José Chaure na semináři kytar PRS: Fender nedokázal Mayerovi dát vizi

José Chaure na mě během semináře na Festiwallu udělal dojem. Tento mezinárodní manažer prodeje Paul Reed Smith je totiž nejen skvělým odborníkem, ale také fantasticky hrajícím kytaristou. Povídání o těchto kytarách kombinoval s hraním vycizelovaných riffů, kterými utvářel dojem skvěle připravené show.

Kousek, kterým José odstartoval svou prezentaci, byla kytara PRS John Mayer Silver Sky v červené barvě. Nevšední nástroj výrobce, jelikož model stratocaster patří tradičně k Fenderu. Vyprávěl nám příběh o tom, jak John Mayer telefonoval do PRS, protože Fender jeho nástroji nedokázal přinést novou vizi. Borcům od Paul Reed Smith se to zjevně podařilo.

Poté José přešel ke specifikaci a poukázal na snímače, které kytaře přináší kulatý zvuk s plnými výškami. Zastavil se také u krku kytary, který je zde trochu zaoblenějšího charakteru a je ke kytaře šroubován, což u nástrojů PRS rovněž není zrovna typické. Zkrátka výroba podle specifikacích strata z let 1963 až 1964. A použitá hlava? Ta je oproti tradičním modelům výrobce otočená.

Kytara Silver Sky (více jsme o ní psali zde) byla na semináři zapojena do aparátu PRS. I když zde nebyl slyšet úplně typicky stratovský zvuk, na který jsem zvyklý, zněla jednoduše skvěle. Je evidentní, že se PRS snaží najít osobitý zvuk a razit vlastní cestu i při inspiraci k výrobě kytaře podobné starému stratu.

Druhým představeným nástrojem byla vlajková loď značky CE24. Na tomto tradičnějším modelu nám José ukazoval konstrukci přímo na dřevěných vzorcích sebraných při procesu výroby. Tělo této kytary je sestaveno z mahagonu, na který se přikládá efektní javorový top. Ten má často už nádhernou kresbu dřeva, ovšem když se pak nástroj ještě nabarví a nalakuje, dostane ještě daleko větší grády.

A co jsem se dozvěděl o ergonomii standardního PRS těla? Jeho typický dvojitý výřez má mimo jiné evokovat zobák orla, což je národní symbol USA. Další zajímavostí je netradiční lemování vrchní desky, u které se nepoužívají žádné plastové nebo dřevěné lemy. Zkrátka a dobře výrobce nedobarví z boční strany top, čímž vznikne na místě světlý pruh.

A jaké je elektrické vybavení těchto kytar? Mají zpravidla dva humbucker snímače. Ty se dají na cívkách potenciometru rozepnout, čímž získáte zvuk „singlu“, tedy velkou paletu zvuků, což je u PRS nástrojů koneckonců všeobecně známé. V neposlední řadě José mluvil také o typickém zakřivení krku, jehož desetipalcový rádius umožňuje skvělou hratelnost a pohodlnost. Tyto hmatníky jsou samozřejmě velice často doplněny tmavým leštěným palisandrem s ikonickými intarziemi letících ptáků.

Třetím a posledním nástrojem, který nám José představil, byl model PRS z řady SE, tedy přístupnější model pro každého, který firma nevyrábí v USA, nýbrž v Jižní Koreji. Zvukově proti předchozím kouskům přesto pocitově nijak zvlášť neztrácel, jeho cena pak pro mnoho z kytaristů může být motivem, aby se s nástroji od Paul Reed Smith poprvé zapletli.

Podtrženo a sečteno, kytary PRS jsou výbornými nástroji pro každého. Sám po jednom z nových modelů pokukuju v jednom kuse. Tak uvidíme. A vy si zatím nádavkem můžete dát kousek z tohoto semináře na našem streamu: