Justin Young (The Vaccines): Chceme, aby se lidi cítili méně osamělí

Jak zatím probíhá turné?

Skvěle, koncerty jsou zatím úžasné!

Super, a jaká byla odezva publika na vaše poslední album Pick-Up Full of Pink Carnations, které vyšlo teprve před pár dny?

Člověk asi vždycky doufá, že si lidé nové písničky vezmou k srdci a naučí se texty nebo tak něco. Někdy to chvíli trvá, ale třeba po celý tenhle týden si lidi zpívali všechny texty, bylo to úžasné. Příjemné překvapení!

Jaký je to pocit, znovu cestovat po Evropě?

Je to skvělé. S poslední deskou jsme to nestihli kvůli covidu a podobným věcem. Myslím, že už je to tak pět let, co jsme naposledy pořádně koncertovali v Evropě. A ano, je to skvělé být zpátky, abych byl upřímný.

Jedna z mých prvních otázek se týká vašeho posledního alba, které bylo velmi dobře přijato kritikou a časopisy, a to právem, protože je to opravdu velmi krásná hudba. Jak toto nové album vzniklo? Co vás po pátém albu přimělo jít a vytvořit toto nové?

Víte, pokud jste kreativní a máte inspiraci a zajímáte se o život, pak si myslím, že máte vždycky chuť zkoušet nové věci. Každé další album je pravděpodobně lehce v protikladu k tomu předchozímu a jsou věci, které na procesu a na výsledku chcete změnit, a věci, kterých se chcete držet. Ale nakonec je to i proto, že člověk se mění – žiješ jiné období svého života na jiném místě a podobně. A pak si myslím, že někdy hudba, která přichází na svět, která vychází ze všech těchto věcí, nemusí být vždycky promyšlená nebo nějak aranžovaná; někdy je to prostě to, co se děje přirozeně.

Je na vašem albu odkaz na píseň Dona McLeana American Pie?

Byl to text, který mě napadl. Když jsem psal skladbu The Dreamer, napadlo mě, že je to možná text, který jsem plagioval, protože jsem ho odněkud poznal, ale nebyl jsem si jistý odkud. A pak o pár týdnů později jsem si uvědomil, že jsem si ten text nevědomky zapamatoval z písně Dona McLeana American Pie. Přišlo mi to dojemné, protože to je píseň o ztrátě nevinnosti a smrti amerického snu a tak podobně. A to jsou rozhodně témata, která jsem sám zkoumal.

Jak obvykle probíhá tvůrčí proces v kapele? Jsi to ty, kdo tvoří texty, nebo se na skladbě podílíte všichni společně?

Napíšu všechny texty a pak jdu s písní za kapelou. A pak to tak nějak společně vymýšlíme. Ale texty vycházejí ode mě. Nakonec skladbu aranžujeme všichni společně.

Vím, že v historii vaší kapely došlo k určitým změnám, v roce 2016 odešel Pete Robertson a v roce 2017 Freddie Cowan. Ovlivnilo to nějak kreativitu a hudební přístup kapely?

Ano, když o kapele přemýšlíte jako o třech, čtyřech nebo pěti lidech, vždycky když někdo odejde, tak se to posune, všechno se to personálně a tvůrčím způsobem vybalancuje. Spíš než cokoli jiného si myslím, že když někdo opustí kapelu, obvykle odchází proto, že tam nechce být. A když v kapele někdo nechce být, ovlivňuje to energii a atmosféru, a tak je jeho odchod obvykle změnou k lepšímu, abych byl upřímný.

Na poslední desce jsme se najednou našli, byli jsme čtyři a všichni jsme tam chtěli být. A chtěli jsme vytvořit něco podobného podobným způsobem v podobném časovém horizontu. A tak to vlastně nakonec bylo docela pozitivní, řekl bych.

Pojďme se teď trochu zaměřit na tvůj hudební přístup. Jaké bylo tvoje první setkání s hudbou? Jaký byl ten okamžik, kdy sis řekl: „Teď chci dělat hudbu.“?

Myslím, že to je tak dávno, jak si jen pamatuju. Hudba byla prostě součástí mého života a způsobem, jak se tak trochu vyjádřit věci, které jsem ne vždy dokázal vyjádřit v konverzaci a podobně. Myslím, že hudba byla vždycky můj hlavní způsob vyjadřování, řekl bych, že od velmi, velmi mladého věku.

Hrála ve vaší rodině hudba nějakou roli? Nebo vás ke hraní doma přímo nějak pobízeli?

Můj táta a máma milovali a pouštěli si hodně hudby. Táta měl doma spoustu různých nástrojů. Takže ano, velmi.

A jakou hudbu jsi poslouchal jako dítě?

Jako každý jsem si prošel mnoha fázemi. Moje první láska byl Elvis a Chuck Berry a Buddy Holly a podobně. Pak jsem si oblíbil Oasis a britpop, o něco později Nirvanu, grunge a podobné věci. A punkrock. Myslím, že všichni procházíme různými fázemi.

A jaká hudba tě inspiruje dnes?

Konzumuju spoustu hudby, asi jako každý, ale rozhodně konkrétní umělce. Třeba Leonarda Cohena jsem poslouchal hodně. A pak Patti Smith, Bruce Springsteena, Joni Mitchell, Paula McCartneyho. Klasika!

