„Kapo“ a trocha historie

Historie kapodastru se začala psát již před bezmála čtyřmi sty lety, ale první patentovaný kapodastr je datován do roku 1850. Do dnešních dnů je patentováno více než sto třicet typů tohoto zařízení, z nichž velká část postupně upadla v zapomnění a jen několik z nich dosáhlo celosvětového rozšíření.

Samo označení kapodastr se původně užívalo pro nultý (sedlový) pražec na loutnách či kytarách a až v roce 1640 bylo poprvé použito jako název pro „věc, sloužící ke zkrácení délky struny a ulehčení transpozice při nezměněném prstokladu“. První kapodastr byl tedy vynalezen přibližně v tomto období a jeho podoba se v průběhu let radikálně měnila. V podobě, jak ho známe dnes, se kapodastr začal poprvé používat koncem 17. století ve Španělsku a jednalo se o typ, kde se pomocí otočného kolíku přitahoval provázek, který přitlačoval příklopný blok ke strunám.

V roce 1931 byl poprvé patentován kapodastr využívající k upínání pružnou hmotu a v roce 1973 k němu prvně přibyl komplet plastový kapodastr. Tolik tedy stručná historie. A jak jsme si uvedli, kapodastrů, respektive systémů jejich upínání, bylo vynalezeno bezpočet, ale jen málokterý přežil do dnešních dnů. Na ty základní, které prošly sítem času, se nyní podíváme.

Základní kategorie kapodastrů

Nejzákladnější dělení je na kapodastry skládající se ze dvou pevných, spojených částí a kapodastry, které se sice skládají také ze dvou částí, ale jsou spojeny buď pružným, nebo nepružným řemenem.

Kapodastry s pevným spojem

U kapodastrů tohoto typu je přítlak na hmatník buď regulovatelný pomocí šroubu, nebo neregulovatelný a je pevně nastaven pomocí pružiny, která je ovládána pomocí pákového mechanismu. Výhodou tohoto typu je rychlé a snadné použití, v případě kapodastru s pružinou je navíc i výhoda možnosti ovládání jednou rukou. Nevýhodou je pak nemožnost regulovat sílu tlaku pružiny.

Kapodastry spojené pružným či nepružným řemenem

Tyto typy kapodastrů patří k nejrozšířenějším a nejoblíbenějším. Jejich obsluha je také rychlá a snadná, ale obvykle vyžaduje zapojení obou rukou. Takovýto kapodastr se skládá z přítlačné části, části kotvící a spojovacího řemenu. Výhodou tohoto typu je pak obvykle částečná, nebo i celková regulovatelnost tlaku na struny nastavitelnou délkou řemenu, který se obtáčí okolo krku kytary.

K čemu kapodastr slouží

Kapodastr, neboli odborně posuvný pražec, nám slouží – jak už z názvu vyplývá – jako posuvný nultý pražec (ořech). Tím hlavním důvodem pro jeho užití je ulehčení transpozice, ovšem důvodů k jeho použití může být mnohem více. Někteří kytaristé jej využívají ve snaze vyhnout se hraní barré akordů, jiní jej využívají pro ulehčení akordové hry (struny, které jsou na hmatníku stlačené kapodasterem, nemusí již mačkat prsty) a dalším se prostě třeba líbí možnost, že s pomocí kapodastru se dá snadno dosáhnout na kytaře takzvaného loutnového či mandolínového efektu.

Jak si vybrat ten pravý typ kapodastru

Hlavním kritériem pro výběr toho pravého kapodastru je to, zda jej budeme využívat na klasickou kytaru (tedy s plochým hmatníkem), nebo na akustickou kytaru s kovovými strunami, která nejčastěji (stejně jako kytara elektrická) disponuje hmatníkem zaobleným. Máme-li tedy jasno, zda potřebujeme kapodastr rovný či zaoblený, můžeme se směle pustit do výběru mechanismu.

Zde je nejlépe si vyzkoušet co nejvíce variant, protože v závislosti na technice hry nám může kapodastr při hře více či méně překážet. Krásně tvarovaný či zdobený kapodastr může sice na pohled vypadat elegantně, ale nezapomínejme, že jej umisťujeme co nejblíže k pražci a tudíž vše, co nějak vyčnívá a přesahuje, může způsobovat problém při hře.

Dále je nutno věnovat pozornost materiálu, z jakého je kapodastr vyroben, a jak je zabezpečena ochrana krku, hmatníku a potažmo i strun před poškozením.

