Josef Sedloň: Díky Spectaculare mohou hudebníci předat svůj um dál

Josefe, festival se konal už celkem jedenáctkrát. Jak jeho cestu zpětně hodnotíš?

Festival přirozeně navázal na koncertní sérii Music Infinity spojenou s pražským Palácem Akropolis, která slaví v letošním roce dvacet let fungování. Chtěli jsme aktivity, které jsou s ní spojené, zaštítit nějakou větší akcí, dovážet do Prahy zajímavá, povětšinou nová jména a v premiéře představit posluchačům hudebníky, kteří se zde ještě neobjevili. Navíc také zasadit hudební zážitek do širšího kontextu s unikátním vizuálem či scenografií.

Spectaculare ale nezůstal jen u hudby. Jak se jeho koncept v průběhu let vyvíjel?

Zároveň jsem pro festival vymyslel filmovou sekci ve spolupráci s Bio Oko, dříve i se Světozorem. Celé to začalo tím, že jsem doma měl několik dokumentárních hudebních filmů a záznamů živých vystoupení, které jsem chtěl fanouškům představit. Postupně se k tomu přidaly výstavy, zpočátku fotografické, na nichž jsme po pár letech začali spolupracovat s The Chemistry Gallery.

Festival tak postupně získával širší multimediální rozměr – začali jsme zapojovat vizuální umělce, kteří své projekty připravovali v úzké spolupráci s hudebníky. I výstavy se postupně proměnily a získaly audiovizuální charakter. A součástí festivalu se staly také hudební workshopy, protože mi přišlo přirozené, že umělci, kteří na festivalu vystupují, předají návštěvníkům i část svého umu a know-how. Osobně mám z letošního ročníku opět radost a věřím, že si z něj každý milovník hudby může vybrat to své.

Jaké zpětně vidíš zásadní úhelné kameny historie festivalu?

Já žiju spíš budoucností, a tak ohlédnout se nazpátek pro mě v tuto chvíli není jednoduché. První ročník festivalu jsme vměstnali pouze do jednoho týdne, ale už tenkrát proběhl nejen v Paláci Akropolis, ale také na Nové scéně Národního divadla či ve Studiu hrdinů ve Veletržním paláci, sídle Národní galerie.

Prvním zásadním milníkem právě bylo, když jsme vyrazili do různých prostor po celé Praze, třeba i do Kostela u Salvátora či DOXu a později do dalších míst. A to nejen do klubů, ale i site-specific lokací, jako bylo například Planetárium nebo Andělská kaple Klementina.

Které momenty podle tebe festival nejvíc definovaly?

Dalším milníkem pro mě určitě byl koncert Jona Hopkinse ve Foru Karlín. To byla doposavad největší akce v historii festivalu, která výrazně upozornila na existenci Spectaculare. Neskutečný celou atmosférou byl také koncert Nilse Frahma ve velkém sále Lucerny – plný sál a pódium umístěné uprostřed, obklopené ze všech stran fanoušky.

Ale zásadní a fascinující byly i ambientní koncerty v CAMPu, které umožnily projekci na obrovském, pětadvacet metrů široké ploše, doplněné tvorbou mistrů jako Simona Scotta ze Slowdive, Rafaela Antona Irissariho nebo Matthiase Grassowa. A málem bych zapomněl na exkluzivní spojení divadelně-baletního představení tanečního souboru Tantehorse s hudbou od Bohren & Der Club of Gore ve Studiu hrdinů během prvního ročníku.

Jako hudební dramaturg festivalu jsi zažil mnoho jedinečných vystoupení. Který koncert tě zatím nejvíce překvapil – ať už v pozitivním, nebo naopak v negativním smyslu?

Negativní zážitky se týkaly maximálně nízké divácké návštěvnosti setů některých méně známých, a přitom vynikajících hudebníků, nebo roku 2020, kdy jsme kvůli covidu museli zrušit většinu připraveného festivalu. Ale člověk si přirozeně pamatuje spíše pozitivní okamžiky. Popravdě mě zatím nikdo hudebně nezklamal – snad jen loni Holy Other. Naopak mě překvapil The Micronaut, který měl tehdy v MeetFactory větší odezvu než Nathan Fake.

Nebo fakt, že jsme během třetí vlny covidu v roce 2021 zvládli festival uspořádat a při koncertu Hania Rani & Dobrawa Czocher byl plný Palác Akropolis – to pro mě bylo rozhodně překvapení. Mezi opravdu výjimečné zážitky pak patřilo vystoupení Svena Helbiga s pěveckým sborem z Prahy (Pražští pěvci) v Kostele u Salvátora nebo premiéra Biosphere + INITI v Planetáriu – to byla nádhera.

