Josh Middleton, Zdroj: youtube.com

Josh Middleton a architektura svatého pekla

Rok 2009. Svět zažívá finanční krizi, nejnavštěvovanější sociální sítí je Myspace a prodeje nosičů setrvale klesají na stále nová historická dna. Za všudypřítomné nejistoty a deziluze hudební průmysl vsadil na model příliš osvědčený na to, aby zkrachoval. Nostalgie vynesla na vrchol Adele, retro indie hoblovačky i osmdesátkový thrash. Zhruba v téže době se totiž v portfoliu Nuclear Blast Records objevují Sylosis a s nimi pozdější kytarista The Architects Josh Middleton.

„Základem našeho zvuku je oldschoolový thrash ze San Francisca. Neladíme nízko a nehrajeme breakdowny. Do naší muziky zahrnujeme spoustu různých metalových stylů a textur a taky rádi všechny naše skladby děláme hodně epický. Máme rádi progresivní, brutální a melodické prvky.“
(Josh Middleton o debutovém albu Conclusion of an Age)

Kariéra kapely z britského Readingu byla od debutu úzce provázaná s velkým vydavatelstvím a později i s nejmenovaným výrobcem bylinných likérů. Možná proto před patologií kapitalismu (vojensko-průmyslový komplex, jaderný holocaust, reaganomika), které je pro thrash ze San Francisca typická, utíkaly do abstraktnějších vizí zkázy lidstva.

Na rozdíl od revivalů Evile nebo Warpath ale odmítli udržovat památku žánru přizabitého Černým albem. Kapelník, kytarista a později i vokalista Josh Middleton dost pochytil od vzmáhajících se kytaristů z youtubu. On a především jeho mimořádně náročný, přitom účelný a velmi melodický shredding se staly hlavním tahákem Sylosis. A Empyreal jedna z nemnoha thrashových stálic v tabulaturách pokojových djentlemanů.


Závratná kariéra kapely ale začala po roce 2013 upadat. S ohledem na trvalé zdravotní následky dopravní nehody z 25. listopadu 2013 kapelu opustil dlouholetý bubeník Rob Callard (2014). Dva roky na to odešel také sám Middleton do The Architects. Skoro roční záskok za kámoše a kytaristu Toma Searla, který roku 2016 podlehl rakovině kůže, se totiž změnil v řádné angažmá.

Sam Carter, vokalista The Architects se po poslední štaci toho roku v londýnské Brixton Academy sice tvářil „jako by tohle dělal naposled“, jedna z největších metalcorových kapel v Británii ale ztrátu člena rodiny (Tom Searle byl dvojče bubeníka Dana Searla) přeci jen překonala. Loňský, beznadějně vyprodaný návrat na pódia, jednodenní koncert v londýnském Alexandra Palace pro deset tisíc diváků byl největší, jaký kdy The Architects jako headlineři odehráli. Mimochodem, kapela podporující feminismus a veganství oslovila šéfa labouristů a bývalého odboráře Corbyna, jestli by před show jako na Glastonbury nepromluvil. Nápad však nakonec zazdili sami labouristé.


Také album Holy Hell, které se s výjimkou Doomsday nerecyklovalo žádný starší Tomův nápadů, respektovaná hudební média jen chválila. Kerrang! psal o „kulervoucí, děsivě skličující a emocionální devastující nahrávce“. Dave Stewart ze serveru Punktastic zase, že „udělat něco tak impozantního z tak příšerné situace je obdivuhodné“. Příznivějších kritiky si nahrávka o hodnotě bolesti a způsobech, jak ji zpracovat a vyrovnat se s ní ani nemohla přát. Na obojím samozřejmě má lví podíl Middleton a jeho okamžitě rozpoznatelné příspěvky.

Chcete-li si ho zeptat, jak se hraje s velkou kapelou poznamenanou tak obrovskou ztrátou, pochytit pár technik nebo jen okouknout gear od ESP, zastavte se na letošním Festiwallu. V pátek 6. září od 19.45 hodin tam povede workshop a těšit se můžete i na koncert.