Johnny A. a jeho gear na turné s Yardbirds

Bostonský kytarista a skladatel s řeckými kořeny John Antonopoulos, známý spíše pod přezdívkou Johnny A., se na hudební scéně pohybuje už od sedmdesátých let a jeho styl kombinující prvky rocku, funku, blues a jazzu mu zajistil nejen přízeň fanoušků a hudebních kritiků, ale také mnoho následovníků z řad mladších hráčů.

Koncem 70. let se Johnnyho hra inspirovaná Dannym Gattonem, Jeffem Beckem nebo jazzovým velikánem Patem Martinem stala nosnou součástí kapely The Street, s níž objížděl kluby v Bostonu a předskakoval i v té době už plně etablovaným Aerosmith.

V 80. letech je členem formací Hidden Secret a Hearts On Fire a spolupracuje s muzikanty od Carlose Santany, s bubeníkem z Creedence Clearwater Revival, klávesistou z Derek and the Dominos apod. V tomto období se věnuje také studiové činnosti a to jako producent, kytarista i autor, což potvrzují nahrávky Petera Wolfa, Stu Kimballa, Jimmyho Weba a mnoha dalších

V roce 1999 se vydává na sólovou dráhu a výsledkem jsou zatím tři studiová alba – Sometime Tuesday Morning (1999), Get Inside (2004 – vydáno u labelu Steva Vaie Favored Nations), Driven (2014), singl Sleight Ride (2002), live CD/DVD One November Night z roku 2010 a také instruktážní video Taste, Tone, Space.

V roce 2015, pár měsíců po vydání dosud posledního CD, dostal Johnny A. nabídku hostovat na koncertech obnovených The Yardbirds a kooperace s britskými veterány se nakonec protáhla na tři roky. K letošní letní severoamerické šňůře této kapely se také vztahuje popis Johnnyho nástrojovky, která se samozřejmě v některých aspektech liší od standardních verzí jeho pódiového gearu.

Kytary

Johnny A. používá od roku 2003, kdy se stal firemním hráčem Gibsonu, především svůj pololubový model, ale na zmiňovaném turné Yardbirds, které obsahovalo i řadu skladeb nahraných s pomocí fuzzu, upřednostnil do pozice hlavního nástroje speciálně upravený Gibson Les Paul Jr. Masivní korpus Juniora si podle jeho názoru rozumí s tímto zkreslením o trochu více než kytary s dutým tělem.

Zakázkový kousek vyrobený v Custom Shopu má na rozdíl od sériové verze ergonomičtěji řešený spoj těla a krku s pohodlnějším přístupem k vyšším polohám hmatníku a frézované hrany korpusu. Prototyp s pracovním označením JA JR TV Gold v transparentním zlatém laku je osazen kobylkovým single-coilem P-90, jednoduchou kobylkou wraparound a vintage ladicími strojky.

Jako druhý nástroj byl využíván novější Epiphone Ltd. Ed. Johnny A Custom Outfit v odstínu Sunset Glow, který je finančně dostupnější replikou Gibsonu Johnny A Signature v ceně cca 6 300 dolarů. Verze z produkce dceřiné značky má mahagonovou zadní desku a luby, top z plamínkového javoru, ebenový hmatník, dvojici PAF humbuckerů Gibson 57 Classic s magnety Alnico II, pevnou kobylku ABR-1 a vibrato Bigsby B70.

Na kytarách byly většinou nataženy struny D’Addario NYXL 1046, u vybraných partů hrál podstatnou roli slide Dunlop 212 Pyrex z odolného borosilikátového skla a elektronický "smyčec" Ebow Plus MKII dodávající tónu nekonečný sustain.

Komba

Pro tuto šňůru odložil Johnny A. své oblíbené a dnes už nevyráběné, stowattové tříkanálové kombo Marshall 6101 30th Anniversary 1x12, Marshally Bluesbreaker, Super Lead nebo preampy JMP1 a rozhodl se pro dvě starší komba Vox AC30 Top Boost 2x12 zapojená do sterea, u nichž využíval především kanál Brilliant.

Efekty

Malý pedalboard od firmy Temple Audio obsahuje Xotic Wah, custom verzi zkreslovače Analog Man Tone Bender (modifikace David Main), upravený fuzz Analog Man Mk IV Sun Bender, Xotic SL Drive, EP Booster od stejného výrobce a pro modulace, reverby nebo delaye sloužil multiefekt Eventide H9 s externím přepínáním Barn3 OX9.

Pedály byly napájeny distributorem Voodoo Lab Pedal Power 4x4 s výjimkou fuzzů, jimž energii dodával Vertex Battery Power Supply Box, což je krabička se čtveřicí 9V baterií, identickým počtem samostatných (galvanicky oddělených) barelových výstupů a vstupem 9V adapteru.

Tento systém umožňuje oproti DC napaječům dostat ze starších overdrivů, distortionů, fuzzů či kvákadel muzikálnější tón s příjemnými výškami a kompresí. Podobné řešení preferují u svých zkreslovacích krabiček např. Eric Johnson, Scott Henderson, Michael Landau nebo Josh Smith, kteří dané typy efektů "krmí" většinou levnými uhlíkovými bateriemi, jež se v tomto případě ukázaly jako optimální volba.