Přejít k hlavnímu obsahu
June Cocó | foto: Joerg Singer
June Cocó | foto: Joerg Singer
Vendula Říhová - Pá, 29.11.2019 - 08:00

June Cocó: Dnes všichni vydávají singly, chybí mi komplexnost alba

Německá písničkářka June Cocó na chvíli opustila svou kapelu a vydala se na sólovou dráhu. Její nové album Fantasies & Fine Lines je plné klavíru, křehkých melodií a zasněných světů. Povídaly jsme si nejen o tom, kde hledá inspiraci pro své písně a jak vypadá tvůrčí proces, ale dostaly jsme se až k současné pozici hudebního průmyslu. Českému publiku se June Cocó poprvé představila na křtu nové desky Zvíře jménem Podzim, na jaře se k nám chystá na turné.

Můžeš našim čtenářům přiblížit, co definuje tvou hudbu, jak ji cítíš a jak bys ji popsala lidem, kteří ji neslyšeli?

„Je to jako by každá jednotlivá nota, kterou hraješ, byla plná lásky.“ To je jeden z nejkrásnějších komplimentů, které jsem kdy dostala! Ve skutečnosti jsou to vnitřní pocity a energie, které jsou velmi důležité pro mou hudbu jak při koncertech, tak i ve studiu. Prostřednictvím hudby mohu být v paralelním vesmíru a doufám, že se lidé při návštěvě mých show cítí stejně. Je to pro mě jako proces zúčtování a ráda sdílím tento zážitek prostřednictvím hudby s publikem. Je to výměna energie. Moje hudba má velmi zasněné pasáže, zejména pokud jde o písničky z mého nového alba. Píseň je jako fantazie – například skladba Neptune’s daughter, která vypráví příběh mořské panny, tedy jakéhosi paralelního vesmíru ke každodennímu životu – užívání si přírody a hledání sebe sama. Témata mých písní jsou většinou o vztahu a lásce – lidé mi po koncertu vždy říkají, že se zasnili, že si užívali sami sebe a že utekli do vysněného světa.

Právě jsi vydala album Fantasies & Fine Lines a koncertuješ v Německu a po Evropě. Co si sebou na turné vozíš, s jakým vybavením na koncertech pracuješ?

Na aktuálním turné je moje vybavení velmi skromné, řekla bych. Mám s sebou klavír, svou loop station a sample pad. Vozím si i svůj oblíbený mikrofon – Neumann condenser. Nejdůležitější pro mě však je, abych se před show cítila dobře. V praxi to znamená, že se musím uklidnit. Potřebuji dýchat a představovat si první písně celé show. Protože sólové hraní je tak upřímné a čisté, je to zejména o intenzitě a spojení s publikem. Samozřejmě se také snažím mít dobrý zvuk. To záleží jednak na místnosti, kde vystupuji, na zvukařích a – pokud zde nějaký je – na klavíru. Dávám přednost klavírnímu křídlu pro živé vystoupení. I když ve studiu miluji zvuk pianina. Je vždy vzrušující hrát na nové nástroje, před jiným publikem a zažít odlišnosti každého prostoru. A vozím si s sebou talisman – malou zlatou mávající kočku – Winkemietz – je to Japonec a jmenuje se MANEKINEKO.

Jak vypadá tvůj kreativní proces? Jak skládáš písně, začínáš s melodií nebo textem?

Často začínám s melodiemi. Neustále mám nějaké nápady na skladby a nahrávám je pomocí smartphonu, abych měla malou skicu. Většinou je pocit a atmosféra písně jasná a mám už v hlavě akordy i zvuk. Později, když mám čas, vrhnu se na proces psaní. Ale záleží na tom, co je tam za motiv od začátku. Někdy mám v hlavě kompletní nápad na píseň – jako tomu bylo například u skladby Ready for love. Atmosféra, první akordy i texty... Odtud pak začnu psát – a dokončuji celou píseň. Většinou začínám s hudbou a dokončuji formu pomocí fantasy témat a slabik a vět. Pak se tyto fantasy slabiky stávají plnohodnotnými texty. Ale jak se věnuji různým čmáranicím, textům a psaní téměř denně (různé básničky, ranní poznámky i povídky v mém deníku), mám mnoho textů, které se stanou písněmi, když cítím hudební spojení s příběhem a zvukem slov. Raději skládám na svém klavíru. Ale také jsem ráda sama v přírodě – kvůli psaní a dokončování nové hudby. Minulý rok jsem začala psát a produkovat s několika velmi talentovanými přáteli v Berlíně. Singl Neptune’s daughter je prvním výsledkem.

Kde hledáš inspiraci pro své texty? Jsou to osobní zkušenosti a každodenní záležitosti z tvého života?

Pro mě je to velmi přirozený proces – jak psaní hudby, tak vytváření malých příběhů. Je to možnost vypořádat se se životem a zkušenostmi, které osobně zažívám. A také možnost zpracovat silné pocity. Velmi inspirativní je pro mě příroda, stejně jako setkání s lidmi a poznávání jejich příběhů. Myslím, že jsem dobrý pozorovatel. A pokud mě zvuk určité fráze nebo příběhu silně zasáhne, pak ho musím proměnit v něco – hudbu nebo alespoň notu. Při hraní v baru, kde jsem měla stálý koncert, jsem shromáždila mnoho nápadů a příběhů. Potkala jsem zde lidi z celého světa, a jednak mi ti lidé vyprávěli své příběhy, tak také velmi osobní záležitosti. A já jsem neskutečně vděčná za tuto zkušenost. Samozřejmě, když jsem na turné, potkávám také spoustu inspirativních a milých lidí a zrovna tak poznávám jejich příběhy.