A když tvoříš svou vlastní hudbu, máš nějaké konkrétní stejné místo?

Ne, myslím, že je důležité to měnit a chodit na nová místa s novými lidmi a zkoušet nové metody a tak. Myslím, že člověk stále musí hledat nové způsoby, jak se inspirovat.

Vím, že posledních pár let žiješ v USA. Změnil se nějak tvůj přístup k nahrávání a životu tam v porovnání s životem ve Velké Británii?

Jak už jsem říkal, ať už jsi jako umělec kdekoli, nějak nasáváš prostředí, ve kterém žiješ. A když žiješ na novém místě – s novými lidmi, kteří zažívají nové věci, venku je jiná teplota, jiná kultura a podobně – myslím, že se to promítá do tvého života a do toho, jak o tom zpíváš a píšeš. Kreativitě se daří všude. Je pro mě těžké říct, jak moc je jiná. Myslím, že je všude jiná, protože každý z nás je jiný.

Hudba vzniká jako výsledek působení mnoha faktorů, včetně sentimentálních vztahů, které se zdají být jedním z převažujících témat tvých posledních alb a mnoha tvých textů.

Myslím, že to je bohužel příběh mého života. Ano, určitě dokumentování – třeba ztráty, nejen romantické, ale i změny a podobné věci jsou asi všudypřítomným tématem v životě nás všech.

Jak by podle tebe měla hudba ovlivňovat společnost a svět, ve kterém žijeme – pokud by měla?

Myslím, že posláním hudby by mělo být výzvou, ovlivňovat a být součástí kulturní a geopolitické konverzace. A své místo tu má i hudba, která má uklidňovat a pomáhat zapomenout na všechny ty věci a nekomentovat je. Hudba je umění, ale také zábava. Myslím, že je součástí života nás všech, a je jí dost na to, aby nemusela být buď jen politická, nebo jen romantická nebo aby vás musela nutit buď k tanci, nebo k pláči. Je to jako dialog.

Jo, rozhodně. Zdá se, že hudba reaguje na všechny naše potřeby, pokud jde o sdělování pocitů a někdy i myšlenek.

Hudba znamená pro různé lidi v různých dobách různé věci. Může být tak nějak všeobjímající, víš. Hudba je poslech i vnímání a v dnešní době existuje velmi široké spektrum. Myslím, že pokud si nepřeješ nic jiného než jen tančit nebo jen zapomenout nebo pokud toužíš po výzvách – pokud chceš cokoli z toho, má hudba své opodstatnění. Hudba by měla být na prvním místě, měla by být vším, pro každého. Měla by něco nabízet.

Souhlasím. Vraťme se ještě na chvíli k turné. Jaké je vaše oblíbené publikum? Mávající, zpívající dav, nebo spíše tiché sedící publikum?

Zpívající davy! Myslím, že to je opravdu důležité. To je jako shromáždění, komunita, spojení. Chceme, aby se lidé necítili tak osaměle. My sami se chceme cítit méně osamělí.

No, to je pravda, myslím, že je to opravdu důležité, a vytváří to mnohem důvěrnější vztah k umělci a k hudbě samotné.

Ano.

Také jsem se chtěl zeptat, kolik ironie a vážnosti je ve vašich textech.

Jsou pro mě velmi důležité, protože jsou o mém životě, a myslím, že být co nejautentičtější a nejbrutálněji upřímný je velmi důležité. Ale co se týče vážnosti, na to by asi měli odpovědět jiní lidé. Chci říct, že je to ta nejdůležitější věc v mém životě. Proto stojím na jevišti – sdělení to pro mě vším, ale pro jiné lidi mají moje texty takový význam, jaký mu sami přisoudí.

Tvé texty jsou docela hluboké a hlubokomyslné, řekl bych, že i intimní – zdá se, že v nich ukazuješ svou nejintimnější a nejosobnější stránku.

Myslím, že jo. Naprosto.

Bylo vždycky tak snadné ukázat své pravé já a vystupovat před velkým publikem, nebo to přišlo až časem?

Upřímně řečeno, vždycky mi to přišlo snadné. A když o tom mluvíme, myslím, že to je jedna z věcí, které mi hudba dala. Je to docela posilující pocit.

Inspirují tě i jiné formy umění?

Hudba je moje hlavní inspirace. Ale mám rád i film a fotografii. Když jsme v nějakém novém městě, rád se jdu podívat do muzea moderního nebo klasického umění a podobně. Ale pro mě je to jako poslouchat rádio a neznat píseň, která zrovna hraje. Rád se na umění dívám a vnímám to, ale nestuduji ho.

Jsi typ hudebníka, kterému se na turné stýská po domově?

Ne, na turné se mi nestýská. Jsem rád na cestách. Jsem rád ve své sociální bublině.

Chystáš s kapelou nebo sám nějaké další projekty?

Každý pracujeme na jiné hudbě. Vyjde nová věc s Halloween, což je další z mých projektů, a pár dalších věcí. Ale hlavně si myslím, že zbytek letošního roku bude ve znamení turné s The Vaccines.

Kdybys měl něco vzkázat svým fanouškům, co bys jim řekl?

No, děláme to už třináct let. Máme za sebou šest alb a to, že nás lidi pořád poslouchají a milují naše písničky, učí se texty a stojí při nás na naší cestě, pro nás opravdu hodně znamená. Takže jsme prostě velmi vděční.