Když hraješ grindcore, chceš si to užít naplno!

Vyrostl někdo z vás na grindcore, nebo žánr právě začínáte objevovat? Tento drsně agresivní styl hudby bourá limity běžného muzikantského chápání. Grindové skladby vás většinou osloví tak na dvě a půl minuty. A pokud v této hudbě chcete najít smysl v romanticky pojatých textech, budete hledat marně. Vyzpovídala jsem bubeníka Top Sekret Jakuba Krejčího – aby bylo jasno, o čem v téhle muzice opravdu jde.

Vystupujete v plynových maskách a dlouhých červených talárech. Je i pro grindcorovou kapelu důležitá image?

Nápad vystupovat v těchto maskách byl hned na startu u stvoření kapely před osmi lety. Ze začátku jsme měli pocit, že se to neujme, že se budeme cítit hloupě a lidé to rychle odsoudí. Pozitivní reakce nás však tak neuvěřitelně mile překvapily, že jsme nakonec rádi, že jsme do toho šli a tu image si takhle vytvořili. Lidé nás poznávají, ale hlavně jde o to, že vybočujeme z řad grindcorových kapel, kdy jsou všichni muzikanti oblečení v černém, mají kolem krku řetězy a na tričku falešnou krev. Dobrá image je pak základem snad každé kapely – na stylu, který hraje, nezáleží. Kapelu si musíš prostě zapamatovat hned, když ji poprvé uvidíš a uslyšíš. To je dle mého známka budoucího úspěchu. V těch maskách se ale nehraje zrovna ideálně. Já mnohdy bubnuju podle paměti, protože skoro nevidím na kopák. Kytarista, ten se v létě ve vedru dusí a basák pije pivo přes oko. Image je holt image.

Když se řekne „grindcore“, co si pod tímto pojmem představíš jako první?

Grindcore je o tom, umět si ze sebe udělat srandu a přitom dobře zahrát a oslovit lidi něčím novým, s čím se běžně na koncertech s komerční hudbou nesetkají. Výborně to u nás zvládají kapely Spasm, Gutalax nebo třeba Malignant Tumour. Grindcore je o show, která ve vás vzbudí rozpaky i úžas. Potřebuješ mít kontakt s publikem. Když se na pódiu otočí tři až pět kapel, vaše vystoupení jim musí v hlavě utkvít nejvíc. Musíte v těch lidech vzbudit takový zájem, že si vás budou hned po příchodu domů chtít vyhledat a pustit znovu třeba na Bandzone.

Víš, když hraješ grindcore, chceš si to užít naplno. Nevadí ti, když za tebou na pódium skočí týpek a spadne do bicích. Lidé na grindcorovém koncertě jsou úplně jiná sorta. Řekneš si, co je to za blázny. Tohle přece nemůže žít ve stejném městě jako my. Ale tihle lidé jsou opravdu inteligentní, mnozí z nich pracují ve školství nebo na úřadech. Grindcore ale taky sází na rychlost. Bubeníci hrající tento styl jsou jedni z nejrychlejších a nejpřesnějších. Hodně lidí by se divilo, kolik výborných muzikantů s hudebním vzděláním hraje v grindcorových kapelách.

Když si pustím některou vaši skladbu, nepřekvapí mě ani tak délka toho songu jako obsah textu. Respektive – má grindcore vůbec nějaké texty? Nějak se v tom growlingu totiž ztrácím…

Odvětví grindcoru je hodně. To, že skladby trvají dvě minuty, je naprosto normální. U toho zpěvu se často mísí growl se screamingem ve stylu crust. Texty samozřejmě máme i my. Jsou jednoduché, ale výstižné. Naše kapela se v textech věnuje především boji proti týrání zvířat a všedním věcem, které štvou každého z nás. Jiné kapely zpívají o politické problematice, ekologii a některé z nich v textech prezentují i brutalitu nebo sadismus. Je to individuální, tak jako v každém jiném hudebním stylu.

Ke které grindcorové kapele vzhlížíš? Kdo vás jako kapelu v tomto směru a stylu nejvíc ovlivnil?

To je otázka, na kterou nedokážu dost dobře odpovědět. Myslím, že každý grind nadšenec začínal a ujížděl na Napalm Death, což je vlastně jedna z prvních kapel, která grindcore začala prezentovat a hrát.

Máte odehráno spoustu koncertů i v zahraničí. Jak hodnotíš fanoušky grindcoru třeba tam a tady v České republice. Je to rozdíl?

V grindcoru mě máloco ještě překvapí. Například na tradičním Obscene Extreme festivalu v Trutnově jsem viděl muzikanty hrát úplně nahé, jen postříkané falešnou krví. V kapele Spasm zase growluje stodvacetikilový zpěvák oblečený jen v borat tangách. Ta show se neliší, co se týče hraní v zahraničí a hraní tady. Fanoušci grindu jsou specifičtí. Je pravda, že v České republice se ti lidé drží více vzadu, jsou konzervativní, kdežto například v Maďarku nebo Rakousku kašlou na zábrany a jsou grindcoru více otevřenější. A překvapily nás také pozitivní ohlasy na Slovensku. České grindcorové kapely jsou v zahraničí velice oblíbené...

Španělští Haemorrhage mají falešnou krev rádi a v Česku hrají pravidelně...