„Hledání a nacházení sebe sebe sama. Společné téma pro nadcházející album.“ Věta z recenze napsaná na tvém webu. Kde jsi hledala samu sebe? Bylo to prostřednictvím hudby? Šlo o nový začátek života?

Ano, práce na albu byla opravdu nový začátek. Neplánovala jsem to, chtěla jsem si jen udělat čas na skládání hudby s přáteli, protože jsem se již zmínil, mám v Berlíně několik velmi talentovaných přátel a kolegů, kteří jsou také producenty a hudebníky. Přišla jsem do Berlína na dva týdny a řekla: tady jsem, pojďme společně pracovat. Bylo to pro mě všechno nové a samozřejmě také vzrušující. Našla jsem tu to takzvané flow. A EP, které jsem měla v úmyslu vyrobit – tedy pouze hlas a klavír a vidět, kam až mě to zavede – se stalo celým albem se spoustou šťastných okamžiků. Předtím jsem se svou kapelou převážně cestovala a pracovala na nové hudbě. U tohoto alba jsem se toho všeho vzdala, abych znovu našla svůj vnitřní hlas. Nevěděla jsem, že jsem ho ztratila. Začal jsem také pracovat se svým managementem. Úplně nová cesta. Když jsem se zavřela v malém domku v lese, abych psala hudbu, stala jsem se sebevědomější ve všem, co teď dělám.

Můžeš nám přiblížit, co od nového alba očekáváš? Zajímalo by mě, jestli by mělo třeba oslovit nové publikum, dát nějaké důležité poselství nebo tě proslavit po celém světě?

Ráda se přibližuji publiku – hraní sólo je velmi intenzivní zážitek. To se liší od hraní s mou kapelou, kterou také miluji. Ale na současném turné ráda sdílím tento velmi osobní způsob vystupování s publikem. A samozřejmě chci, aby co nejvíce lidí zažilo nové album na vlastní kůži. Přestože jsou to písničky velmi chytlavé a píšu pop music, hraji také v jazzclubech nebo na místech s klavírem, což dříve nebylo v plánu. Ale já jsem ráda, že jsem flexibilní a nastavená hrát na nových místech po celém světě. Doufejme, že se stále rostoucím publikem.

Jakému typu vystoupení dáváš přednost? Komorním koncertům pro malé publikum, nebo bys raději hrála před několikatisícovým davem?

Opravdu zbožňuji hraní komorních koncertů, zejména s tímto sólovým setem. Ale je to dar, který cítím i na větších pódiích, že mohu intimitu svých sólo koncertů vytvořit i pro větší publikum. Miluji speciální světla a show, které jsou možné pouze na větších místech s určitými technickými požadavky. Pro každou svou píseň mám také vizuální stránku, takže to ráda přenesu i na pódium.

Tvé písničky jsou velmi jemné, nebojím se napsat ženské. Je to záměr? A baví tě vystupovat samostatně?

Opravdu miluji svou kapelu – a plánuji s nimi příští rok znovu pracovat, ale jak jsem řekla, opravdu si nyní užívám sólové vystupování. Cítím silnější spojení mezi mnou a publikem. O zvuku a pocitu: Základem mých nových písní je klavír a já zbožňuji možnost přivést jemné tóny k životu, aby přenášely silné emoce. Klavír vždy říká pravdu, dokonce i ve filmové hudbě. Takže tato „jemnost“ možná pochází z těchto krásných hudebních nástrojů, které jsem dokázala přenést na nahrávku. A také jde možná o jistý druh pohledu na sebe sama – být vděčnější za to, co mám a věnovat svůj čas jen pocitům, trochu zpomalit ze všeho toho povrchního hluku kolem mě.

Co si myslíš o vývoji současné hudby? Co ještě může nabídnout? Myslíš si, že v současném světě je ještě místo pro nové hudebníky?

Myslím, že je to dar, že hudba dokáže přenášet různé emoce a pocity způsobem, kterým to nezvládne nic jiného na světě, jako by šlo o nějakou magii a jedinečný jazyk. Může vás to udělat šťastným, stimulovat mysl a tělo, dotknout se duše, odrážet vaše vnitřní pocity. Obávám se, že kvůli tlaku na prodeje ztrácí hudební průmysl spojení s tím, co může hudba být – zábava, kvalita, umělecká forma. Zejména umělecká forma „album“ strádá. Dnes všichni vydávají pouze singly. Chybí ta komplexnost celého alba. Proto jsem chtěla udělat celé album. Pokud my, hudebníci, přestaneme vytvářet hudbu, například ji publikovat na vinylech, kdo ji bude dělat v budoucnu?
Myslím si, že rozvoj hudebního trhu je dobrým zrcadlem toho, co se ve světě děje obecně. Všechno se stává velmi rychlým, produktivnějším, lidé jsou oceňováni produktivitou a povrchně medializováni, zejména sociálními médii. Já osobně jsem z toho musela uniknout. Myslím si, že je to zločin, který plýtvá darem hudby. Co hudba zmůže pouze prodejem a vysokým počtem streamů?

Je něco, co bys ráda řekla našim čtenářům a hudebníkům?

Milujte to, co děláte, a zkuste poslouchat svůj vnitřní hlas. Věřte tomu, co děláte, a nezapomeňte na radost z prostého bytí. (smích) A samozřejmě bych byla ráda, kdyby si někteří z vás našli čas na objevování mé hudby a na některou z mých show. Na jaře 2020 budu na turné také v České republice.

Tagy June Cocó
Jsem ta holka se sluchátky na uších a zápisníkem v tašce. Mou specialitou jsou interview se zajímavými lidmi, přičemž za vrchol své dosavadní novinářské práce považuji rozhovory s Lubomyrem Melnykem, uskupením Moderat, Trentemøllerem nebo Christianem Löfflerem. Když nepíšu a nepo...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY