Jonáš Zbořil: Česká hudební scéna se rozvíjí, roste u nás multižánrovost

Jste v obraze, co na hudební scéně zrovna frčí? Můžete se inspirovat různými hitparádami. Zajímá vás přímo mladá česká scéna, nebo rovnou patříte k začínajícím muzikantům toužícím se prosadit? Jednou z možností je Startér Radia Wave. S Jonášem Zbořilem, hudebníkem, básníkem a současně jedním z moderátorů tohoto pořadu, který je otevřený všem žánrům, jsme se bavili o vývoji Startéru, jeho cíli, ale i dramaturgii nebo úspěšnosti v hledání nových talentů. Jak totiž sám říká, pořád je to soutěž, ale zároveň možnost poznat českou scénu plnou zajímavých interpretů. 

Co tě aktuálně baví ze startérovské hitparády na konci února?

Hitparádu moderuji od roku 2013 a musím říct, že zatím je letošní rok silný a baví mě velká spousta věcí. Nemám jednoho top interpreta, ale hned několik. Například Silk Touch od Ellie Dandelion, novodobý soundtrack k filmu Drive. Dále práce dvou devatenáctiletých kluků Emotionally Spoonfed s názvem Lila’s Lullaby nebo třeba avantgardně-experimentální R&B s českým textem Mihotají od Fæ Bestia. Letos máme dobrých tracků mnoho.

V porovnání s minulými ročníky máte tedy vzestupný trend kvality?

Nevím, proč se tak děje, nedokážu situaci vysvětlit, nicméně je pravda, že jsme vždycky měli dost kvalitní hudby, ale s přibývajícími roky pořadu se to množství příjemně zvyšuje.

Co je hlavní myšlenkou Startéru, pořadu na veřejnoprávním rádiu?

Jeho úkolem je zvyšovat povědomí o tom, co vzniká v podhoubí české hudební scény. Snaží se nacházet zajímavé hudební projekty a pomoci jim rozšířit množství fanoušků nebo alespoň přinášet soutěžní prostředí a konstruktivní kritiku. Nelze si ale představovat, že si začnou vydělávat sama na sebe hudbou, takový vliv nemáme. Ale dobré a zajímavé projekty posíláme hrát na Pohodu, Besedu u Bigbítu, zveme si je na večery u Stalina během léta nebo live sessions Radia Wave. Vítězné kapele pak každý rok pomáháme natočit a zprodukovat jeden skvělý singl.

Zůstává pořad od samého začátku stejný? Nebo se někam posunul?

Myšlenka je stejná, ale mění se způsoby, jakými kapelám pomáháme. Dříve jsme vítězům dávali peníze na nahrání alba, od toho jsme ale ustoupili. Myslím si, že dnes málokdo poslouchá celá alba, větší zásah u začínajícího interpreta má jeden kvalitní song než dlouhé, průměrné album. To je asi největší a nejlepší změna, která se udála.

Co se změnilo s příchodem tvého kolegy, Jakuba Kaifosze, v roce 2018?

Svým způsobem moc změn nenastalo. Předešlý kolega se jmenoval taky Jakub, takže bylo super, že mi v tom kluci neudělali zmatek… Jakub Johánek (bývalý moderátor Startéru před Jakubem Kaifoszem, pozn. autora)  má velký přehled o tom, co kdo dělá, jaký producent se zaměřuje na jaký žánr, kde dobře mixují a podobně. Navíc i technicky je zdatný, často zvučil naše live sessions do vysílání. Kuba Kaifosz je zase šikovný jako producent, nabízí kapelám jiný pohled, kam s hudbou směřovat, a umělecký růst. Myslím, že pomohl vyšvihnout se Good Times Only, kteří vyhráli v prvním Kubově ročníku 2018. Rozhodli se svůj vítězný singl natočit právě s Kubou a ve spolupráci pokračují, na kontě mají i celou desku. A v neposlední řadě bylo velkou změnou i „nehledání“ interpretů. Dříve jsme brouzdali napříč hudebními fóry a weby, odkud jsme vybírali zajímavé písně a nasazovali je do hitparády. To bylo zábavné a zajímavé, ale teď už jenom spoléháme na naši e-mailovou schránku.

Máte během vysílání rozdělené role? Je z vás někdo hodný a někdo zlý? Někdo pragmatik a někdo třeba filozof...?

Dopředu rozdělené to nemáme, ale Kuba je upřímný a já více shovívavý. Pořád ale jedeme v rovině zábavy.

Proč jste do pořadu jako porotce přizvali Anetu Martínkovou známou jako Margo, Emmu Smetanu a Dominika Zezulu?

Od začátku je v pořadu porota, která se střídala, většinou jednou za dva roky. Bývají to lidé, o nichž si myslíme, že je zajímá, co se na české scéně děje a zároveň mají dostatek zkušeností, s pomocí nichž mohou jednotlivé projekty ohodnotit a přinést motivaci nebo konstruktivní kritiku. Měli jsem Moniku Načevu, Jakuba Königa ze Zvíře jménem Podzim, Aid Kida, Žofii Dařbujánovou, Alberta Černého… Co se týče té letošní sestavy, tak Emma Smetana má zkušenost s českým mainstreamem a alternativním popem. Dominik Zezula je výborný písničkář, který dobře pracuje s textem a Aneta Martínková je mimo jiné skvělá hudební producentka.

Je pro vás směrodatná poslechovost? Měníte podle ní svou dramaturgii?

Určitě ne. Samozřejmě je to určitý ukazatel, nicméně zůstává stejný nebo se zlepšuje, rozhodně neklesá. Spíše se zaměřujeme na množství přihlášených singlů a hlasů od posluchačů v hitparádě, díváme se na kvalitu a zajímavost písní. Poslechovost je pouze pro lehkou orientaci, která nám ale zatím říká, že to asi děláme dobře.

Roste v posledních letech množství hlásících se interpretů?

Řekl bych, že to číslo zůstává přibližně stejné, s pozvolným růstem. Větší zájem se ukázal s příchodem Jakuba Kaifosze, což může souviset i se změnou cen a pravidel.

Bývají v hitparádě mezi jednotlivými hudebníky tvrdé souboje o hlasy posluchačů?

Většinou je to dost vyrovnané. Spíše až finálová kola jsou drsná. Pro nás moderátory to ale není až tak podstatný. I zajímavé singly na chvostu hitparády se snažíme zařadit do vysílání Radia Wave, zveme si je během letních měsíců do studia, pořádáme jim koncerty na pražském Stalinu a posíláme je na festivaly jako jsou Beseda u Bigbítu nebo Pohoda. I přes to, že je to soutěž, tak stále myslíme na kvalitu a dále s ní pracujeme.

Nebylo by možná lepší nechat hodnotit soutěžící pouze porotou? Co když nějaký interpret vyhraje jen díky svému velkému počtu fanoušků, oproti někomu, kdo jich ještě tolik nemá?

To není naše práce. Nejsme hudební škola. Pořád jsme taky rádiový zábavní pořad, je důležité chápat balanc mezi kvalitativní a soutěžní částí. Stejně tak nemá cenu kritizovat třeba Česko hledá superstar, které je primárně o zábavě, ale částečně pomáhá objevovat nová jména a dává příležitosti mladým zpěvákům. Určitě se u nás najdou nevýhody s tím spojené, ale je to tak nastavené. Několikrát se mi zalíbil nějaký singl, který ale u posluchačů asi tolik nezafungoval a z hitparády vypadl. S výsledkem nic neudělám, ale dobré kapele stejně umím zařídit koncert, doporučit ji dál. A to vlastně není málo. Myslím, že třeba koncert pod hlavičkou Radia Wave je pro dobré kapely docela fajn možnost, jak se ukázat.

Jaká je dramaturgie pořadu? Máte nějaká pravidla, podle kterých vybíráte singly nebo začínající hudebníky?

Dlouhých osm let jsme řešili, co je začínající interpret, a došli jsme k závěru, že se nebudeme pouštět do žádných definic, protože bychom z toho vždy někoho nechtěně vyškrtli. Začínající kapela může hrát deset let, a přitom nezažít hudební zkoušky dospělosti jako vydání desky nebo pořádný koncert. Zároveň ale můžeš vydat tři desky a být stále na hudebním startu. Tak proč se svazovat definicemi? Jedinou hranicí je věk, což odpovídá i naladění Radia Wave, které poslouchá mladá populace, zhruba ve věku šestnáct až třicet, pětatřicet let, a z níž navíc songy přichází. Najdou se i výjimky čtyřicátníků nebo padesátníků, kterým fandíme a v případě opravdu dobré kvality i zařadíme, ale jsou to ojedinělé případy i co se týče přihlášek.

Žánrové omezení máte?

To vůbec, jsme multižánroví. Ale vypozorovali jsme, že když se objeví dobrý pop, tak v tom období okolo přichází víc popových věcí. Pak zase víc elektra, někdy více ambientu… V tomhle se to střídá. Je vidět, že někdo sebere odvahu, zkusí se přihlásit, a už to, že ho do hitparády pustíme, motivuje asi interpretovy známé a další posluchače, aby to zkusili taky.

Změnily se během osmi let posílané a pouštěné žánry? Nebo je to turbulentní prostředí, které je převážně stabilně multižánrové?

Jsem překvapený, že se to opravdu mění. Na začátku se hlásily hodně kytarovky. Teď, v posledních dvou letech, se objevují víc elektronický odvážnější věci, kvalitní český pop nebo rap, což reflektuje světovou poslechovost. Navíc letos máme spoustu skvělých interpretek, které jsou hodně šikovné. Možná to bude loňským vítězstvím zpěvačky Terry, jež mohla inspirovat ostatní. 

Dá se u dam vypozorovat nějaká klasická stereotypizace do romantičtějších žánrů?

Určitě ne, prostě jde o osobité věci. Velmi nás zaujal třeba avantgardní pop Josefíny Dusk, dále už dříve zmíněná Fæ Bestia a její experimentální R&B.

Sledujete vývoj vítězů jednotlivých ročníků? Daří se jim prosadit se a vystoupit na české hudební scéně do popředí?

Ano, přehled máme. V poslední době se nejvíc prosadili Good Times Only. Ale jak jsem říkal dřív, sledujeme i další, kteří na vítězství nedosáhnou, ale jsou podle nás zajímaví. Takže třeba Aid Kida jsme v prvním ročníku Startéru poslali na festival Pohoda. Navíc je jedním z příkladů, kdy se s některým z interpretů časem spřátelíme a fandíme mu v jeho úspěchu. Myslím, že ušel opravdu velkou cestu a hodně se vyšvihl. Ale jsou i hudebníci, kteří zvítězili nebo byli zajímaví, nicméně postupem času se jejich činnost pozastavila nebo úplně skončila. A naopak jsou i tací, o nichž věřím, že budou známí, a ještě o nich uslyšíme. Upozorním ale na fakt, že soutěž je jenom část pořadu. Sledujeme i ty, kteří jsou zajímaví, bez ohledu na umístění. Za sezónu se nám nahlásí zhruba tři sta písní, my vybereme asi stovku, která nám přijde dobrá. Takže z toho důvodu nelze zaměřovat pozornost jen na první místa.

Chodí vám i singly od kamarádů? Dokážete k nim být konstruktivně kritičtí?

Moc se to nestává. Snažíme se kamarády nenasazovat, abychom nebyli zaujatí. Ale zase kdo nás sleduje trochu déle, tak ví, že se nebojíme říct pravdu, med kolem pusy nemažeme. Takže pokud už někdo pošle song, musí počítat s případnou kritikou. Ale vesměs nám známí písně opravdu neposílají.

S určitým odstupem občas nasadíte i dřívějšího interpreta, který vám poslal novou píseň. Všímáte si, že by v takových novinkách byly zakomponované rady, jež jste jim při prvním kontaktu poskytli?

Ne, to se téměř neděje. Sledujeme jejich vývoj, ale asi se mi ještě nestalo, že bych si u někoho řekl, že poslechl naše rady a stvořil píseň podle toho. Většinou jsou naši hudebníci samostatné jednotky, které třeba ani názor druhých příliš nezajímá a tvoří si svým způsobem. Na druhou stranu fakt, že pošlou něco nového, je dobré znamení a pocit, že i přes naši občasnou kritiku se k nám znovu vrací.

Mění se s věkem tvůj vkus?

Určitě. Čím jsem starší, tím jsem sentimentálnější.  Kapely, kterým bych před osmi lety řekl, že hrají gympl rock, jenž mě nebaví a taková úroveň mě ve Startéru štve, tak teď nad nimi uroním slzu a vidím v tom určitou vzpomínku na staré časy. Kromě toho jsem se naučil poslouchat rap a další žánry, které mě nepřitahovaly, a teď jsem k nim otevřenější.

Jsi ten typ člověka, co by se přihlásil do Startéru nebo podobné soutěže?

Já bych to poslal, ale o hlasy bych druhé nežádal a následná kritika by mě asi zlomila. Říkal bych si, že moderátor nebo porotce mají ve všem pravdu, což je asi opak téměř všech, kteří nám něco posílají a stojí si za svým.

Přemýšlíš nad tím, jak kritiku předat? Nebo to neřešíš?

Já o tom hodně přemýšlím a občas dojdu k závěru, že jsem byl příliš shovívavý a radši jsem to měl říct „na plnou hubu“. Ostýchám se říct, že je něco špatné a vždy hledám aspoň jedno pozitivum. Ale hlavně se snažím zaujmout nějaký názor. Ona totiž může přijít písnička, která tě na první poslech nezaujme, nevzbudí v tobě žádnou emoci. To je asi nejtěžší. Nemáš na to názor, netrefilo se to do vkusu a co uděláš? Je to špatně? Je to automaticky „nedobře“ vytvořená skladba? Poslechneš si to znovu nebo to do hitparády nenasadíš? A pokud ano, jak to zdůvodníš? Já nad tím přemýšlím dost a snažím se říct něco, co má hlavu a patu. Ačkoliv bych občas rád hejtoval, tak si uvědomuji, že na druhém konci je někdo, komu na tom záleží a dal si s tím práci.

Ozývají se vám lidé zpátky, že jste třeba něco nepochopili? Nebo naopak s kladným ohlasem, že mají radost z vašeho názoru?

Stává se to. Buď s námi souhlasí úplně, nebo jen s výpovědí jednoho z nás, nebo ani s jedním. Občas je to sranda.

Chybí ti hudebně ve Startéru něco? Nějaký žánr, který by si chtěl prosadit, ale nikdo ho neposílá?

Mně dělá radost obecně, nejen ve Startéru, že se na české scéně objevuje víc a víc projektů, které jsou multižánrové a občas i experimentální. Prolínají se žánry, zkouší se nové věci. Občas mi chybí dobré kytarovky nebo instrumentální elektronika, ale jinak je to velmi vyvážené. Dost často navíc nové singly nejsou ani žánrově jednoznačné, takže nemá smysl je někam škatulkovat.

Před pěti lety vyšel na Frontmanovi rozhovor s tebou a kolegou Janem Tůmou o vaší kapele Sundays on Clarendon Road, kde jsi zmínil, že jste byli občas inspirováni hudbou druhých ze Startéru. Změnila tě lidsky hudba z pořadu? Přetvořila tvůj názor na nějakou otázku?

Nejsem si jistý, jestli mě to změnilo, ale vím, proč mám pořad rád. Mám velkou radost, když přijde dobrý song a zažívám u toho ryzí fanouškovství. Zajímá mě, co přijde dál. Občas se to přetaví i do hlubšího přátelství. Baví mě objevovat nové kapely a jejich tvorbu, navazovat s nimi kontakty, sledovat jejich vývoj. Já jsem původně studoval učitelství, které jsem nikdy nedělal, ale spojitost s určitou pýchou, že mohu stát třeba u zrodu hudebního objevu, mě těší a dojímá zároveň, i kdybych na tom měl jen malou spoluúčast.