Když děláš hudbu srdcem a s láskou, nikdy nemůžeš přestat

Snad každá z nás jako malá holka poskakovala před zrcadlem s rohlíkem či vařečkou coby mikrofonem a hrála si na zpěvačku. No ano, ani já nebyla v tomto ohledu výjimkou. Již na základní škole jsem neustále o přestávkách zpívala svým spolužákům rádiové hity od mých milovaných „Aha-čů“. Nejdříve si mě nikdo nevšímal, až v sedmé třídě si spolužáci poprvé sesedli kolem mě a chtěli, abych jim zpívala písničky od jejich oblíbených interpretů.

V té době snad všichni milovali Petera Nagyho, takže já zpívala „Kristýnku“ a oni mi začali tleskat. Tenkrát se ve mně vzbudila touha zpívat i jinak a jinde, než „jen“ spolužákům ve třídě.

K hudbě jsem se ale dostala až později. Pracovala jsem tehdy v obchodě s deskami a cédéčky, bylo krátce po revoluci a všichni doslova nasávali hudbu plnými doušky, včetně mé maličkosti. Tehdy nastal takový příliv hudby tolika stylů, které jsem do té doby neznala. Ovlivnilo mě to natolik, že jsem prostě musela mít kapelu. Zpočátku jsem nevěděla, jak na to. Ale touha vyjádřit se a dostat ze sebe všechny ty pocity byly natolik silné, že jsem prostě začala zpívat. Bez hudebních škol, bez toho, že bych znala noty. Důležitá byla jen hudba, a bez té jsem nedokázala žít.

Od mého prvního koncertu s Alvaréz Peréz uběhlo 26 let. Dodnes si pamatuji, jak se mi třásla kolena a třepal hlas… A přesto to byl jeden z nejhezčích a nejsilnějších zážitků v mém životě. Často se mě lidé ptají, jak je možné, že tak dlouho dělám hudbu a ta mě přesto neživí…?

10. října 2019 chystáme v klub MorsArt Brno premiéru našeho nového videoklipu

Vsadila jsem vše na jednu kartu. Od počátku mám pouze jedinou kapelu, jež je mou součástí a provází mě na cestě životem. Je to takové moje dítě. Říkáte si – to musí být nuda… Kde bere nápady? Kde nasbírala zkušenosti? Je to jednoduché, během existence kapela procházela vývojem, přicházeli a odcházeli různí muzikanti, kteří se mnou tvořili jak alba, tak i hudbu. Pomáhali mi kolegové a kamarádi z jiných skupin hrajících mnohdy odlišné žánry, a to vždy ovlivnilo mou hudební tvář i tvorbu. Nikdy jsem se nebála experimentovat, avšak prioritou vždy bylo, je a bude jediné – dělat hudbu citem. Neplánovala jsem si dopředu styl, ani jsem nepřemýšlela o tom, jak bude kapela znít, prostě jsem dala průchod svým emocím.

Nicméně celé ty roky mě v kapele provází jeden člen, bez nějž bych to možná už párkrát i vzdala. Právě on je můj hnací motor. Je to úžasný skladatel, muzikant i producent – Yyan Perez. S ním se mi podařilo a stále daří plnit si své hudební sny. Samozřejmě bez přátel kolem kapely to taky nikdy nejde. Jedním z nich je náš kamarád Václav Neckář ml., u kterého točíme s Yyanem naše desky. Pomáhá nám vždy dostat na naše alba všechny emoce, je to zvukový čaroděj!

Zažila jsem úspěchy i pády, podporu i závist, natáčení desek i klipů, koncerty klubové i festivalové v tuzemsku, stejně jako mimo naši zemičku. A já cítím radost, že mám i po tak dlouhé době stále tvůrčí energie na rozdávání a nikdy nebudu mít dost, neboť když děláš hudbu srdcem a s láskou, pak nemůžeš přestat. Zkus to taky...