Když se sen o klipu s hereckou legendou nerozpadne

Když jsem před asi dvěma lety napsal píseň Alibista a o dva měsíce později mi herecká legenda Pavel Nový na talkshow přislíbil roli profesora v klipu se slovy „jestli do té doby neumřu, tak přijedu“, nečekal jsem, kolik překážek nám nakonec osud na už tak trnitou cestu za vysněným videoklipem postaví…

Celá situace okolo klipu byla od začátku legrační. V době, kdy jsme se s Pavlem Novým potkali v ostravské talkshow, kde Alibista zazněl jen v písničkářské podobě s kytarou, ji zbytek kapely ani pořádně neznal. Ona dohoda a pro nás nesmrtelná věta nakonec celý proces převedení písně do kapelní podoby katalyzovala.

Alibista ztělesňuje karikaturu všech studentských výmluv, na které si vzpomenete. Vznikl v druháku na vysoké, když svět i studentský život ještě běžel normálně. Myslím si, že každý student se v ní aspoň částečně najde. Ostatně, kdo se nikdy nevymlouval, že? 

Vzhledem k omezenému kapelnímu rozpočtu si v kapele nemůžeme dovolit vydávat každý měsíc song i s klipem a tak snažíme plánovat dopředu, které písně budou takovými „velkými singly“. Prvním „velkým singlem“ byl Friendzone, který měl na naše dosavadní poměry nevídaný úspěch i rozpočet. Ten jsme natočili se skvělým producentem Lukášem Chromkem a videoklip jsme zase svěřili Martinu Švecovi, který má také na svědomí nejeden milionový videoklip českého éteru.

Plány s Alibistou vypadaly ze začátku podobně. Natočili jsme demoverzi, se kterou jsme obeslali pár vydavatelství. Bohužel bez odezvy. Do toho nás zaskočila epidemie a náš celkový budget se tak s mizejícími termíny z kalendáře začal ztenčovat. Náš kytarista Vít Štaigl se věnuje také hudební produkci a tak jsme se rozhodli píseň natočit svépomocí. V podstatě tak nyní dostáváme svému názvu Self Made. Texty a melodie píšu hlavně já a aranže pak tvoříme společně, kde hlavní slovo „producenta“ má Víťa, který nakonec zastává i za mix a master písně. Takhle například vznikl i náš poslední singl Srub.

V létě, kdy se začalo výrazně rozvolňovat a my věřili, že na podzim už bude všechno zase „normální“, jsme začali na našem každoročním letním soustředění v Beskydech Alibistu točit a domluvili jsme se, že tato píseň musí vyjít ve zkouškovém období. Průběžně se pak v Praze, Mohelnici a Ostravě dotáčely zbývající nástroje a hlasy.

Do toho ale přišel druhý lockdown, který málem vše změnil. Sehnat peníze na klip, kdy spousta lidí má sama finanční problémy a honoráře z koncertů žádné nebudou, začalo vypadat jako utopická představa. Nebýt naší úžasné nadšené mama-gerky, smířili jsme se s tím, že to bohužel v lednu 2021 nedopadne. Ta nám koncem listopadu sdělila, že partnery máme, Pavel Nový přijede, prostory jsou zajištěny a točíme 9. ledna, ať s tím všichni počítáme!

Naplánovanou session na dotočení zbývajících zpěvů v refrénech nám ale překazil covid. Nezbyla jiná možnost, než zpěvy dotočit 8. ledna, čili večer před videoklipem. Ten den jsme navíc prožili kolektivní infarkt, kdy jsme během několika hodin telefonování nejen s KHS do poslední chvíle netušili, zda vůbec bude natáčení moci legálně proběhnout.

Ve 3 hod ráno jsem s Víťou dotočil zpěvy a šel si na 2 hod lehnout. Víťa měl pokračovat s editací, aby píseň byla připravena k natáčení synchronů. Ráno v 7 hod nám měl Víťa poslat hotovou nahrávku. Dozvěděli jsme se, že sice kolem páté usnul vyčerpáním na klávesnici, ale nahrávku má! Mít v kapele lidi, kteří se umí vyhecovat a podat 300% výkon, je k nezaplacení.

Scénář, kamera, režie, to všechno měl na starosti náš kamarád, kameraman z Divadla Mír – Maxmilián Čuba. I Max fungoval s nadšením a plným nasazením, měl všechno promyšlené. Díky tomu jsme se během natáčení mohli každý starat o „to svoje“. Alibista je vlastně projekt čtyř dvacetiletých kluků. Když jsem ho napsal, bylo mi dvacet, dvacet je nyní i Víťovi a Maxovi a skoro dvacet je i našemu bubeníkovi Tomáši Vašíčkovi.

Když jsme se všichni připraveni na place dočkali příjezdu Pavla Nového a on mi při podání ruky okomentoval píseň slovy, „Gratuluji, skvělá p*čovina!“, věděli jsme, že ten den bude opravdu vzpomínka na celý život. Nakonec nám i propůjčil svůj hlas do finální části nahrávky. Komparzisté, produkční tým, Max, kapela, všichni jsme se bavili a hlavně všichni úžasně fungovali. Ještě jednou díky moc!

Adrenalin následujících dnů, kdy u Víti probíhaly finální editace a mix a kdy jsme na poslední chvíli zjistili, že je potřeba ještě v nejvyhrocenější části zkouškového období něco přezpívat, nás sice stál pár vrásek, ale z výsledku máme opravdu radost a hlavně skvělý pocit, že jsme to dokázali i za tak ztížených podmínek opravdu dotáhnout do zdárného konce.