Jak vybíráš vystupující na festival? Objíždíš jiné akce, jsi v kontaktu s promotéry nebo vybíráš i na základě přímého kontaktu s hudebníky?

Dá se říct, že většinu interpretů vybírám podle toho, co mě v poslední době zaujalo – ať už ve studiové, především albové produkci, nebo na koncertech, které jsem viděl na festivalech či na sociálních sítích. Umělce pak kontaktuji buď napřímo, nebo přes bookera. Zároveň se přirozeně vracejí interpreti, se kterými jsem už v minulosti spolupracoval, jako letos Kiasmos po deseti letech.

Jindy se umělci vracejí v nové spolupráci – třeba Rafael Anton Irisarri, který letos vystoupí ve spojení s Abul Mogardem. Je pravda, že už nejezdím na festivaly tak často jako dřív, ale v dnešním „virtuálním světě“ už to zase není tak nutné.

Co ses díky festivalu sám naučil?

Fungovat v rámci většího kolektivu. Komunikovat. V hudební oblasti jsem se doposud řídil hlavně sám sebou, a to i při organizaci Music Infinity. Festival Spectaculare ale připravuje širší tým, kde jsou jasně rozdělené kompetence a každý člen je lidsky jiný. Naučil jsem se také přijímat věci tak, jak přicházejí, třeba když někdo kvůli nemoci nebo problémům s vízy na poslední chvíli nedorazí.

Pojďme probrat programové highlighty 12. ročníku festivalu. Jaké koncerty by čtenáři Frontman.cz rozhodně neměli minout a proč?

Každý koncert bude, myslím, něčím výjimečný a věřím, že každého zaujme něco jiného. Pro širší veřejnost je ale největším tahákem a jedním z headlinerů festivalu koncert Kiasmos. (Vystoupili ještě před vydáním tohoto rozhovoru 28. února, pozn. ed.) Dvojice, ve které působí významný neoklasický protagonista Ólafur Arnalds, po dekádě vydala nové album a stejně jako v případě deset let starého debutu ho přijede představit do Prahy. Beru je za jeden z nejsilnějších projektů, který umí propojit deephouseový feeling s poetikou současné postmoderní muziky.

Moc se těším také na vystoupení Maxe Coopera. To je člověk, kterého vozím do Česka pravidelně. Naposledy se tady objevil před dvěma lety jako DJ a představil svůj label Mesh Records v čele s Alexem Banksem. Tentokrát do Prahy doveze své nové album On Being a představí také svou novou 3D AV show. Pro mě je to génius – vystudovaný biolog, který se vrhl nejen na muziku, ale také na vizuální umění, a v obou oblastech je naprosto unikátní.

Dostanou prostor i méně známá jména a nové hudební objevy?

Velmi zajímavá bude akce, na které se představí relativně nové objevy Sound of Factures a Lowtopic. Ti na Malém sále Paláce Akropolis ukážou současné pojetí londýnské elektroniky, respektive zajímavé prolnutí kytarového post rocku s elektronikou. Pak tu máme také dva jazzové, nebo spíše nu jazzové večery. Na prvním z nich vystoupí britská kapela Slowly Rolling Camera a polský hudebník Basic Chill. Druhý večer bude ve znamení projektů londýnského vydavatelství All My Thoughts v pražském Bike Jesus na Štvanici. Vystoupí zde šéf labelu Seb Wildblood, který vyjíždí na své první koncerty, takže ho budeme mít možnost vidět v premiéře. Doplní ho irský elektronický projekt Long Island Sound.

A nemohu opomenout lahůdku pro milovníky ambientní hudby – speciální akci v CAMPu, kde vystoupí Abul Mogard a Rafael Anton Irisarri, které podpoří Simone Bosco, polovina známého dua Ozmotic.

Jaké další hudební koncepty festival nabídne?

Další label showcase, který se v rámci festivalu objeví, tentokrát více jazzově orientovaný, bude věnován značce Gondwana. Ta představí relativně nové projekty, které vznikly teprve nedávno. Jsou to například nové projekty členů Portico Quartet a Mammal Hands. Konkrétně Vega Trails je projekt kontrabasisty Mila Fitzpatricka a saxofonisty Jordana Smarta, zatímco Paradise Cinema je projekt multiinstrumentalisty Jackieho Wyllieho z Portico. Další zajímavou novinkou je západolondýnské duo Kessoncoda, které tvoří bubeník Tom Sunney a klavírista Filip Sowa.

No, a závěr festivalu bude patřit Piano Day. Hlavní hvězdou bude švédsko-dánský klavírista Henrik Lindstrand, jehož hudbu mám moc rád. Doprovodí ho violoncellista a na Pražské konzervatoři se představí také domácí talent Chalupski.

Řada hudebníků, kteří jezdí na Spectaculare, jsou mladí umělci, kteří díky festivalu odehrají svou českou koncertní premiéru. Podle jakého klíče jako organizátoři odhadujete, do jakého prostoru (velikost, typ) jednotlivá vystoupení umístit?

To je samozřejmě vždy složité odhadnout, ale základním měřítkem je velikost Paláce Akropolis, kde můžeme „nováčky“ umístit například na Malou scénu – jako letos v případě Sound of Fractures a Lowtopic. U zcela nových projektů bývá návštěvnost kolem sto až stopadesáti lidí, takže ideálními místy jsou spíše komornější prostory jako CAMP, Bike Jesus nebo Palác Akropolis na sezení. Obecně ale platí, že s opakovanými vystoupeními návštěvnost postupně roste. Někdy dokonce skokově, jako tomu bylo u jmen jako Jon Hopkins, Christian Löffler nebo Hania Rani.

Téměř všechna vystoupení jsou doplněná o autorské vizuály z řad VJů. Jak probíhá koordinace jejich vizí s hudebníky, případně organizátory? Jak náročné to je?

Ohledně výběru a koordinace vizuálů spolupracuji s multimediálním vizuálním umělcem Danem Gregorem, který funguje jako vizuální kurátor festivalu. Vybírá spolupracovníky jak z domácí, tak i ze zahraniční scény, a my je pak propojujeme s konkrétními hudebníky. Výtvarná stránka se následně vytváří společně pro jednotlivá vystoupení.

Někteří umělci už přicházejí se svým vlastním AV vystoupením, jako letos například Simone Bosco z projektu Ozmotic nebo již zmíněný Max Cooper. Ve většině případů se ale jedná o exkluzivní audiovizuální spolupráci připravenou přímo pro festival.

Festival Spectaculare, to nejsou pouze koncerty, ale i výstavy nebo filmová představení. Mohl bys prozradit, co v této oblasti můžeme letos očekávat?

Z letošního výběru filmů mám velkou radost. Všechny se budou promítat v Biu Oko. Ať už to bude film o zrodu žánru EBM, Electronic Body Movie, hudební film o známých britských rebelech Sleaford Mods nazvaný Bunch of Kunst nebo generativní dokument ENO o Brianu Enovi, který tady sice běží už od září, ale pokaždý se jedná o jeho jedinečně sestříhanou podobu. A na závěr to bude snímek popisující vznik taneční scény v Británii pojmenovaný Everybody in the Place.

Výstava spojená s festivalem proběhne v (A)void galerii. Ta v současné době bojuje s úřady o přežití a my se i na toto nebezpečí snažíme upozornit. Bylo by škoda o toto skvělé místo na náplavce přijít. Bude to výstava audiovizuálního umělce Pavla Holečka nazvaná Gram kosmu a jedná se o sonickou instalaci skládající se z unikátních audiokinetických soch generujících live ambientní hudební kompozice.

Významnou součástí projektu je také edukační složka – workshopy a masterclassy za účasti zahraničních lektorů. Co festival v této oblasti připravil pro letošní rok?

První workshop povede Max Cooper v MeetFactory, už je ale vyprodáno. Zaměří se na audiovizuální tvorbu, propojení hudby s vizuálem a vznik multimediálních vystoupení, což bude velmi zajímavé. V Paláci Akropolis se pak Jamie Reddington aka Sound of Fractures pokusí odpovědět na otázku, jak vypadá udržitelná budoucnost pro umělce a hudebníky v digitálním věku.

O historii vydavatelství Gondwana Records bude na dalším workshopu mluvit jeho umělecký ředitel, spoluzakladatel a výtvarník Daniel Halsall. Poslední workshop jsme koncipovali pro rodiče a jejich děti. Festival 30. března uzavře Beatmaking pro děti, který povedou Jiří Burian a badfocus. Děti si zde budou moci vyzkoušet různé elektronické nástroje a objevovat rytmická kouzla.

Kde se dozvím všechny potřebné informace o festivalu, případně čerstvé novinky k jednotlivým vystoupením?

Festival má od loňského roku nový web www.spectaculare.cz. Ke každé akci jsou tam podrobné informace a odkazy. Čerstvé informace komunikujeme přes sociální sítě. Jednotlivé akce mají své FB eventy, kde můžete najít aktuální informace, třeba line-up.

Pozor, až do 10. března soutěžíme o 2 vstupenky na jakékoli představení v rámci festivalu Spectaculare, které se uskuteční v termínu od středy 12. března.