sebou celou zeď Marshallů a stáváte s ní na obřích pódiích jako velká rocková hvězda, nebo o své slávě jen sníte v přítmí pokoje a sedíte na zemi u malého kombíčka. Všichni totiž patříte do jedné velké rodiny. Do rodiny, která má naprosto jedinečný rodokmen a své pevné místo ve vývoji hudby. Do rodiny hrající na zesilovače, které výrazně podtrhují kytaristovu osobnost, jsou variabilní, spolehlivé, mají konkrétní tón, prostě a jednoduše... hrají. Jsou to jednoduše Marshally, jedny z nejlepších, nejprověřenějších a nejtypičtějších aparátů kytarového světa. To vám jistě potvrdí každý vlastník těchto zesilovačů.

A proto, díky Jime! Vaše aparáty vždy byly a budou srdcovou záležitostí, nesmrtelnou klasikou a neodmyslitelnou součástí rockové hudby...

Tagy: