Johnny Depp hledá útěchu v Beckově virtuozitě
Herec Johnny Depp plnil posledních pár měsíců titulní stránky bulvárních i seriózních médií, když se dramaticky obhajoval u soudu před zraky celého světa. Ne náhodou tedy vychází jeho album 18 s famózním kytaristou Jeffem Beckem, natočené již před dvěma lety, právě teď. Nesourodé spojení stárnoucích rockerů je ale kauzou, na kterou Hollywood ještě nezapomněl, výrazně ovlivněno.
Johnny Depp si to načasoval dobře. Ať už by dopadl v soudním procesu jakkoli, rock'n'roll na něj měl dle jeho vyjádření vždycky terapeutický zážitek. A ten nyní zjevně potřebuje jako sůl.
Kontroverzní herec se s kytarou v ruce ukazuje už pěknou řádku let. Sem tam si zahrál v kapele Marilyna Mansona (jehož jeho divoká minulost pronásleduje u soudu také), založil superkapelu Hollywood Vampires, do níž zlanařil velikány zpěváka Alice Coppera a kytaristu Joea Perryho z Aerosmith, a nyní jde s kůží na trh s albem 18.
Už název desky vyvolává spoustu otázek, a to opět v souvislosti s úspěšným soudním procesem proti jeho exmanželce Amber Heard. Opěvování esence vlastního mládí a rockabilly (viz obal desky) se rozchází s interpretací coververzí, které dvojice leckdy překroutila do brutálního aranžmá.
Skladba Venus in Furs (Velvet Underground) o sadomasochismu je přepracována do goth metalu, plíživě gradujícího do robotické hrůzy. Coververze Death and Resurrection od Killing Joke má v podání Deppa/Becka až schizofrenní charakter, v němž hrozba a nebezpečí jako by korespondovalo se zmiňovanými právními tahanicemi. Svou zmučenou duši odhaluje Depp v Lennonově Isolation, epickém finálním tracku přebujelého aranžmá.
Na druhou stranu je tu řada skladeb, v níž prim hraje právě Beckova kytarová virtuozita. Nekonfekční blues vzdává upřímný hold originálům. Beckovo sólo v otvíráku Midnight Walker (Dave Spillan) ještě více vyniká oproti nejapnému synth-folkovému aranžmá, téma osamělosti je hnáno dopředu kytarovým doprovodem v Let It Be Me (The Everly Brothers) nebo ve Stars (Janis Ian).
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Jeff Beck je rozhodně organický muzikant, který s kytarou Fender Stratocaster kouzlí neskutečné smyčky. Ve hře používá pouze techniku palce s prsty, kterou zdokonaluje, hraje si s výškou tónů, záměrně mate tremolem a improvizuje s laděním strun.
Přestože Depp disponuje apatickým vokálem, jenž spíš náladově vrčí nebo monotónně promlouvá, je herec zdatným hráčem na bicí i kytaru, ba i skladatelem (píseň This Is A Song For Miss Hedy Lamarr je nakonec nádherná balada). S vrozenou jemností doplňuje Beckovy bručivé riffy, muzicírování si užívá a plní si svůj mladistvý sen. O tom nakonec ale album 18 je.
Jeff Beck, Johnny Depp – 18
Deuce Music, 55:16
Rock
60 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
