Joe Bonamassa: Jsem Les Paul člověk až na kost

Kytarový virtuóz Joe Bonamassa patří k vyhledávaným kytarovým hrdinům současné doby. Jeho blues rock je plný oldschoolového šarmu i moderního aranžmá, tah na bránu je cítit z každého jeho akordu. Není ani divu, že svou hrou oslovuje taková esa jako Eric Clapton, Stephen Stills, či Joe Cockera nebo B. B. Kinga, kteří již zaklepali na nebeskou bránu. Bonamassa přiveze na koncert do Fóra Karlín 5. října, jehož partnerem jsou i kytary.cz, svoji nálož třaskavého blues a při té příležitosti ho frontman.cz také patřičně vyzpovídal.

Po dvou letech se vracíš do Prahy. Kdo tě bude tentokrát na turné doprovázet?

Se mnou pojede Anton Fig (bicí), Michael Rhodes (basa), Reese Wynans (klavír, varhany Hammond) a nově také dechová sekce - na trubku a lesní roh Lee Thornburg, Paulie Cerra na saxofon a Nick Lane na trombón. Zahrajeme jak nové skladby, tak staré osvědčené, vše pěkně na elektriku.

Vlastníš prý na tři sta kytar. Kolik jich s sebou bereš na turné?

Záleží na tom, jak mám zrovna postavený playlist a celou dramaturgii. Většinou ale beru s sebou deset až dvacet kytar.

Ptát se tě na to, jestli jsi jako součást show chtěl někdy rozmlátit kytaru na pódiu jako jiní kytaroví hrdinové, je asi bezpředmětné, že?

Nikdy. Každá kytara, kterou vlastním a beru na turné, má pro mě obrovskou cenu. Jsem sběratel a archivář a v tomto ohledu s nimi i tak zacházím. Kupuju si je a hraju na ně, protože pro mě něco znamenají. Nikdy bych je nezničil tímto způsobem.

Nejvíc si ceníš svého nástroje '59 Les Paul Sunburst - the "Holy Grail". Je to tak?

Styl hudby, který preferuju, je synonymem zvuku '59 Sunburst Les Paul. Keith Richards měl jednu takovou, Clapton na ni nahrál s Blues Breakers album Beano. Jimmy Page, Jeff Beck, Paul Kossoff a jiní, všichni hráli na Sunburst Les Paul. Na tyhle skvělé nástroje nahrály neskutečné věci a všichni také měli tohoto společného jmenovatele, kterým byl '59 Les Paul. Když si na ni jednou zahrajete, hned se chcete dostat napoprvé tam, odkud tenhle reálný zvuk původně pochází.

Máš v merku ještě nějakou vysněnou kytaru, kterou bys chtěl mít v rukou?

Vlastním mnoho dalších skvělých kytar z minulých dekád, než kdokoli jiný. Uvědomuju si to a jsem za to velice šťastný. Svůj sen jsem se splnil minulý rok, kdy jsem do své sbírky přidal ’59 Les Paul Burst “Carmelita”.

Jak to teď vypadá, nedáš dopustit na značku Les Paul. Přesto jsi ale překvapivě nahrál album Different Shades of Blue z valné části na Fender Stratocaster.

Vím, že si mě lidé spojují s Les Paul, a já jsem taky Les Paul člověk až na kost. Myslím, že Gibson dělá jedny z nejlepších kytar, a sám mám taky podpisové vzory. Ale taky mám rád zvuk velkého Stratocastera. Vykládej si to tak, že pro mě má klasický Les Paul neskutečný tón a klasický Stratocaster má ojedinělý zvuk na skoro všechno, co jsem kdy chtěl hrát.

Jak tě vůbec napadlo začít album Different Shades of Blue zrovna Hendrixovým riffem Hey Baby (New Rising Sun)?

Začalo to trochu jako sranda. Obvykle točíme na desku jen pár coververzí, v tomto případně jsem se rozhodl, že to budou jen původní skladby. Takže nakonec jsme si řekli, proč neudělat vtípek a neodstartovat album s malou ódou na Jimiho a jeho (ne)coververze? (smích)

Nedávno zesnul B. B. King, s kterým ses dobře znal. Jak moc tě jeho smrt zasáhla?

B. B. byl můj hrdina. Miloval jsem ho a hluboce respektoval. Bude vždy můj rádce a přítel. Letos v létě jsem dělal měsíční turné po státech s názvem Three Kings Tour. Vždy jsem ctil hudbu Alberta Kinga, Freddie Kinga a samozřejmě B. B. Kinga. Tohle jsme připravovali celý rok a jedno z mých největších zklamání je to, že B. B. nebyl naživu, aby viděl koncert na vlastní oči.

Hrál jsi také v superkapele Black Country Communion, která se po tvém odchodu rozpadla. Je nějaká šance, že byste se dali znovu dohromady?

Ne, to si fakt nemyslím. Miluju hudbu, kterou jsme vytvořili, ale skutečně jsem si jistý, že se už spolu znovu nesejdeme.

Jsi sólový hráč už dlouhou dobu, osobně mě překvapilo, že ses stal členem této formace. Bylo to pro tebe těžké být součástí klasické kapely, kde o muzice rozhodují čtyři rozdílné osobnosti?

Bylo to jiné, protože zde jsem byl „jen“ hráč na kytaru a nezpíval jsem tolik za mikrofonem. Naším frontmanem byl Glenn Hughes a jeho hlas je zkrátka úžasný. Je to hříčka přírody. Spolu jsme hráli jiný typ hudby, než jaký dělám se svoji kapelou. To taky byla skvělá příležitost, jak načerpat nové zkušenosti a zůstat kreativní.

Poslední otázka: jaké jsou tvoje nejbližší cíle po turné?

Dokončujeme práce na novém albu, které vyjde příští rok a jak jinak, budu zase na cestách se svoji kapelou!