A v neposlední řadě je důležité rozhodnout se pro mechanismus upínání. Tedy zda nám jde především o rychlost a pohodlnost při nasazování kapodastru, nebo o možnost regulace přítlaku. Pokud nám jde zejména o to první, máme zde širokou možnost výběru. Osobně doporučuji kapodastery firmy Dunlop, neboť mají s jejich výrobou dlouholetou zkušenost a jsou dostatečně kvalitní a šetrné k vaší kytaře. Chcete-li kapodastr s možností regulace přítlaku, i zde můžete důvěřovat firmě Dunlop, nebo vyzkoušejte některý z kapodastrů rovněž renomovaného výrobce Shubb, který nabízí v tomto směru skutečně velký výběr. Cenově se kapodastry těchto značek pohybují okolo pěti až šesti set korun českých. Nechce-li se vám ale investovat do kapodastru větší peníze, ať už z důvodu, že jej využíváte opravdu jen zřídka, nebo že nejste ještě zcela rozhodnuti, zda jej ke své hře potřebujete, a chcete si hru s ním teprve vyzkoušet, doporučuji například kapodastery Razzor, které pořídíte s přehledem do dvou stovek – a přitom jsou dostatečně kvalitní.

A co je to ten bottleneck?

Přesné datum, kdy vznikl první bottleneck, není možné spolehlivě určit. Obecně se uvádí, že pomocí slide válečku hrávali Afričané na své tradiční jednostrunné nástroje diddley již odpradávna. V dobách otroctví byly ale černochům na amerických plantážích jejich tradiční nástroje zakazovány a tedy zhruba v tomto období začali používat slide váleček ve spojení s kytarou.

Jako materiál na jeho výrobu posloužilo nejčastěji skleněné hrdlo lahve, které bylo uraženo a ohlazeno od ostrých hran – odtud tedy název bottleneck. Řada muzikantů ovšem později používala prakticky cokoliv, čím se dalo klouzat po strunách: od nože, přes foukací harmoniku, sklenice, lékovky, zkumavky až po zapalovače či ještě později stojany od mikrofonu.

Ale zpět do historie... Můžeme totiž naopak poměrně přesně určit, kdy se tento způsob hry na kytaru poprvé objevil na nahrávce. Stalo se tomu tak v roce 1923 a onen hudebník, který tak učinil, byl ragtimový černošský kytarista Sylvester Weaver. Je více než pravděpodobné, že hru na kytaru pomocí bottlenecku provozovali jiní hudebníci již dávno před ním a jednalo se o zmíněné černošské bluesmany, kteří se ovšem k prvním nahrávkám propracovali až o pár let později.

Zejména Robert Johnson, významný bluesman tehdejší doby, používal techniku slide velmi často. První patentovaný bottleneck se objevil v roce 1937 a prvním kytaristou, který použil bottleneck i na elektrickou kytaru, byl v roce 1951 Elmore James. Osobitost zvuku si rychle oblíbili i další kytaristé a dnes je hra bottleneckem běžnou součástí hry mnoha kytaristů nejrůznějších stylů po celém světě.

Základní dělení bottlenecků / slide válečků

Bottlenecky či slide válečky se dělí nejen podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, ale také svým tvarem, velikostí a určením. Jinak totiž vypadá slide váleček určený ke hře na havajskou či pedal steel kytaru, jinak váleček určený ke hře na dobro či jiné rezonátorové nástroje a jinak slide určený na akustickou či elektrickou kytaru.

Materiály používané na výrobu jsou pak v zásadě tři: kov, sklo a keramika (či porcelán). Z kovů se používá nejčastěji ocel či mosaz, ale lze se setkat i s jinými materiály (například hliník či chrom), což se samozřejmě vždy projeví i na výsledném zvuku.

Bottlenecky se vyrábí v nejrůznějších velikostech, délkách i tloušťkách a tudíž si může vybrat opravdu každý, neboť hra s nimi je ryze individuální záležitostí a každý si tak může vybrat, co mu k jeho stylu pasuje nejvíce.

K čemu bottleneck slouží

Primárním účelem používání bottlenecku je dosažení povlovné změny výšky tónu, a to buď na jedné struně, nebo na více strunách najednou (glissando). Pomocí bottlenecku lze dosáhnout i efektního vibrata. Hra bottleneckem víceméně nemá pevná pravidla, a tudíž je zde velký prostor pro experimentování jak v použití (zejména ve smyslu, na jakém prstu mít bottleneck navlečen), tak v technice.

Je zde ale přeci jen několik specifik, které je potřeba při používání bottlenecku dodržovat. Jedná se zejména o vyšší action strun (zde je ovšem potřeba vypilovat techniku síly, s jakou na bottleneck tlačíme, neboť při silnějším přítlaku hrozí nepřesnost v ladění tónů) a jejich větší tloušťku. Velmi častým pravidlem pak bývá přelaďování kytary (nejčastěji otevřené ladění do akordu, ale nevylučuje se ani standardní ladění).

Závěrem

Používání kapodastru či bottlenecku výrazně rozšiřuje výrazové možnosti nástroje a tudíž i vašeho osobitého hudebního projevu. Popularita obou zmíněných pomůcek je od dob jejich vzniku prakticky neměnná. Své o tom jistě vypovídá i fakt, že i u těchto propriet se dnes setkáte s „podpisovými“ modely (například kapodaster Johnny Cash či bottleneck Joe Perry Signature). Máte-li tedy chuť obohatit svůj kytarový výraz, rozhodně hru s kapodastrem či bottleneckem vyzkoušejte.