Joe Brown: Krásné, ale pro rock´n´roll nepoužitelné

Žádný muzikant určitě nezapomene na den, kdy vzal poprvé do ruky kytaru a opřel se do strun. Jak na takový moment ale vzpomínají hrdinové rocku, jazzu, blues nebo metalu, pro které se tenhle nástroj stal součástí jejich osobnosti? Přinášíme osmý díl našeho seriálu, kde se o svou vzpomínku podělili Joe Brown nebo Phil Collen.

Joe Brown – Home made guitars

"Koupil jsem ji za libru v hospodě svý mámy, kde jsem vyrůstal. Jednu sobotu tam přišel chlap s kytarou a chtěl se jí zbavit. Nepamatuji si, co to bylo za model, ale měla spoustu podivných knoflíků na sobě. Pak jsem vyzkoušel různé typy Fendera, Gibbsona a Höfnera – byly sice krásné na pohled, ale pro rock´n´roll naprosto nepoužitelné, protože byly podomácku vyráběné. Já nevím, co se nimi stalo. Asi se rozpadly."

Phil Collen (Def Leppard) – Kytara za odměnu

"K šestnáctinám jsem dostal levnou verzi Gibson SG. Pořád ji mám. Můžete ji vidět na mých webových stránkách. Otravoval jsem mámu s tátou natolik, až mi konečně koupili."

Kris Coombs-Roberts (Funeral For A Friend) – Fakírem k metalu

"To mi bylo tak dvanáct let. Ukecal jsem svého tátu, aby mi koupil kytaru. Jenže on měl pocit, že ztratím o ni hnedle zájem, tak mi koupil hroznej krám. Měla černě nalakovanej hmatník a pražce byly tak vysoké, že jsem na ni mohl hrát jako na sitaru a všechno znělo děsně falešně. Fakt netuším, jak to ty fakíři dělaj. Byl to něco příšernýho."

Todd Rundgren (producent a muzikant) – Škola rocku

"Byla vyrobená v Japonsku nebo Koreji – akustika s ocelovými strunami. V té době mi bylo sedm nebo osm a dostal jsem ji jako součást tříměsíčního výukového kurzu v místním obchodě s hudbou."