John Abercrombie: Jazzový workoholik mezi tradicí a avantgardou by dnes slavil 80
Právě dnes by oslavil osmdesátiny velmi osobitý, produktivní, i když možná trošku ve stínu jiných kolegů stojící jazzový kytarista John Abercrombie. Jeho diskografie čítá kolem šedesáti titulů, na nichž působí jako leader, plus ne méně než stovku nahrávek, na které byl přizván jako výrazný sideman. Abercrombie se celý život pohyboval mezi tradiční jazzovou kytarovou hrou a avantgardními směry, pracoval s freejazzovými východisky a experimentoval s kytarovým syntezátorem. Zemřel před sedmi lety na srdeční selhání, bylo mu pouhých dvaasedmdesát let.
Co je na Johnu Abercrombiem zajímavé z našeho hlediska, je jeho spolupráce s českými hudebníky, respektive s hudebníky českého původu žijícími v zahraničí. Patrně neexistuje žádná další jazzová hvězda, která má v portfoliu úzkou spolupráci se všemi třemi nejslavnějšími českými jazzovými exulanty. S klávesistou Janem Hammerem na konci šedesátých let v New Yorku dokonce bydlel, a tak není s podivem, že s ním a s bubeníkem Jackem DeJohnettem v roce 1975 natočil svůj debut Timeless pro prestižní label ECM, jemuž – navzdory práci i pro jiná vydavatelství – zůstal věrný po celý život.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byl členem Abercrombieho kvarteta další hudebník s českými geny, kontrabasista George Mraz. Natočili spolu tři alba plus jedno triové, a párkrát se k sobě vrátili ještě v dalších etapách svých kariér. A Abercrombieho životem prošla i další světově proslulá osobnost takzvané české kontrabasové školy, Miroslav Vitouš. S ním se sice nesetkal ve studiu, absolvovali spolu však jako komorní duo několik koncertních turné, zastavili se i v Praze. Na svá čtyři alba přizval Abercrombieho také český kytarista Rudy Linka a výtečnou nahrávku Tales v roce 2008 nahrál kytarista s Robert Balzar Triem.
Prvním žánrem, který John Abercrombie bezmezně miloval, byl rock'n'roll. To ale trvalo přesně do doby, než uslyšel svoje první jazzové album v životě, kterým byla deska kytaristy Barneyho Kessela. V deseti letech se začal učit na kytaru, po střední škole nastoupil k řádnému studiu na bostonskou Berklee a jeho idoly se stali další klasikové jazzové kytary Jim Hall a Wes Montgomery, posléze George Benson a Pat Martino. První hudba, kterou hrál Abercrombie profesionálně, přitom byla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let módní fusion. Nestával na pódiu s žádnými ořezávátky, jeho sparing partnery byli třeba bratři Breckerové nebo Billy Cobham, Abercrombie ale rychle vycítil, že jeho cesta vede jinudy.
Zásadní bylo setkání s Jackem DeJohnettem a s vydavatelstvím ECM. Právě pro ně začal točit svoje jazzová sólová alba, ale také desky v podstatě freejazzové kapely Gateway, kterou založil s DeJohnettem a basistou Davem Hollandem. Od té doby se pohyboval v té nejvyšší společnosti. Koncertoval a natáčel třeba s Ralphem Townerem, Johnem Scofieldem nebo Paulem Bleyem. Na konci osmé dekády mu učaroval kytarový syntezátor, s nímž se na čas vrátil do časů koketérie s fusion žánrem.
Častými partnery posledních let Abercrombieho tvorby byli američtí avantgardní hudebníci z okruhu takzvané downtown scény jako houslista Mark Feldman nebo bubeník Joey Baron. Zůstal věrný svému nekompromisnímu pohledu na jazz, který pro něj byl živoucí měňavý organismus, jenž lze nahlížet z mnoha stran, a kytaristu soudě podle jeho nahrávek vysloveně vzrušovalo cestovat mezi jednotlivými přístupy, jejichž vyjadřovací prostředky dokonale ovládal. Dílo, které zanechal, je vlastně svou velikostí a rozmanitostí ohromující, a rozhodně stojí za to si na ně udělat trochu času.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
