Když se k šansonu přimíchá radost

Bylo to krátce poté, co k nám do Foxo v září 2015 nastoupil nový houslista Ondřej. Našli jsme ho úplnou náhodou přes inzerát. Naučil se skvěle celý playlist během tří neděl a rovnou šel na pódium. Všichni jsme byli najednou nadšení, jak k nám zapadnul a že to hraje. Celé to předchozí pachtění se náhle zúročilo a my se začali cítit jako dospělá kapela.

Jenže taková dospělá kapela potřebuje nahrávku, klip, fotky, bookingovou agenturu, PR. Takže popořadě, nejdřív nahrávka. Chceme to pěkný, chceme to profi. Ale kdo nám to nahraje, zprodukuje, dá tomu jednotnou formu, tvar, zachytí emoce a celkově to posune dál, než to je? Rozhodně to nechceme dělat sami a jsme připravení si nechat poradit. Nutně potřebujeme vybrat producenta – architekta našeho nového zvuku. Jenže koho vybrat, Google, Bandzone, kamarádi?

Nakonec to vybere náhoda, která nám pustí v autě No Inspiration od Thoma Artwaye. Pouštíme si to pak stále dokola a říkáme si, že to je vlastně podobný zvuk, který potřebujeme dostat do našich písniček. Pátráme, kdo to dělal a nesměle zasíláme Lukáši Chromkovi dvanáctipísničkové demo, které jsme si sami nahráli a smíchali. Pár dní se nic neděje a najednou na nás bliká zpráva, že ho to baví a že do toho jde. Radost!

První schůzka ve zkušebně, kde hrajeme vše, co jsme posílali, ale naživo. Lukáš si vybírá tři skladby, se kterými začneme. Po měsíci posílá upravené mixy z dema, ze kterých je patrné, o co mu jde. Dává to smysl a tak se s kapelou vrháme na nacvičování a další kontrolní nahrávky, abychom měli jistotu, že budeme ve studiu připravení. Všichni se těšíme.

Termín nahrávání je konec června 2016. Ve studiu Soundevice strávíme krásné dva dny a později ještě jeden, kdy doděláváme detaily. Poslední den byl pro mě nejhezčí. Už bylo vše smíchané, ale dodělalo se pár tamburín, hvizdů, výkřiků, sem tam zazněly brumle. Najednou to přestalo být ploché a začalo nás to o moc více bavit. Pak se to nechalo uležet, proběhnul finální mastering a koncem září jsme měli doma třípísňové EP.

Máme nahrávku, ale co se zbytkem playlistu? Vrháme se na všechny ostatní skladby a upravujeme vše podle nově nabytých zkušeností. Věnujeme tomu celý zbytek roku. Dnes ale musíme být vidět na YouTube a mít i zajímavé obrazové portfolio. Nejsme moc příznivci fotek kapel, kde jsou všichni v řadě s nihilistickým emo výrazem a palcema v kapsách. Na pozadí nejlépe Vítkovice, Kladno, Trojský most nebo pár nasprejovaných klikiháků.

Hrajeme elektro-šanson. Hrajeme černí. Čekáme na zmasterované EP a tak hledáme fotografa a hlavně prostor. Ten musí být v duši šansonový. Jenže kde ho najít? Náhoda nám posílá dokument o Kafkárně – sochařském atelieru, kde se tesala socha Stalina na Letné. Google. Zjišťujeme, že atelier je ve správě akademického sochaře Kurta Gebauera. Sháníme telefon a za týden se jdeme podívat na prostor. Krása! Přesně to je ono.

Wiky dotáhne kamaráda fotografa Dana Sklenáře a celé dopoledne hrajeme uvnitř, obklopeni krásou plastik Matouše Lipuse, a Dan běhá kolem a cvaká a cvaká. Za týden pak přijdou fotky, které ještě upravíme do finální elektro-šansonové podoby. Pár fotek a EP umístíme tajně na Bandzone a přihlašujeme se do soutěže kapel Líheň 2017. Z přihlášených téměř 950 kapel nás porota pozvala, na základě poslechnutého EP, do prvního kola. Nakonec vypadneme až ve čtvrtfinále mezi posledními 24 kapelami. Opět radost.

Po posledním koncertě máme fajn rozhovor s porotci, kteří oceňují náš osobitý styl a texty. Vytýkají nám absenci živé rytmiky. Bereme si to k srdci a následující dny hledáme bubeníky nebo hráče na perkuse, kterým jsme se celou dobu z praktických důvodů vyhýbali. Google, inzerce a znovu se zadařilo. Přichází Vladimír a jeho armáda padů, bubínků a chřestidel. Opět nemůžeme pochopit, jak jsme mohli hrát bez něj. Skvěle to zapadlo a všechno je barevnější a mnohem dynamičtější. Celý zbytek jara a léta secvičujeme souhru v novém složení.

Ale teď už hurá na video. Tentokráte vynecháváme vyhledávač a sáhneme na jistotu. Pouštíme EP Bohdanu Bláhovcovi, aby nám pomohl s klipem buď on, anebo někdo z jeho kamarádů. Probíráme témata a představy a on nás směřuje rovnou na Jakuba Čermáka. Jedna schůzka, probírání nápadů. Za týden máme na stole scénář. Je takový pohádkový a každý z nás si pod tím představuje něco úplně jiného. Spouštíme to tedy tak, jak to přišlo. Necháme se překvapit. To, co jsme si mohli asi po měsíci pustit, byla zase radost. Pár drobných úprav a klip může jít do světa.

Konečně máme vše, co jsme na začátku chtěli, v kvalitě, za kterou se nestydíme. Po téměř roce a půl přípravy se chceme konečně představit světu. Hledáme prostory, které se nám líbí a kterým by náš elektro-šanson slušel. Volba padla na Jazz dock nebo Malostranskou besedu. Na vodě je ale dlouho dopředu plno. Velký elektro-šansonový večer se křtem našeho EP i klipu proběhne v úterý 17. října od půl deváté. Radost máme už teď…