John Carpenter potřetí úspěšně vkročil do stejné hudební řeky

Hororová filmová osobnost první třídy, americký režisér John Carpenter nakopl svojí hudební část osobnosti tak intenzivním způsobem, že během šesti let vydává už třetí album zaplněné hudbou, kterou stvořil primárně pro prezentaci na pódiu. Jeho třetí třetí díl ságy Lost Themes znovu míří do temného elektronického světa, který počal budovat doprovody vlastních filmů už před více než čtyřmi dekádami.

Bylo to velké překvapení, když v roce 2015 vydal nezávislý label Sacred Bones Johnu Carpenterovi album Lost Themes, které nebylo primárně určeno pro doprovod vlastních pohyblivých obrázků. Krok navíc přišel v tu pro režiséra nejpříhodnější dobu. Právě před pěti lety poprvé výrazněji hudební svět zachvátila mánie synthwave, to znamená vlna temněji laděné analogově elektronické hudby, která výrazným způsobem vychází z hudební i vizuální estetiky syntetických experimentů první poloviny 80. let. Byly to dnes mimořádně úspěšné projekty jako Perturbator, The Midnight nebo Carpenter Brut, které na hudebním odkazu Jean-Michela Jarreho, Vangelise nebo právě Johna Carpentera postavily své vlastní nápady. Když tedy ve stejnou dobu přišla náhle se svou trochou do mlýna sama ikona žánru, strhla se nečekaná mela. Johna netušený zájem vyslal v necelých sedmdesáti letech na první hudební turné a tehdejší impulz dodnes přehodil výhybku v umělcových prioritách, kdy v životě stále aktivního filmaře má dnes zásadnější slovo právě hudba.

Carpenter hudbu téměř vždy skládal se spolupracovníky. V osmdesátých letech s Alanem Howarthem, dnes jsou pro něj hudební partneři, kdy na hudbu primárně upírá svou pozornost, možná důležitější než kdy předtím. Jsou jimi jeho syn Cody Carpenter a kmotřenec Daniel Davies, jinak též syn kytaristy The Kinks Davea Daviese, se kterým dříve John také spolupracoval. Právě tato trojka stojí i za třetím dílem Lost Themes, který dostal podtitul Alive After Death. Už názvy skladeb jako Dripping Blood, Cemetary nebo The Dead Walk jasně napovídají, že hororová témata jsou pro starého pána stále inspirativním středobodem. A i na nové desce John Carpenter znovu dokazuje, jak je jeho svět jedinečný. A to nejen ve své originalitě, ale také komplexnosti vize, která neměla pouze obrazovou, ale souběžně s tím i vhodně korespondující hudební podobu. Horory v jeho podání nešokují, netlačí na pilu neustálým vřeštěním, ale jejich doménou je DIY estetika a maximálně zatěžkaná, postupně budovaná atmosféra. A přesně taková je i Carpenterova hudba. Melodická, ale citově nepřepjatá, ve své instrumentální podobě popově melodická, ale na druhou stranu i minimalisticky úsporná. Vždyť trojice si na desce vystačila pouze se analogovou elektronikou, bicím automatem a elektrickou kytarou! 

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Nové album pro dlouholetého fanouška Carpenterovy hudební tvorby nepřináší nic zásadně nového. Co posluchač vycítí už z prvních taktů, je nečekaná sevřenost hudebního obsahu alba. „Známe po letech spolupráce navzájem dobře své silné a slabé stránky. Dokážeme už komunikovat beze slov, a proces je nyní jednodušší, než tomu bylo na začátku. Dospěli jsme,“ pochvaluje si letos 73letý předák. Hned úvodní Alive After Death překvapuje svou úderností, kterou známe spíš od mladších následovníků. Křehká Dripping Blood je napuštěna nenápadným westernovým feelingem, The Dead Walk je zajímavým průmětem kraftwerkovské rytmiky, gotických varhanních motivů a rammsteinovsky riffované kytary, závěrečná Carpathian Darkness je naopak jímavým dialogem mezi čistým klavírem a naopak výrazně melodickou kytarou. Syn profesora hudby nepřešel s třetí kolekcí Lost Themes do pro něj neznámých končin, v těch „svých“ se ale pohybuje tak invenčně, že mu to ani zavilý nepřítel nemůže mít za zlé. A teď by to zas chtělo nějaký film...

John Carpenter – Lost Themes III: Alive After Death

Sacred Bones, 2021, 40:27

synthwave, temná elektronika s retro hororovým feelingem

75 %