Jinjer hrají proti srsti a přepisují moderní metal

Jinjer nevytvořili kompromis. Wallflowers je kontroverzním, vášnivým progmetalovým dílkem, které chce zažité postupy roztrhat na kusy. Chaos, kataklyzmatické kompozice, náznaky jazzu, death metalu a melancholického zpěvu; Jinjer se vyvíjejí, jsou melodičtější, zároveň ale o poznání surovější a agresivnější. Svoji zálibu v extravagantnějších zvukových polohách, groove kytarách a progresivních rytmech po vzoru Meshuggah rozvíjejí po vlastní ose.

Otvírák Call Me a Symbol progově i brutálně duní, dává dopředu tušit, že intenzita a kontrast chrapláku a melodických poloh bude hrát klíčovou roli po celou dobu alba. Jinak tomu není ani v následujícím tracku Colossus, drtivém zvukovém chaosu s temnou rytmikou. Že umí Jinjer napsat vskutku barevnou kompozici, v níž hluboké basové stopy, groovy kytary a Tatianino melodické frázování posunují sound kapely do harmoničtějšího světa, předvádí ve skladbě Vortex. Hravá Disclosure! klame svým refrénem. Hmatatelné napětí mezi hlubokými texty a zpěvnou melodií těží z momentu překvapení, stejně tak i finále v podobě písně Mediator, šíleného mixu dravých bicích, duálních vokálů a zběsilých kytar.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Špinavé riffy, bubenická mlátička Vladislav „Vladi“ Ulasevich, který odvádí neskutečnou práci, vokální intenzita či kladivový zvuk basy. Jinjer mají vlastní styl a ksicht. Něco málo si vzali od Meshuggah a Gojiry, svůj metalcore ale oživují dalšími vlivy (funky, jazz). Tajnou zvukovou zbraní Jinjer je obouruční basové poklepávání napodobující hru na klavír, o čemž se můžete přesvědčit na vlastní oči v pražském klubu Roxy 19. září 2021.

Jinjer – Wallflower

Napalm Records 47:21

Progresivní metalcore

90 %