Katarzia na nové desce nechala svůj rukopis lapit do akustické pasti

Kdo mohl tušit, kam se po vydání debutové desky Generácia Y (2013) písničkářka Katarína Kubošová alias Katarzia dostane? Z rodné Nitry ji osud zavál do Prahy a z víceméně folkové, písničkářské výpovědi se její rukopis, i díky hromadě pomocníků, přetransformoval do podoby moderního alternativního popu, který počítá s velkou porcí elektroniky a mocných studiových kouzel. Důkazem, že Katarzia si dělá, co chce, je i úplná absence mediální podpory v případě vydání její páté řadové desky, která se zjevila mezi fanoušky jako blesk z čistého nebe jen pár dnů před Štědrým dnem roku 2021. A podobně neočekávaný je její další krok. „My čekali jaro a zatím přišel mráz,“ zpívá country skupina Fešáci, a podobný příměr bychom mohli použít i směrem k novému albu této výrazné hudební osobnosti. Kolekce Šťastné dieťa totiž přerušila cestu Katarzie směrem k nezávislé, moderní, elektronické popové výpovědi, a dala částečně posluchačům možnost ohlédnout se za celou její hudební dráhou.

Co za touto radikální změnou směřování stojí? Podle samotné autorky částečně přemístění babiččina klavíru z Košic do Prahy. Právě na tomto nástroji vznikly první skici písniček, které se dle autorky zpěčovaly elektronickému doprovodu. Byly textově konkrétnější, obsahově osobnější. A tak konečně došlo na několikrát odkládanou spolupráci s producentem Petrem Ostrouchovem, o které oba mluvili už několik let. Díky této desce se tak cesta Katarzie začíná rozdvojovat. Akustičtější podoba její tvorby je určena spíše pro domácí, rozuměj československé publikum, její budoucí elektronická tvorba bude mít, tedy alespoň dle plánů, které autorka prozradila nedávno v podcastu Davida Pomahače, anglické texty a bude pokukovat směrem do zahraničí.

Texty na desce Šťastné dieťa jsou tradičně výchozím bodem celého alba. Katarzia v nich stále brutálně otevřeně rozebírá vlastní city a vztahové propletence. Nechybí písnička o nechtěném těhotenství (Šťastné dieťa), o absenci blízkého vztahu s babičkou (Pohar mlieka), o tom, jak k sobě ženy dokážou být kruté (Neveriš si) a naopak o tom, že muži stále nedokážou přiznat svou zranitelnost a křehkost (Tomboy). Na desce je ale také na mnoha místech zhudebněný klid a harmonie. „Vždy som chcela žiť iba / empatiu a pochopenie / Chcela žiť a môj hnev to nevyženie,“ přiznává Katarzia věčný boj se sebou v písničce Hnev. „Zaujíma ma len preniesť náš crush / na niečo pekné,“ přitakává v Drzosti. Texty, i když nevládnou tak silnými verši jako třeba v Celibátu, znovu přinášejí silnou výpověď nejen o autorce, ale především o naší době a nás samotných.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Producent Petr Ostrouchov, který vedle produkce obstaral akustickou a elektrickou kytaru a další nástroje, k nahrávání desky přizval celou řadu pomocníků. Kontrabas a basovou kytaru obsluhuje zkušený Tomáš Liška, klavír mladá slovenská pianistka Kristína Smetanová a bicí Roman Vícha. V jednotlivých skladbách se na albu jako hosté mihnou i hornista Radek Baborák nebo švédský trumpetista Oskar Stenmark.

Zatímco z desky Řeka Lenky Dusilové, kterou Petr Ostrouchov také produkčně zajišťoval, se vyvalila hromada temným emocí, Katarzia, i díky jisté snaze o větší vnitřní rovnováhu, předkládá posluchačům mnohem „světlejší“, lehčí nahrávku. Základem nahrávek je kytarové předivo, výrazný klavír a nenápadná rytmika. Jemnost většiny skladeb (tak, jak album otevírá singlový Piesok) z části desky dělá možná až příliš „easy listening“ nahrávku. Naštěstí ale album obsahuje i celou řadu skladeb, které vykračují z řady. Buď do intimnější, až folkové sféry v podobě dialogu vokálu a akustických kytar (Tomboy, V noci) nebo naopak do více energičtější podoby (Dotyk, Dost).

Katarzia si vždy dělala, co ji zrovna napadlo. I z toho důvodu není třeba akustický úkrok nazvaný Šťastné dieťa dále rozebírat. K intimnějším skladbám si přizvala empatického producenta i citlivé studiové spoluhráče. Deska už ze své podstaty nemá potřebu z barikád hlásat revoluční myšlenky, také tím se od předchozích alb písničkářky liší. Je intimnější podobou skladatelky, která i šestou řadovou deskou potvrzuje výjimečnou pozici na současné domácí nezávislé scéně.

‎Katarzia – Šťastné dieťa

Animal Music, 2023, 46:57

80 %